evaluation/cs-en/wmt18.cs

Hnutí za občanská práva vydalo cestovní výstrahu pro Missouri
Národní asociace pro zvýhodňování barevných lidí (NAACP) zveřejnila varování pro barevné lidi cestující do Missouri na základě diskriminačních zásad státu a rasistických útoků.
„Cestovní doporučení NAACP pro stát Missouri, s účinností od 28. srpna 2017, vyzývá afroamerické cestující, návštěvníky a obyvatele Missouri, aby při cestování napříč státem dbali zvýšené pozornosti v důsledku série sporných rasově motivovaných incidentů, ke kterým v současné době dochází v celém státu,“ stojí v prohlášení asociace.
NAACP uvedlo, že k tomuto kroku přistoupilo na základě současných zákonů státu Missouri, které znesnadňují obhajobu rasisticky motivovaných činů před soudem, stejně jako v důsledku jednání orgánů činných v trestním řízení, které nepřiměřeně cílí na menšiny.
„Dochází k porušování občanských práv.
Lidé jsou zastavováni policisty jen kvůli barvě své pleti, jsou napadán nebo zabíjeni,“ uvedl pro Kansas City Star prezident NAACP pro Missouri Rod Chapel.
„Hromadí se nám dosud největší množství stížností.“
Jedná se o první varování svého druhu, které organizace vydala pro stát USA.
Mezi incidenty, které organizace citovala, byly rasově motivované nadávky směřované vůči studentům černé pleti na University of Missouri a smrt Toryho Sanderse, muže černé pleti z Tennessee.
Sanders zemřel za sporných okolností na začátku letošního roku poté,co mu při cestování napříč státem došel benzín a policie jej uvrhla do vazby bez obvinění ze spáchání zločinu.
Cestovní doporučení rovněž upozorňuje na nedávné prohlášení nejvyššího státního zastupitelství státu Missouri, které uvádí, že řidiči černé pleti mají o 75 % vyšší šanci, že je zastaví policie.
„Účelem cestovního doporučení je upozorňovat lidi a varovat jejich rodiny, přátele a spolupracovníky před tím, co by se mohlo přihodit v Missouri,“ řekl Chapel.
„Lidé musejí být připraveni - měli by s sebou vozit peníze na případnou úhradu kauce nebo upozornit své příbuzné, že se chystají cestovat státem.“
Podle aktuálních čísel programu FBI k hlášení nenávistných činů došlo v roce 2015 v Missouri ke stovce případů nenávistného chování, což dosazuje stát na šestnácté místo mezi všemi státy.
Cestovní výstraha je zároveň odpovědí na nový zákon Missouri, který znesnadňuje zažalování společnosti za diskriminaci při poskytování ubytování nebo zaměstnávání.
Americký svaz pro občanské svobody (ACLU) vydal cestovní doporučení pro Texas a Arizonu poté, co státy schválily imigrační zákon, jež umožňuje státním činitelům zadržet lidi na základě porušení tohoto zákona, který má podle ACLU zlepšit rasovou profilaci.
Cestovní doporučení obvykle vydává ministerstvo zahraničí pro zahraniční země, ale v poslední době se advokační skupiny uchýlily k těmto opatřením v odpovědi na konkrétní zákony a trendy v rámci USA.
Modelka byla zabita šéfkuchařem.
Její rodina ani po 12 letech nemá klid!
Zavražděnou je modelka Sally Anne Bowman.
Dívka původem z Croydonu byla v roce 2005 zavražděna šéfkuchařem Markem Dixiem přímo v restauraci, ve které pracovala, ten jí zasadil bodné rány.
Oběť i vrah spolu měli mít sex a kouřit marihuanu, posléze ji zabil.
Vrah pak seděl v nedaleké kavárně a sledoval pečlivou kriminalistickou práci ohledávání místa činu.
Dixie, bývalý šéfkuchař, byl odsouzen v roce 2008 k odnětí svobody ve výši 34 let za vraždu a znásilnění modelky Sally.
Ten u soudu přiznal pouze napadení mladistvé a právník tvrdil, že jeho klient našel už dívku mrtvou ležet na ulici.
Po třech letech ho policie usvědčila.
Dixie tvrdil, že Sally a její ex přítel Lewis Sprotson se osudné noci hádali.
Vrah řekl: "On byl vážně naštvaný a po jeho útoku začala dívka křičet."
"Dokonce přilákala pozornost i taxikáře," tvrdil lživě.
Dívka se dle jeho výpovědi měla bránit, seč mohla, ovšem marně.
Lewis jí měl ubodat na ulici.
Dixieho verze byla prokázaná jako lež a obvinila ho.
Po přiznání Dixie mluvil o své nadrženosti a chuti po dívce.
Když ji po sexu oblékal, cítil se spokojeně a musel si zapálit marihuanu.
Před incidentem se Sally byl u své bývalé přítelkyně, pili alkohol a vzali si kokain, to řekl na policii sám Dexie.
Řekl, že cítil adrenalin.
Sally začala křičet o pomoc, proto jí napadl zezadu a přiložil jí ruku přes ústa," dodala the Mirror Linda.
A po dvanácti letech rodina čelí dalším útokům ze strany vandalů ničící její hrob.
Za poslední půl rok ho poškodili čtyřikrát.
Na svobodě jsou tak krutí lidé, kteří tyto hroby vykopávají.
"Takže naše dcera už tam není," prozradila the Mirror matka zesnulé dívky Linda informaci o zmizení urny s popelem.
Linda na útočníky čekala, ale museli vždy zaútočit tehdy, kdy odešla ze hřbitova.
Designové vibrátory stojí i desítky tisíc.
"Češi nejsou pruderní ani konzervativní," říká Martin Ráž, který provozuje pražský butik Intimity.
V něm najdete designové a luxusní erotické pomůcky.
Včetně těch od české designérky Anny Marešové.
Začalo to nenápadně, zhruba před dvanácti lety.
Martin Ráž si s přáteli vyrazil na cyklovýlet po Moravě.
Jeden z nich si nepřivezl pouze kolo, ale také krabici plnou nevšedně vyhlížejících vibrátorů.
"Různých krtečků a delfínků a všechno to bylo zelené a žluté a prostě úplně jiné," vypráví mi nad obědem.
Jeho kamarád se ještě s jedním společníkem rozhodl spolupracovat s německým výrobcem designových erotických pomůcek Fun Factory, což Martina zaujalo, a tak se nabídl, že vypomůže s marketingem.
Když společník odešel, aby se mohl věnovat jiné profesi, nahradil ho.
Dnes provozuje v pražské Benediktské ulici butik Intimity, kde prodává erotické pomůcky způsobem, jakým jsou obyčejně nabízeny luxusní kabelky nebo boty.
A proč by ne?
Jedná se také o designové předměty.
Moment, moment, o tomhle se bavíte u oběda, říkáte si?
Ale no tak, nebuďte takoví puritáni!
Právě berlínský obchod Fun Factory, který navrhoval uznávaný designér Karim Rashid, posloužil pro butik Intimity jako inspirace.
Otevřeli ho v roce 2010 a byl to úplně jiný koncept erotického obchodu, než na jaký jsou tady všichni zvyklí.
Žádné zakryté výlohy, vše udělané v krásném, decentním stylu, výrobky vystavené spíš jako v parfumerii.
Martin se svým obchodním partnerem Zdeňkem Šebelkou začal uvažovat, jak pojmout pražský obchod, kde by měl být a jak by se měl jmenovat.
Jméno Intimity se zalíbilo oběma.
"S intimitou to ostatně souvisí a je to i, dá se říct, něžné," říká.
Následovala koupě internetové domény a hledání vhodného prostoru, jež šlo paralelně s různými vizualizacemi interiéru.
Nakonec zvítězila varianta, která rozložila obchod do zahrady rozkoše a ložnice, jíž vévodí postel.
Připravila nám ji Dagmar Štěpánová ze studia FormaFatal.
Prostor jsme našli roku 2013.
Nejdříve nám nepřipadal úplně ideální, protože není na hlavní ulici, ale zase díky tomu seděl ke jménu Intimity.
Je intimní.
Je v uličce vedle té hlavní, takže nikdo zákazníky neokukuje," pochvaluje si Martin Ráž.
Chtěli jsme být první.
Chtěli jsme udělat obchod, který bude jiný, se značkovým hezkým zbožím, v prostředí, kde se ženy, které jsou převážně našimi zákazníky, cítí dobře.
A ne aby se styděly za to, že do takového obchodu vůbec vstoupily.
Když jsem do butiku Intimity před půl hodinou vcházel, ulice zela prázdnotou.
Navíc jsem ani neměl pocit, že bych šel do obchodu s erotickými pomůckami.
Hned u dveří mě překvapila čistá elegance interiéru, kterou znám z butiků s módou.
I když je v obchodě pouze ženská obsluha, to aby se ženy neostýchaly požádat o pomoc, neznamená to, že by sem mužská noha nezavítala.
Povětšinou sem pánové chodí nakupovat dárky pro své přítelkyně.
"Muži většinou neumí odhadnout správnou velikost a volí spíš větší," usmívá se Martin nad častou chybou.
To jsou takové ty předsudky, ta zažitá klišé, že ženy potřebují nějaké velké pomůcky, a není to pravda.
Takže muž v dobré víře zvolí třeba zbytečně velký vibrátor.
Stejně tak muži volí převážně černé prádlo, kdežto žena zpravidla tíhne spíš k růžové barvě.
Absolutním bestsellerem je v současnosti produkt trefně zvaný Satisfyer.
Z výrazu v mé tváři musí být jasné, že nevím, která bije, protože Martin okamžitě vysvětluje, jak funguje.
To je takový bezdotykový stimulátor klitorisu.
Pere se ve mně adolescentní potřeba uchechtnout se s obdivem nad tím, s jakým vážným tónem je mi výklad podáván.
Jako by se nechumelilo.
A ono se vlastně nechumelí.
Je za dobrou cenu a má perfektní uživatelské reference.
Nevěřili jsme, že bude tak dobře přijímaný.
Jde o jakousi poslední revoluční novinku.
První revoluci způsobil vibrátor ve tvaru mořského koníka.
Postaral se o to, že se ženy začaly více zajímat o design takovýchto výrobků.
Druhý pak byl vibrátor pro páry We-Vibe.
Kompletně zbořil tabu, které u některých mužů může přetrvávat, a to, že v erotických pomůckách vidí konkurenci.
"Dělají se různé varianty," pokračuje.
S jedním motorem, se dvěma motory, s dálkovým ovládáním.
To je oblíbená kategorie.
Při milostném spojení žena může mít v ruce ovládač a určit si intenzitu vibrací.
Naopak jistým propadákem je kategorie přikládacích vibrátorů.
Alespoň tedy u nás.
České ženy, zdá se, upřednostňují víceúčelové pomůcky a kupují si klasické vibrátory, přestože ho pak třeba používají pouze externě.
Přitom v západní Evropě, hlavně u mladších zákaznic, je hodně populární.
A co muži?
Těžko říct, zda by podobný koncept fungoval výlučně pro muže.
Muselo by se to asi pojmout trošku jinak.
Otázkou je, co mužům nabízet," uvažuje Martin.
"I my pro ně máme pomůcky, ale v omezené míře." Nejvíce se prodává především masturbátor, v tomto případě od výrobce Tenga.
Nevypadá totiž jako anatomická napodobenina vaginy, ale "spíš jako sprchový gel nebo jako vajíčko či futuristický objekt.
Hodně se soustředí na funkčnost a na prožitky při používání.
V Japonsku je to přitom úplně jinak.
Vyvolává to ve mně údiv.
Měl jsem za to, že Japonky si na erotické pomůcky hodně potrpí, namítám.
"To je ta internetová realita," je mi vysvětleno.
Ta všední je úplně jiná.
Tady v Evropě jsou erotické pomůcky spíš spojené s tím, že je používají ženy.
V Japonsku jsou naprosto normální pro muže, a naopak jsou tabu pro ženy." Jen pro zajímavost - to, co japonská značka Tenga, jež je v butiku Intimity zastoupená, prodá celosvětově, tvoří stále zhruba polovinu toho, co se prodá jen v Japonsku.
V našich vodách
Češky a Češi nejsou nijak pruderní.
Naopak, jsme vcelku vstřícný národ.
Rozhodně na rozdíl od zemí, jako je katolické Polsko anebo Itálie.
Typická klientka obchodu se pohybuje mezi 35 a 50 lety a "už má určitou zkušenost jednak se sexuálním životem, jednak s nějakými pomůckami.
Přijde si pro něco hezkého, kvalitnějšího, čím by si doplnila partnerský život, nebo sama pro sebe." O to, aby se vrátila, se Martin Ráž se svým obchodním partnerem Zdeňkem Šebelkou starají tak, že se u každého produktu přesvědčují, zda je dokonale funkční.
Také se nechceme pouštět do specialit typu bondáže a latexu, protože na to jednak nemáme prostor, jednak se to sem vyloženě nehodí.
Takové věci by mohly odrazovat ty, na které se snažíme cílit.
Což jsou lidi, kteří vždy měli ostych do sex shopu jít, protože se báli, že na ně něco takového vykoukne.
Spousta výrobků vystavených na poličkách je skutečně líbivá.
Je to dané také výběrem zastoupených renomovaných značek.
Některé z nich dokonce získaly designové ceny, a to včetně Red Dot Design Award.
Vůbec první oceněný byl zmíněný mořský koník "a to spustilo změnu v celém odvětví.
Začalo se upouštět od levných materiálů a naopak pracovat se zdravotně nezávadnými, začaly se produkovat jiné designy, různé barvy...
Příjemné je, že za designem některých stojí Češka, a sice populární designérka Anna Marešová.
Musím říct, že mě docela mile překvapilo, kolik lidí si u nás ty designové věci Whoop.de.doo od Anny Marešové kupuje, přestože jsou relativně dražší.
Jsou zákazníci, kteří si chodí přímo pro Venušiny kuličky od Anny Marešové.
Odvedla opravdu obrovský kus práce tím, že v rámci České republiky i v zahraničí odprezentovala přesně to, co se snažíme prezentovat my - že se erotické pomůcky dají dělat jinak, hezky, s příběhem.
Annin příběh začal jako školní práce.
Nyní jde o hotový produkt, který je navíc vyráběný u nás.
Chtěla jsem mít proces výroby pod kontrolou a také jsem chtěla vědět, z jakých materiálů a jak se Whoop.de.doo produkty vyrábí.
Protože se nejedná o velkovýrobu, ale malou sérii, je to určitě nákladnější než velké série.
Možná jdu trochu proti proudu, ale připadá mi důležité udržet vývoj u nás v České republice.
Mohlo by se klidně stát, že za pár let už nebudeme umět nic vyrábět," popisuje mi později situaci Anna, která s Martinem souhlasí v tom, že je naše společnost čím dál otevřenější.
S negativním či odmítavým postojem se nesetkává.
Maximálně jsou prý lidé rozpačití.
"Ale i ti se pak začnou usmívat." Aktuálně má Anna Marešová v nabídce vibrátor, na který si můžete nechat vyhotovit osobní vzkaz, a letos plánuje také vlastní lubrikační gel.
V roce dalším by měla přibýt vibrační vajíčka a další novinky.
Hranice zdravého sexu
Zajímá mě, kde leží hranice toho, co je v pořádku.
Je něco, co by už Martin Ráž neprodával?
Je to strašně těžké definovat.
Co jednomu přijde normální, jinému se může zdát naprosto nenormální, takže se spíš vymezujeme sortimentem značkových výrobců.
Žádný z nich se nepouští do nějakých extrémností.
Ještě než se rozloučíme, mám poslední dotaz: Jaká byla nejbláznivější poptávka, kterou dostali?
Zrovna teď v týdnu přišel e-mail, ve kterém nějaká paní poptávala masturbační pomůcku pro svého přítele s přirozením dlouhým dvacet osm centimetrů.
Tak té jsme museli napsat, že nic takového bohužel nemáme.
Ještě je otázka, jestli si z nás někdo nedělal srandu," měří si mě Martin podezřívavým pohledem.
I to se čas od času stává...
Rána pro Karla Gotta.
Po dvou rakovinách Alzheimer!
Jeho kamarád Karel Štědrý bojuje s vážnou nemocí.
Nejlepší kamarád Karla Gotta bojuje s nemocí, která ukradne lidem všechny vzpomínky.
"Ano, je to bohužel pravda," potvrdil smutnou informaci Blesku sám zpěvák.
O své nemoci vím a zatím ji vzhledem k okolnostem celkem zvládám.
"Beru léky, které mají průvodní jevy nemoci zpomalit," dodal s tím, že děkuje blízkým za podporu.
Celá rozvětvená rodina se semkla, aby Karlovi usnadnila život.
Manželka Eva se snaží být doma, co nejvíc to jde, za tátou do domu na Bílé Hoře dojíždí i dcery z prvního manželství Zuzana a Tereza, stará se syn Karel řečený Karlas.
Štědrý dvakrát bojoval s rakovinou a své zkušenosti předával i Slavíkovi, aby ho při jeho náročné léčbě podpořil.
Má za sebou šedesát chemoterapií.
Dokázal se po nich vrátit k práci i na tenisový kurt a na lyžařské sjezdovky.
"Od astrologa mám předpovězeno, že tu budu do devadesáti," řekl Karel Blesku.
Je bojovník.
Pořád touží ještě zpívat.
"Opakuju si stále slova písní, abych je nezapomněl," přiznal Karel.
Se stejnou nemocí bojuje nyní už v ústavu i herečka Květa Fialová.
Máte v rodině pacienta s Alzheimerem?
Podívejte se, jak se k němu chovat.
Chilský parlament zrušil zákaz interrupcí, zákon posoudí ÚS.
V Chile dosud platí absolutní zákaz umělého přerušení těhotenství, nesmí být tedy provedeno ani ze zdravotních důvodů.
"Mrzí mě, že zákonodárci podali stížnost k Ústavnímu soudu a že teď bude deset lidí rozhodovat o tom, na čem jsme se dohadovali v parlamentu více než dva roky," postěžovala si socialistická senátorka Isabel Allendeová.
Ústavní soud v Chile má deset členů a koncem srpna by měl dostat nového předsedu, který je podle AFP blízký opozici.
Zákon rušící absolutní zákaz interrupcí, iniciovaný současnou prezidentkou Michelle Bacheletovou, schválil Senát 19. července.
Pravicová opozice poté oznámila, že zákon napadne u soudu, protože podle ní porušuje právo nenarozeného dítěte na život.
Poslanci hlasování o návrhu zákona minulý měsíc odložili, dokud ho nezanalyzuje smíšená parlamentní komise.
Ve středu poslanci návrh schválili a po nich tak znovu učinil Senát.
Podle nové legislativní úpravy by mělo přestat být trestné umělé přerušení těhotenství ve třech případech: pokud bude ohrožen život ženy, jestliže plod nebude mít naději na přežití, anebo pokud těhotenství vzniklo ze znásilnění.
Podobné výjimky existovaly podle španělského listu El País v Chile už od roku 1931, tedy ještě předtím, než tam ženy dostaly v roce 1949 volební právo.
Absolutní zákaz interrupcí v roce 1989 zavedl pravicový diktátor Augusto Pinochet, jen několik měsíců předtím, než opustil úřad prezidenta.
Chile je jednou z mála zemí světa, kde platí absolutní zákaz interrupcí.
Dalšími jsou Nikaragua, Dominikánská republika, Salvador, Haiti, Malta a Honduras.
Například v Salvadoru je nyní za mřížemi asi 20 žen, které si za přerušení těhotenství odpykávají až třicetileté tresty vězení.
V mnoha případech šlo přitom podle ochránců lidských práv o spontánní potrat, který soud označil za vraždu.
Je vůbec ještě něco posvátné?
Terčem Trumpova Bílého domu je nyní Socha Svobody
Neklamnou známkou změny režimu je kritika soch.
Američané by o tom mohli vyprávět stejně dobře jako všichni ostatní - viz pečlivě zinscenované svrhnutí sochy Saddáma Husajna na bagdádském náměstí Firdos v roce 2003.
Stephen Miller, jeden z klíčových zastánců Trumpova režimu, jistě věděl, k čemu se schyluje, když při vášnivé debatě s reportérem CNN Jimem Acostou na téma prezidentových návrhů k drastickému omezení legálních přistěhovalců vyrazil se symbolickou sekerou na Sochu Svobody.
Sluší se dodat, že Miller nezaútočil na sochu jako takovou.
Za to by ho zlynčoval dav majitelů výletních lodí a imitátorů Sochy Svobody.
Zaútočil však na její význam, konkrétně na fakt, že v roce 1903 byla na podstavec umístěna plaketa se slavnou básní Emmy Lazarus, a to až 17 let po dokončení monumentu.
Miller pokáral Acostu slovy: „Nechci se tady pouštět do historie, ale Socha Svobody je... symbol americké svobody, který vrhá světlo na celý svět.
Báseň, která byla na podstavec umístěna dodatečně, a na kterou odkazujete, není její součástí.“
Miller má fakticky pravdu, ale jak sám uvedl, tady nejde o historii.
Jedná se především o zarážející slova Emmy Lazarus, která rezonují dnešní dobou - zve jimi nejen imigranty, ale ty nejchudší z nejchudších:„Nechť ke mně jde, kdo kles,kdo chud, kdo volně dýchat sotva smí, kdo bídným červem vprostřed plných měst.“
A právě v moderní době můžeme lépe než kdy jindy sledovat tyto „bídné červy“ na našich obrazovkách.
Miller se nesnažil o kritiku poezie - chtěl objasnit, že tito lidé nejsou v USA vítáni.
Tento konflikt o významu sochy je součástí obsáhlé politické a kulturní války: je to v podstatě konflikt o významu Ameriky.
Emma Lazarus, stejně jako její přátelé, kteří po její smrti usilovali o zasazení plakety s básní na podstavec sochy, dost dobře věděli, že se pouští do vysoké politické hry.
Socha měla vyjadřovat spojení francouzské a americké republikánské vlády tím, že by reprezentovala klasické téma, tedy ženské ztělesnění svobody.
Emma Lazarus tento význam pozměnila: v její básni není ženská postava abstraktní, ale má svůj vlastní hlas.
Má též velmi odlišné jméno: Matka vyhnanců.
Sloučení básně s představou ženy je brilantním feministickým tahem a devastujícím útokem na americký nativismus.
A stejným způsobem, jakým Emma Lazarus změnila význam sochy, se vyznavači pravice dlouho snaží o zvrácení tohoto významu.
Známý komentátor Rush Limbaugh - Jana Křtitel ve věci Trumpova nástupu k moci - v roce 2010 argumentoval, že Socha Svobody ve skutečnosti nikoho nezve do země, ale představuje raný neokonstruktivismus, přinášejíc americký plamen zaostalému světu: „Socha Svobody vykračuje vpřed.
Vynáší pochodeň svobody ze Spojených států a nabízí ji zbytku světa.
Pochodeň nemá osvětlovat cestu do Spojených států.“
Limbaugh kupodivu naráží na důležitou věc.
Význam sochy záleží na úhlu pohledu.
Emma Lazarus popisuje sochu z pohledu vyčerpaného a zatraceného cestujícího, který mnohdy po dlouhé a děsivé plavbě napříč oceánem přijíždí s nadějí v srdci do nové země.
Jedná se doslova o pohled na svět očima lidí, kteří hledají útočiště a šanci na lepší život.
Z tohoto pohledu vyjadřuje socha naději a naslouchá jejich potřebám.
A to je samozřejmě perspektiva, kterou Miller ani Trump rozhodně neuznají.
Jejich pochodeň nemá osvětlovat cestu, nýbrž rozněcovat nenávist, která je jejich jediným zdrojem moci.
Mistrovství světa v atletice 2017: Neil Black pěje chválu na skotské členy britského týmu
Eilidh Doyleová vzpomíná na doby, kdy měl britský tým pouze dva skotské členy
Ředitel atletické federace Spojeného království Neil Black uvedl, že silná skvadra 16 Skotů v týmu Mistrovství světa bude „obrovským přínosem pro tým“.
Pro MS v Londýně 2017, které začíná v pátek, byl vybrán rekordní počet skotských atletů.
Black věří, že ve Skotsku „se děje něco zvláštního“ a britská atletika by se od Skotů mohla ledasčemu naučit.
„Snažíme se tomu porozumět a přizpůsobit se - budeme na tom pracovat,“ uvedl Black.
„Mluvil jsem s lidmi ze Skotského sportovního institutu a oni si myslí, že to má co do činění s tím, co udělali.
Představitelé skotské atletiky si myslí, že to má co do činění s tím, co udělali.
Britská atletika: má to co do činění s tím, co udělali.
Myslí si to také lidé na ulicích.
Ať už je to cokoliv, je to naprosto úžasné.“
Několik skotských atletů bude usilovat o medaile, včetně Laury Muirové a Andrewa Butcharta - kteří budou soupeřit se Sirem Mo Farahem v závodě na 5000 m, zatímco Eilidh Doyleová byla zvolena za kapitánku týmu.
„Eilidh je skromná.
Její úvodní řeč byla úžasná,“ řekl Black.
„Několik atletů, ať už Skotové nebo atleti jiných národností, vycházeli z místnosti s pocitem ohromné hrdosti a motivace.
Vášeň a neskrývané pocity, s jakými Eilidh mluvila byly neopakovatelné.“
Stříbrná medailistka Commonwealthu, která bude soutěžit v běhu přes překážky na 400 m na svém pátém mistrovství světa uvedla, že je „neuvěřitelné“, že v britském týmu je 16 skotských atletů.
Předešlý rekord z roku 1983 a 2015 je sedm.
Běžkyně na střední tratě Muirová stanovila jen za poslední rok pět britských a dva evropské rekordy.
Na MS se bude účastnit běhu na 1500 m a 5000 m.
Dalším ze skvělých Skotů je Chris O'Hare, který poběží trať na 1500 m. V letošní sezóně vyhrál Britské týmové závody a Výroční hry.
Doyleová vzpomíná na své první mistrovství, na kterém byla jedinou další skotskou členkou týmu Lee McConnellová.
Kapitánka týmu vedla, že je „velmi pyšná“ na fakt, že se do týmu dostalo nejen velké množství jejích kolegyň, ale v mnoha případech budou zároveň útočit na účast ve finále a medaile.
„Neobyčejné na postu kapitánky týmu je, že jsem byla zvolena ostatními členy týmu. Byla to pro mě velká čest, ale vědomí, že mě zvolili členové týmu je o to potěšující,“ dodala.
„Očividně jsem velmi hrdá na všechny Skoty, kteří se dostali do týmu.
Dokazuje to, kam jsem se až posunuli.
Jsou to atleti, kteří budou pomýšlet na přední místa na pódiu.
A moje úvodní řeč?
Ano, myslím si, že se povedla.
Pouze jsem upozornila na fakt, že můžeme být na letošní mistrovství pyšní, protože se koná na domácí půdě.
Je důležité využít podpory domácích fanoušků a radovat se z faktu, že jsme zpět na olympijském stadionu.
Dostala jsem druhou šanci k závodu a budu si užívat neskutečnou atmosféru.“
Blokování kritiků na Facebooku: neucházejte se o veřejnou funkci, pokud nesnesete kritiku voličů
Otec naší vlasti věděl o kritice své.
Američané George Washingtona milovali, ale novinám netrvalo dlouho, aby jej začali kritizovat za cokoliv, počínaje tuzemskou politikou a konče jeho politickými názory.
Ano, tato kritika jej nenechávala chladným.
Ale nesnažil se kritiky umlčet.
Protože v roce 1783 Washington řekl: „Svoboda projevu nám může být odejmuta - a hloupí a němí budeme vedeni jako ovce na porážku.“
To mě přivádí do Marylandu je guvernérovi Larrymu Hoganovi, kterým potřebuje zapracovat na tom, aby se začal chovat jako Washington.
Hoganovi zaměstnanci blokovali a smazali příspěvky minimálně 450 lidí, kteří svobodně projevili své názory na jeho oficiální Facebook stránce.
Tento týden jej za uvedené činy zažalovala Americká unie pro občanské svobody.
Zaměstnanci guvernéra žalobu zamítli jako bezdůvodnou a v komentářích na internetu se objevilo mnoho názorů typu „koho to zajímá“.
„Je to jen Facebook,“ uvedlo mnoho uživatelů.
Přesto na tom záleží.
Obzvláště v momentě, když se jedná o lidi jako Hogan.
V absolutně demokratickém státě se jedná o nesmírně populárního republikánského guvernéra.
Může se chlubit druhou nejvyšší oblíbeností ze všech 50 guvernérů.
Hogan není popudivý.
Jak je vidno, svůj stát řídí s jistotou sobě vlastní a přísně dodržuje principy.
Ukázalo se, že je také obratný v používání Facebooku jako hlavního prostředku ke spojení se svými voliči - výjimkou není ani zveřejnění první fotografie s holou hlavou po absolvování chemoterapie.
Blokování lidí, kteří zavítají na guvernérovu stránku - která je veřejným fórem, označená jako oficiální a spravovaná jeho zaměstnanci placenými z peněz daňových poplatníků - je zbytečné a v konečném důsledku nebezpečné.
V rozhovoru pro deník Washington Post Hoganova mluvčí Amelia Chasseová bránila guvernéra s tím, že blokování komentářů proběhlo z pozice moderování příspěvků.
Použít však obraz internetových trolů, spamerů nebo rozezlených lidí je příliš snadné.
Washington Post zpovídal několik skutečných lidí, kterým byly smazány příspěvky.
A přesně to také jsou - skuteční lidé, kteří hovoří ke svým zvoleným vůdcům; učitel, podnikatel a pastor, žádní trolové.
Jak všichni uvedli, jejich komentáře byly zdvořilé a ohleduplné, ne rouhavé.
Pastor ve svém komentáři citoval Bibli, apelujíc na Hoganovu katolickou víru.
Advokátka společnosti Bowie Lakshmi Sarma Ramaniová, Md. se dotázala na nenávistné zločiny, její komentář však nebyl nenávistný.
„Zdvořile jsem poznamenala, že jsem zklamána jeho nedostatečnou reakcí na nenávistné zločiny a další aktuální zprávy,“ napsala v sekci s komentáři denníku Washington Post.
„Nelíbí se mi myšlenka, že jakmile určitý počet lidí okomentuje stejné téma, jsou některými lidmi označeni za propagaci takzvané kolektivní snahy, místo toho, aby byli uznáni za větší skupinu zainteresovaných občanů.“
To, co zaměstnanci guvernéra nazvali „soustředěným spamovým úrokem“ by jiní nejspíš nazvali „obhajobou“.
Moderní Facebook éra nám dovoluje snadno spravovat příspěvky tím, že zablokujeme kritiky nebo smažeme negativní komentáře.
Je to mnohem pohodlnější než v minulosti, kdy by stejný postup vyžadoval vyslání zaměstnanců do ulic, kde by posbírali a spálili všechny výtisky s kritikou nebo by zatkli či umlčeli protestanty.
A to je přesně to, co se děje, pouze v digitální podobě.
Hogan není posledním veřejným činitelem, který bude kritizován za hanobení Facebooku a ostatních sociálních médií.
Prezident Trump čelí žalobě ze strany uživatelů Twitteru, kterým byl odepřen přístup na jeho účet.
Jedno z prvních důležitých nařízení se zrodilo minulý týden ve Virginii.
Předsedkyně Loudoun County Board of Supervisors porušila podle okresního soudce Jamese C. Cacherise první dodatek v Alexandrii, kde zamezila přístupu jednoho z voličů na její Facebook stránky.
Guvernér Matt Bevin (R) z Kentucky se také dočkal návštěvy z ACLU kvůli jeho používání Facebooku a Twitteru.
To by nemělo být tak obtížné.
V časech Washingtona měla nízká cena poštovného prakticky stejný dopad jako internet.
Mezi lety 1776 a 1800 se počet denního tisku zečtyřnásobil a jeho pozici vůdce zpochybňovalo mnoho anonymních pisatelů.
A dokonce i v oněch dobách se Washington musel vypořádávat s anonymními troly.
Lidé, píšící pod pseudonymy jako „Juricola“, „Valerius“, „Belisarius“ a „Portius“, psali dopisy do novin a zpochybňoval Washingtonova rozhodnutí.
Podle historických dokumentů, které shromáždili lidé v rámci online projektu Papers of George Washington Project se v jeho kanceláři hromadily petice kritizující jeho stanovisko vůči dohodě Treaty of Amity, Commerce, and Navigation s Británií.
On je však neumlčel.
Svoboda projevu, nesouhlas a zastrašování leží v samotných základech našeho národa.
A skutečný vůdce to musí přijmout.
Češi rychle využili bezplatný roaming, v zahraničí spotřebují víc dat než doma.
V zahraničí Češi spotřebují více ze svého tarifu než doma.
Nejčastěji se pohybují v Rakousku, ale spotřebě dat v letní sezóně vévodí Chorvatsko.
Na dovolené totiž jednak mají více času brouzdat na webu, pod slunečníkem navíc většinou nemají možnost připojit se k Wi-Fi.
Pláž, koupání a chytrý telefon v ruce.
Tak vypadá typická česká dovolená v Chorvatsku poté, co mohou zákazníci využívat služby tamních operátorů za domácí ceny.
Vyplývá to z čerstvých statistik společnosti O2.
Díky novým roamingovým pravidlům má většina českých cestovatelů v zahraničí k dispozici více dat v rámci paušálu než doma.
Není proto divu, že v Chorvatsku, kam přes zimu jezdí minimum našinců, stoupla v letošní letní sezóně spotřeba dat dokonce padesátinásobně.
Na druhém místě v žebříčku spotřebovaných dat se pak umístila Itálie.
Nejvíce minut Češi provolají z Německa, kam jich mnoho vyráží pracovně i během léta.
Chorvatsko podle dat Asociace českých cestovních kanceláři ročně navštíví na 800 tisíc Čechů, je tak naší nejpopulárnější dovolenkovou destinací.
Lidé zde však vyměnili knihu za sdílení zážitků pomocí mobilního telefonu.
Rekordní byl letošní 7. červenec.
"Do přenesených dat by se vešlo desítky miliónu fotografií," upřesnila podrobnosti ředitelka mobilního segmentu v O2 Silvia Cieslarová.
I když Chorvatsko vede v objemu dat, nejvyšší počet českých uživatelů se pohybuje v sousedních zemích.
Na prvním místě je Rakousko, následuje Německo a Slovensko.
Chorvatsko je až čtvrté a Itálie šestá.
Do Rakouska vyrážíme za pěší turistikou a aktivní dovolenou, na které nemáme tolik času na brouzdání na internetu.
"Přes Rakousko navíc Češi míří právě k Jadranu," vysvětlila Cieslarová.
Zatímco u dat zaznamenal operátor po uvolnění roamingových poplatků vysoké meziroční růsty, u telefonování je růst mnohem nižší.
Počet minut provolaných v roamingu vzrostl oproti loňskému roku na dvojnásobek.
S obrovským náskokem před ostatními zeměmi zde dominuje Německo.
"Volání v roamingu využívají spíše firemní zákazníci na pracovních cestách," dodala Cieslarová.
Ronan Rafferty doufá v domácí atmosféru na Renaissance Club
Bývalá golfová jednička Ronan Rafferty bude během následujících tří dnů doufat v pohodovou atmosféru v Renaissance Club ve skotské správní oblasti East Lothian, která hostí 25. ročník Scottish Senior Open.
Ronan Rafferty, jenž pochází ze Severního Irska, minulý rok na nedalekém golfovém hřišti Archerfield Links po cestě do finále podlehl Paulu Ealesovi. Letos bude vykonávat roli ambasadora turnaje v zastoupení zakladatele klubu a CEO Jerryho Sarvadiho.
„Sledoval jsem, jak mi Renaissance Club pomalu vyrůstá před očima a letošní turnaj ukáže světu jeho krásy,“ řekl Rafferty.
„Hráči se budou moci pokochat prvotřídní kvalitou hřiště.
Jerry odvedl skvělou práci.
Je horlivým obhájcem této hry a je pyšný na své úspěchy.
Letošní turnaj je ve správných rukou.“
Angličan Eales bude poprvé obhajovat mistrovský titul, navzdory tomu, že během své 32leté kariéry vyhrál European Tour i European Challenge Tour.
„Mám z toho dobrý pocit,“ řekl southportský golfista.
„Neměl jsem možnost obhajovat své vítězství na Extremadura Open, protože rok po mém vítězství byl turnaj zrušen.
Návrat do této části země je kouzelný.
Je to krásné místo na golf.
Vzpomínám na minulý rok, kdy pro mě a mou ženu Sharon znamenala výhra opravdu moc.
Byly to krásné časy, na které nezapomenu.“
Na domácí půdu se vrací Gary Orr, který se připojil k European Senior Tour poté, co z kraje letošního roku oslavil 50 let.
Tato událost bude jeho první účastí od Aberdeen Asset Management Scottish Open v roce 2013.
„Vždy si rád zahraji na domácí půdě,“ řekl Orr o Helensburghu.
„Chcete, aby se vám dařilo a přitom cítíte velký nátlak.
Opravdu rád jsem si znovu zahrál a myslím, že se mi daří.
S dosavadním výsledkem jsem spokojený.“
K trojici hráčů se na hřišti připojí také bývalý vítěz Masters Ian Woosnam a vítězové seniorských turnajů Paul Broadhurst, Roger Chapman, Mark James a Mark McNulty..
Orr a bývalý kapitán soutěže Ryder Cup Sam Torrance patří mezi šest skotských hráčů na hřišti; ostatními jsou Andrew Oldcorn, Stephen McAllister, Bill Longmuir a Ross Drummond.
Vstupné na turnaj je zdarma. Parkovné je 5 £ za auto s jedním cestujícím a 10 £ za auto se dvěma a více cestujícími.
Veškerý zisk bude věnován na Prostate Cancer UK.
Chudoba a smrt v indonéské zemi zlata
Když Bardina Degeiová vaří večeři, nepoužívá přitom sporák.
Ve skutečnosti jen zřídkakdy používá pánev.
Ve své dřevěné chatrči, která se nachází v hlavním městě Paniai Enarotali v indonéské provincii Papua, žena obvykle jednoduše hodí sladkou bramboru - v řeči místních „nota“ - přímo do ohně.
Po půl hodině bramboru vyjme a s chutí si na ni pochutná s nemytýma rukama.
Bardina sedí na blátivé zemi - domek není vybaven nábytkem -, kde zároveň vykonává své každodenní práce, jako např. praní prádla v zakalené vodě z nedalekého močálu.
Kbelík v místnosti bez střechy supluje toaletu.
Jako nejmladší ze čtyř manželek jejího muže jí nebylo přiřazeno žádné pole k obdělávání.
Polygamie je zde běžná.
Práce do pozdních nočních hodin představuje nebezpečí: většina mužů z vesnice je nezaměstnaných a často popíjí alkohol. Ve vesnici navíc sídlí vojáci.
„Odpoledne po páté hodině si nikdo nedovolí potulovat se kolem vesnice,“ říká Bardina.
Je to vzácný pohled do každodenního života na vysočině Papui, bývalé nizozemské kolonii, která byla vyhlášena za součást Indonésie v roce 1969 po kontroverzním referendu, kdy bylo pouhých 1026 starších donuceno k hlasování formou veřejného pozdvižení rukou před okupující armádou.
Současné hnutí protestující proti nizozemským pravidlům rychle obrátilo svůj hněv proti jakartské vládě, která ovládala celý region s výjimkou zahraničních novinářů nebo dohlížitelů civilních práv.
V roce 2003 byla provincie oficiálně rozdělena na Papuu a Západní Papuu - nezávislá Papua-Nová Guinea okupovala východní část ostrova.
Enarotali je tak vzdálené a zpustošené město, kam se dostanete po devadesáti minutovém letu z hlavního města provincie Jayapura do Nabire, a poté pětihodinovou žaludek svírající jízdou.
Hromadná doprava na tomto místě nefunguje.
Město s 19 000 obyvateli sestává z dřevěných domečků obehnaných bambusovými ploty, střechami z vlněných plechů v odstínech šedé a rezavé barvy.
Na toto místo se podívalo jen velmi málo Indonésanů, natožpak novinářů, a prakticky žádní cizinci.
Před příjezdem křesťanů místní obyvatelé uctívali boha jménem Uga Tamee.
A to není vše.
„Nebyli jsme zvyklí na nošení těchto šatů,“ říká Bardina, ukazujíc na svůj barevný, ručně pletený turban, tmavé tričko a zářivou sukni.
„Dříve jsme nosili pouze listí.“
Papua je nejchudší provincií Indonésie - 28 % obyvatel žije pod hranicí chudoby a zdejší dětská úmrtnost a gramotnost je jednou z nejhorších v celé Asii.
Zároveň je to však indonéská země zlata.
Největší a nejvýdělečnější zlatý důl na světě Grasberg, který vlastní společnost Freeport McMoran z amerického Phoeenixu, se nachází pouze 60 mil od Paniai - skalnaté provincie přibližně o velikosti New Jersey, která je domovem asi 153 000 obyvatel.
Jenom v roce 2015 zde Freeport vytěžil zlato a měď v hodnotě 3,1 miliardy dolarů.
Kromě toho Papua podporuje těžbu dřeva v odhadované hodnotě 78 miliard dolarů.
Tato bohatství jsou nicméně pro Papuánce zdrojem utrpení a zárukou utlačování ze strany mocné indonéské armády.
Z vyšetřování, které v roce 2005 provedl deník New York Times vyplývá, že Freeport zaplatil místním armádním činitelům a jednotkám asi 20 milionů dolarů mezi lety 1998 a 2004, včetně částky 150 000 dolarů pro jednoho důstojníka.
Papuánci volající po samosprávě ohrožují tuto zlatou husu a jsou proto tvrdě potlačováni.
Podle aktivistů za lidská práva bylo od roku 1969 zabito více než 500 000 Papuánců a tisíce dalších bylo znásilněno, trýzněno a uvězněno indonéskou armádou.
Masové vraždy v kmenové oblasti Papui během 70. let minulého století se rovnaly genocidě, jak uvedla Asijská komise pro lidská práva.
Jen v minulém roce zatkla indonéská policie v regionu více než 3900 pokojných protestantů.
We Will Lose Everything, zpráva brisbaneské arcidiecéze z roku 2016, popisuje krutosti, ke kterým došlo minulý rok, jako mimosoudní popravy, mučení - podle další zprávy je zvláště populární znásilňování a poprava elektrickým proudem - a brutální potlačování pokojných demonstrantů.
„Je obtížné spočítat počet obětí, protože k incidentům dochází každý týden,“ řekl Andreas Harsono, indonéský výzkumný pracovník organizace Human Rights Watch.
Celé situaci přitížil fakt, že papuánské zdroje přitahují do Indonésie kolonisty.
Z 3,5 milionů obyvatel zdejší provincie se 83 % hlásí ke křesťanství, ale demografie se mění s přílivem muslimských imigrantů z indonéských ostrovů - Jávy, Bornea, Sumatry a Sulawesi.
Javánské kantýny prodávají smažené kuře a gado-gado neboli směs zeleniny s arašídovou omáčkou.
Místní lidé bojují o přežití.
„Imigranti začali prodávat kuřata a zeleninu na tradičních trzích za nižší ceny než místní Papuánci,“ vysvětluje čtyřiadvacetiletý Abeth You, který se narodil na Paniai a přestěhoval se za prací do hlavního města provincie Jayapura.
„Původní obyvatelé Papuy - mama-mama (ženy) - tak ztratili svou práci.“
Indonéský prezident Joko Widodo, kterému se přezdívá Jokowi, v rámci své prezidentské kampaně v roce 2014 sliboval řešení nerovnoprávnosti a porušování práv.
Bývalý tesař zabezpečil a své cestě do prezidentského paláce v jakartě 27 z 29 distriktů Papui, včetně Paniai.
Ale v Papui se toho změnilo velmi málo a místní lidé se cítí zrazeni.
„Naše srdce byla zlomena, protože v roce 2014 jsme hlasovali pro Jokpwiho s nadějí, že vyslyší naše volání pro spravedlnosti,“ řekl You.
Skutečností je, že pouhé dva měsíce po říjnové inauguraci Jakowiho zažila Paniai velký šok.
7. prosince 2014 zpívala skupina 11 dětí vánoční písně u táborového ohně ve městě Enarotali, když se ze šera noci vynořili dva indonéští vojáci na motorkách.
Dvě z překvapených dětí jim řekli, že by si měli zapnout světla.
Jednoho z vojáků se tato výtka a tón, kterým byla vyřčena dotkla a později se vrátil se čtyřmi dalšími vojáky, uvedl místní farář Yavedt Tebai.
Dva z vojáků v podnapilém stavu pronásledovali skupinku dětí a zbili je pažbami svých zbraní, uvedli oběti a svědkové události.
Jeden z vojáků poté vypálil na skupinku dětí.
Jedno z dětí, 16letý Yulianus Yeimo, byl zbit tak silně, že upadl do kómatu.
O několik hodin později někdo podpálil nedalekou budovu volební komise a následujícího dne se věci ještě vystupňovaly.
Asi 1000 mladých papuánských mužů a žen se shromáždilo na fotbalovém hřišti před místní policejní stanicí a armádním velitelstvím a dožadovalo se spravedlnosti.
Přišli s obřadními loveckými luky a vykonali tanec waita - při kterém se běhá v kruhu a napodobuje se zpěv ptáků - papuánského kmene Mee Pago.
Několik protestantů začalo házet na budovy kamením.
Se stupňujícím se napětím byl vojákům vydán rozkaz přes rádio: „Pokud se dav pokusí alespoň třikrát o odpor, máte povolení střílet,“ zaznělo podle týdeníku TIME v oficiálním dokumentu, jehož obsah nebyl nikdy zveřejněn v místních médiích.
Yeremias Kayame (56), šéf čtvrti Enarotali Kego Koto, rozpoznal hrozící nebezpečí a vyzval obyvatele, aby se rozešly do svých domovů.
Nikdo však neměl na jeho slova nedbal.
„Když jsem se otočil, někdo mě střelil do levého zápěstí,“ řekl týdeníku TIME na verandě svého pestře malovaného dřevěného domu.
Kayame dosud neví kdo byl střelcem, ale podle jeho slov patřila kulka jednomu z přítomných vojáků.
„Všude kolem byla spousta lidí a hodně se střílelo,“ dodal k tomu.
Jeden z místních obyvatel, Alfius Youw, byl podle slov jeho sestřenice, která byl svědkem střelby, zasažen hned třikrát.
„Běžela jsem k tělu, abych se přesvědčila, že je to opravdu on,“ řekla týdeníku TIME zasmušilým hlasem Yohanesová, která jako mnoho Indonésanů používá pouze jedno jméno.
„Viděla jsem, že je mrtvý... Políbila jsem ho.“
Papuánský policejní inspektor, generál Yotje Mende, novinářům sdělil, že jeho důstojníci pouze „zajišťovali“ stanici, která byla pod útokem.
„Musíme se bránit, když nám lidé vyhrožují smrtí,“ řekl v roce 2015 tiskový mluvčí papuánské policie, komisař Pudjo Sulistiyo.
„Je to otázka života a smrti.“
Podle organizace Human Rights Watch bylo zabito pět protestujících a mnozí vyvázli se zraněním.
Zpráva o vraždách prošuměla jakartskými médii následující den.
O tři týdny později přednesl Jokowi v Jayapuře vášnivou řeč a vyjádřil své pochopení pro rodiny obětí a slíbil, že se bude zabývat násilím v Papui.
„Požaduji okamžité řešení tohoto problému, aby se nikdy nemohl opakovat,“ řekl.
Ministr národní bezpečnosti Wiranto v říjnu 2016 oznámil, že zavede mimosoudní mechanismus k vyřešení násilných činů, ke kterým došlo v minulosti.
Téměř okamžitě se ale začaly ozývat výmluvy.
„K většině násilných činů došlo již dávno.
Některé z nich se udály v 90. letech minulého století a některé na začátku 21. století.
Chci tím říct, že jsme odhodlání tyto násilné činy potrestat, ale nebude to jednoduchý úkol,“ řekl.
V rozhovoru z 5. června pro týdeník TIME, který se konal v Jakartě, však Wiranto tvrdil, že neplánuje v Papui zavádět žádná opatření.
Namísto toho řek, že „všechny případy budou předstoupeny soudu“.
Wiranto, kterého OSN obvinila ze „zločinů proti lidskosti“ na základě více než jednoho tisíce mrtvých během nezávislých voleb z roku 1999 ve Východním Timoru - uvedl, že dosud bylo urovnáno 11 případů porušení lidských práv v Papui, včetně incidentu v Paniai.
Rodiny obětí střelby v Paniai uvítali jeho tvrzení s nedůvěrou.
„V posledních třech letech jsem byl dotazován celkem čtyřikrát, ale doteď jsem se ničeho nedočkal,“ řekl Yohanes.
„Jsem unavený.“
Jak říká, několik let poté stále žije ve strachu.
„Bojím se,“ jak sám tvrdí.
„Bojím se, že mě zatkne armáda nebo mě někdo zastřelí.“
Jeho bratr Yacobus potvrdil pohled mnoha obyvatel Paniai, kteří mají strach o incidentu hovořit.
Podle jeho slov ho zbili členové armády poté, co pomáhal pohřbít čtyři z obětí.
„Po pohřbení těl mě začala hledat armáda,“ řekl.
A střelba dosud neustává.
V úterý střílela indonéská policie na vesničany v sousední Deiyai.
K potyčce, při které zemřela jedna osoba a dalších 17 bylo zraněno, došlo mezi vesničany a manažerem stavební firmy, který odmítl poskytnout pomoc při přepravě muže v bezvědomí do nemocnice.
Ravianus Douw (24), který utonul při rybaření v nedaleké řece, zemřel na cestě do nemocnice.
Rozzlobení vesničané protestovali před budovou společnosti.
Podle vyjádření policie vesničané házeli po příslušnících kamení a odpovědí jim byly výstražná střelba.
Místní obyvatelé však tvrdí, že mobilní brigáda (indonéská paramilitaristická policie) začala střílet do davu a zabila jednoho člověka.
„Nastala panika, měli jsme strach z odplaty,“ uvedl pro TIME 29letý Dominggu Badii, který žije poblíž nemocnice a byl svědkem příjezdu zraněných.
„Dva dny jsem nevyšel z domu.“
Deiyaiský parlament se dožadoval potrestání zúčastněných policistů a stažení mobilní brigády z oblasti.
Paniai byla pro indonéskou vládu vždy trnem v oku.
Nedostatek smysluplného rozvoje jen prohlubuje odloučení domorodých lidí kmenů Mee, Moni, Dani a Damal, kteří žijí v centrálních vysočinách.
Mnoho z nich se připojilo k Hnutí za osvobození Papuai (OPM) - armády vzbouřenců, který chrání práva Papuánců tím, že útočí a unášejí indonéské policisty.
Někteří z vůdců OPM pocházejí z Paniai. Patří mezi ne Tadius Yogi a Daniel Yudas Kogoya.
V důsledku útoků armáda v posledních letech zatkla a svévolně zadržela tisíce obyvatel Paniai, to vše pod záminkou „zajištění národní svrchovanosti“.
Některé z nich již nikdo nikdy nespatří.
Paniai je mezi obyvateli Papuai známa jako „tragické a zapomenuté místo“.
Olej do ohně přilévá chudoba.
To málo rýže, která se prodává v Enarotali, je pro místní příliš drahá.
A chleba je stejně nedosažitelný.
Zdejší obyvatelé si své potraviny pěstují: hlavně sladké brambory, ovoce a listovou zeleninu.
Na polích pracují ženy; každá z nich obdělává čtyři nebo pět polí se sladkými bramborami.
Většina sklizně je určena pro potřeby rodiny, zbytek prodávají na místním trhu.
Deset kusů sladkých brambor stojí jen 10 000 indonéských rupií (75 centů).
Od té doby, co letiště Nabire otevřelo více leteckých tras a do země začali proudit noví imigranti, dochází k nárůstu ekonomické nerovnosti mezi rodilými Papuánci a přistěhovalci.
Již tak málo pracovních míst obvykle obsadí vzdělanější a bohatší imigranti.
Papuánci mají zřídkakdy potřebný kapitál a vzdělání, aby se mohli pustit do podnikání.
„Mladí lidé se stěhují z vesnic kvůli nedostatku pracovních příležitosti a peněz,“ řekl John Gobai, předseda kmenové rady Paniai.
Díky izolaci je provincie Papua ukryta před světem.
Přispívají k tomu také přísná pravidla pro zahraniční novináře.
Na začátku letošního roku byly z papui vyhoštěni dva francouzští novináři - Franck Escudie a Basille Longchamp - z důvodu „nedostatku spolupráce s úřady“, to vše navzdory faktu, že dostali tak vzácné povolení k filmování.
Phelim Kine, zástupce ředitele asijské pobočky organizace Human Rights Watch, Jokowi ve své volební kampani sliboval zrušení přísných pravidel pro novináře a dosažení transparentnosti a rozvoje. K tomu však nikdy nedošlo.
„Zahraničním novinářům, kteří pracují ve vzpurných nejvýchodnějších oblastech Papui a Západní Papui, hrozí velké riziko: neuznání víz a zařazení na černou listinu,“ uvedl v prohlášení.
Nedostatek zpráv z per zahraničních novinářů znamená, že mezinárodní nátlak na indonéskou ve věci Papui je do značné míry omezen.
V březnu urgovalo šest pacifických národů - Tonga, Nauru, Palau, Tuvalu, Marshallovy ostrovy a Šalamounovy ostrovy - Radu pro lidská práva OSN ohledně vyšetřování „různých a rozšířených násilných činů“ v Papui, včetně střelby v Paniai.
Tyto země v minulosti také podpořily OPM.
Mluvčí indonéského ministerstva zahraničí Arrmanatha Nasir setřásl obvinění, když prohlásil novinářům v Jakartě, že: „V Indonésii stále platí demokratický systém a média jsou svobodná, je tedy obtížné zamaskovat důkazy případů porušování lidských práv.“
Místní lidé volají po účasti zahraničních vlád.
Když oficiální delegace z Nizozemska, v čele s vyslancem pro lidská práva Keesem Van Baarem, navštívila 4. května Jayapurau, místní lidé provolávali podle zdroje, který se také zúčastnil zasedání, ale chtěl zůstat v anonymitě, heslo „chceme svobodu“.
Na rok 2019 jsou v Indonésii naplánovány další volby, ale papuánci tvrdí, že nebudou volit Jokowiho.
„Jokowi je člověk, který má dobré úmysly, ale je obklopen lidmi spojenými se střelbou v Paniai,“ řekl Gobau, předseda kmenové rady.
Chce, aby Jokowi věděl, že obyvatelé Paniai - kromě toho, že žijí v neustálém strachu z loupeživé armády - se válí v chudobě, mizerném vzdělání a zdravotním systému.
Gobai tvrdí, že obyvatelé Paniai, stejně jako ostatní Papuánci, považují svůj hlas za „dluh“, jenž musí Jokowi splatit.
„Nechtějí peníze, požadují spravedlnost,“ dodal.
Navzdory hrozbám a zastrašování rodiny obětí paniaiské střelby pokračují v posledním symbolickém aktu vzdoru: pohřbívají těla obětí na pozemku naproti policejní a armádní stanici.
S vědomím, že spravedlnosti nebude nikdy učiněno za dost, alespoň nedopustí, aby zodpovědné osoby zapomněly na své zločiny.
„Byl zabit člen naší rodiny,“ řekl Yacobus se sklopenou hlavou.
„Co můžeme dělat?“
Francouzské námořnictvo zachytilo obrovskou dodávku kokainu do Austrálie.
Francouzské námořnictvo zadrželo v Tichomoří jachtu vezoucí 1,46 tuny kokainu v hodnotě zhruba 256 milionů dolarů.
Zásilka směřovala do Austrálie.
Při zásahu byla zatčena čtyřčlenná posádka lodi, kterou tvoří zřejmě lidé z Litvy a z Lotyšska.
Jachta, pojmenovaná jako Afalina, vyplula z Jižní Ameriky a policie ji po zadržení odtáhla do přístavu ve městě Nouméa, metropoli francouzského zámořského teritoria Nová Kaledonie v Tichém oceánu.
Australská zpravodajská služba uvedla, že bude ve spolupráci se svými mezinárodními partnery usilovat o to, aby přesně určila, odkud a kam drogy směřovaly, a aby odhalila "litevský syndikát".
"Jsme vděčni francouzským orgánům za opatření, díky nimž zastavily velké množství drog směřujících do Austrálie," uvedl její výkonný ředitel Col Blanch.
Drogy byly tento týden v Noumée zničeny.
Austrálie je kvůli vysokým pouličním cenám drog atraktivním cílem pro jejich pašeráky.
Země se také potýká s problémem rostoucícho počtu lidí trpících drogovou závislostí.
Současný zátah tak není v poslední době první.
Minulý měsíc byli tři muži obviněni z přepravy velkého množství drog ze Spojených států do Austrálie, které se pokusili propašovat přes Tichý oceán v malém letadle.
Senioři nemají pocit žízně, pití je jim nutné připomínat.
Problém to může být v domovech pro seniory, řešením by podle lékařky z Geriatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Pavly Mádlové mohly být infuze fyziologického roztoku, které se píchají tenkou jehlou pod kůži.
Ty se ale zatím aplikují jen ve zdravotnických zařízeních.
Čím je člověk starší, tím víc klesá množství vody v jeho těle.
"A navíc ztrácí pocit žízně, takže senioři obecně přijímají méně tekutin a velmi rychle se dehydratují," řekla Mádlová.
Dva litry by měli vypít určitě.
"Ale dostat do starého člověka tolik tekutin je velký problém," dodala.
V domovech pro seniory to podle ní často žádný lékař nehlídá.
V nemocnicích řeší dehydrataci běžně infuzemi.
"Myslím si, že i tam by se mělo postupně zavést, aby mohli dostávat podkožní infuze," řekla.
Za den se podle ní mohou starým lidem dodat až dvě půllitrové lahve fyziologického roztoku.
Nedostatek tekutin může způsobit malátnost, bolest hlavy a sníženou výkonnost.
Dehydratace se projeví jako naprostá ztráta soběstačnosti.
"Jednoho dne ten starý člověk řekne, že nemůže vstát z postele, mluví zmateně," dodala.
V případě zanedbání může vyústit až do mozkové příhody.
Krev se zahustí a ucpe cévu v mozku, hrozí také selhání ledvin.
Ležící pacienti by neměli být přikrytí peřinou, maximálně bavlněným prostěradlem.
Problémem mohou být také jednorázové pleny.
"Je to ošetřovatelsky náročnější, ale ideální by bylo pacienta občas odkrýt a nechat kůži vyvětrat," uvedla lékařka.
V Dubaji hořel již podruhé mrakodrap The Torch
V Dubaji se v pátek ocitl v plamenech jeden z největších obytných mrakodrapů světa. Hasiči museli evakuovat všechny obyvatele 337 metrů vysoké a 79 patrové budovy.
Za poslední dva roky se jedná již o druhý požár této výškové budovy, která nese příhodné jméno The Torch (Pochodeň).
Evakuováni byli všichni obyvatelé budovy a nedošlo k žádným zraněním. Příčina požáru není známa.
„Spali jsme a probudil nás alarm. Slyšeli jsme křik.
Trvalo nám deset minut, než jsme seběhli dolů z 50. patra,“ řekl pro Reuters Geroge, jeden z obyvatelů mrakodrapu.
Dubajská civilní obrana uvedla, že hasičům se podařilo dostat oheň pod kontrolu kolem čtvrté hodiny ranní (0:00 GMT), načež pokračovali v ochlazování budovy.
Vládní představitelé dodali, že zajišťují náhradní ubytování pro postižené obyvatele.
Incident by mohl opět vyvolat diskuzi ohledně bezpečnosti materiálů použitých k obložení výškových budov po celém světě.
Z výsledků vyšetřování, které zahájilo vedení mrakodrapu Torch po požáru v roce 2015 vyplynulo, že nejvíce bylo poškozeno obložení a externí panely použité k dekoraci nebo izolaci.
Britská policie uvedla, že systém izolace a obložení londýnské Grenfell Tower mohlo přispět k rychlému šíření ohně při červnovém požáru, při němž zahynulo téměř 80 lidí.
Výsledky průzkumu ukázaly, že více než jeden z pěti cestujících do USA pronáší zakázané předměty na palubu letadla
Průzkum mezi cestujícími prokázal, že více než dvacet procent jich vědomě nebo nevědomě proneslo zakázané předměty přes kontrolní stanoviště americké vládní agentury Transportation Security Administration na palubu letadla. Minimálně šest procent cestujících vstoupilo na palubu letadla s nožem nebo jiným ostrým předmětem.
Méně než jedno procento cestujících tvrdí, že opožděně zjistili, že cestovali se střelnou zbraní, municí nebo výbušninou.
Z výsledků průzkumu, který provedla letecká společnost Stratos Jet Charters Inc. - a na který odpovědělo více než 1000 dotazujících - vyplynulo, že u mladších cestujících je větší pravděpodobnost porušení pravidel.
Z respondentů, kteří přiznali, že se pokusili vědomě cestovat s předmětem, který je zakázán TSA, bylo 19,7 procenta cestujících s několika tisíci nalétaných hodin v porovnání s méně než 15 procenty členů Generace X.
Mezi nejběžnější předměty, které unikly pozornosti TSA, patří jídlo a alkohol.
Více než tři procenta respondentů vědomě proneslo přes ostrahu ostrý předmět, zatímco 2,2 procenta dotázaných žen a 3,7 procenta dotázaných mužů rovněž přiznalo, že úmyslně pronesli na palubu letadla zakázané drogy.
Společnost uvedla, že prováděla výzkum mezi cestujícími po celém světě, aby zjistila, kolik z nich náhodně proneslo nepovolené předměty přes letištní kontrolu a kolik tak učinilo schválně.
Není překvapením, že většina lidí, kteří přenesli nepovolené předměty - ať už vědomě či nevědomě - cestuje letadlem velmi často.
Jak společnost zdůraznila, směrnice TSA jsou poněkud komplikované a matoucí.
Lidé často nevědí, jaké tekutiny a v jakém množství mohou do letadla pronášet.
Není tedy překvapením, že TSA zabavila v největším množství právě zakázané tekutiny.
Určitou dobu si lidé mysleli, že TSA bude nakládat s knihami stejným způsobem jako s pašovaným zbožím.
Převážení tekutin je povoleno v rámci tuzemských letů, nikoliv mezinárodních.
Šéf EPA Scott Pruitt o odkladu plánovaných směrnic ke snížení emisí Obamovy administrativy
Poté, co byla Agentura pro ochranu životního prostředí zažalována patnácti státy, odvolal její šéf Scott Pruitt své dřívější rozhodnutí o odkladu realizace plánu bývalé Obamovy administrativy o snížení emisí oxidu uhličitého.
Pruitt představil změny v rámci svého plánu. Reaguje tak svižněji než předešlé vlády na potřeby státních environmentálních regulátorů.
Nezmínil se však o právní výzvě podané proti jeho předchozí pozici u federálního odvolacího soudu.
Týká se to posledního termínu, který byl stanoven na 1. října, kdy by měly státy začít plnit nařízení z roku 2015 pro snížení množství přízemního ozonu.
Pruitt v červnu oznámil, že dohodu odloží o jeden rok a nařídí detailnější studium plánu, aby se vyhnul „zásahům s místními rozhodnutími nebo hrozícím ekonomickým růstem“.
Pruitt, který před dosazením do role šéfa EPA prezidentem Donaldem Trumpem zastával pozici státního generálního prokurátora Oklahomy, dlouhou dobu sloužil jako spolehlivý odpůrce přísnějších environmentálních nařízení.
Od té doby, co se usadil ve Washingtonu, Pruitt opakovaně přesouval nebo oddalovat regulace navrhované chemickým a fosilním průmyslem.
Náhlý středeční obrat je největším právním neúspěchem pro Pruittovu regulační agendu.
Minulý měsíc federální odvolací soud ve Washingtonu rozhodl, že vykonavatel EPA překročil svou autoritu ve snaze oddálit začlenění plánu Obamovy administrativy, která vyžadovala, aby naftové a plynové společnosti snížily úniky metanu.
V prohlášení vydaném ve středu večer Pruitt navrhnul svou verzi ozonových standardů a posílil závazek EPA ke spolupráci se státy pomocí komplexních procesů a plnění nových standardů v daném časovém rámci.
„Za vlády předchozí administrace EPA často neplnila termíny a čekala, až bude zažalována aktivistickými skupinami a ostatními, souhlasíc s urovnáním a dalším nastavením plánů,“ řekl Pruitt, který ve své předchozí pozici podal na EPA více než tucet žalob.
„Nevěříme v regulaci pomocí soudní spory a plnění termínu bereme vážně.
Nikdy nežertujeme o svém statutu a autoritě, která z něj vyplývá.“
V prohlášení EPA se nicméně uvádí, že Pruitt může v určitém bodě použít „možnost prodlevy a všechny další legálně dostupné autority“, aby zajistil, že regulace „budou založeny na zdravé politice a nejdostupnějších informacích“.
Republikáni v kongresu tlačí na obšírnější přepis ozonových pravidel.
Rozpočet Bílého domu schválený minulý měsíc usiluje o odkladu implementací pravidel z roku 2015 minimálně o osm let.
Opatření stále neprošla senátem.
Newyorský generální prokurátor Eric Schneiderman, který stál v čele koalice států, jež žalovaly tento týden EPA uvedl, že skupina nehodlá povolit v právním nátlaku.
„Obrat v názorech EPA - následujíc naše soudní pře - je důležitým vítězstvím pro zdraví a bezpečí těch 6,7 milionu newyorčanů a více než 115 milionů Američanů, kterých se bezprostředně dotýká znečištění ovzduší,“ dodal Schneiderman.
K New Yorku se připojila Kalifornie, Connecticut, Delaware, Illinois, Iowa, Maine, Massachusetts, Minnesota, Nové Mexiko, Oregon, Pensylvánie, Rhode Island, Vermont, Washington a Washington, D.C.
Přízemní ozon vzniká, když běžné škodlivé látky vypouštěné automobily, elektrárnami, olejovými rafineriemi, chemickými elektrárnami a jinými zdroji reaguje v atmosféře se slunečním zářením.
Výsledný smog může způsobit vážné dýchací problémy u citlivých lidí a každoročně i tisíce předčasných úmrtí.
Obhájci veřejného zdraví a environmentalisté si Pruittovu náhlou změnu kvitují s povděkem.
„Je znepokojující, jaký nátlak je třeba vyvinout, abychom změnili myšlení odpovědných osob a ochránili vzduch, který dýcháme,“ řekla Lori Ann Burdová z Centra biologické diverzity.
„Musíme dál zápasit s ideologickým tažením Trumpovy administrativy, která se snaží napomáhat znečišťovatelům a zvláštním zájmům.“
Polil muže kyselinou, přesto není podle soudu nebezpečný.
Nikdy nevíte, co se vám může stát.
V jednu chvíli jste doma s rodinou a smějete se, ve druhé se vám najednou změní celý život od základů.
A nejhorší je, že s tím nemůžete vůbec nic udělat.
Podobný osud potkal Andrease Christopherose z Velké Británie, jemuž obličej poleptal kyselinou neznámý útočník, který byl nakonec zproštěn viny.
Informaci uvedl web Reuters.
V prosinci 2014 někdo u Christopherosových zaklepal na dveře.
Andreas se zvedl, že půjde otevřít.
Měl za to, že za dveřmi je nejspíš kurýr, který měl doručit ten den vánoční dárky pro rodinu.
Místo toho na něj čekalo kruté překvapení.
Muž, kterého nikdy v životě neviděl, ho hned po otevření bez varování polil kyselinou se slovy: "To je pro tebe, kamaráde."
Ta bolest byla nepopsatelná.
Oblečení se na mě rozpadlo jako nic a já cítil jen neskutečnou bolest na kůži," uvedl Andreas.
Rodina ho urychleně dopravila do nemocnice, tam se však jeho blízcí dozvěděli strašnou zprávu - podle lékařů neměl šanci přežít.
Několik týdnů od incidentu měli lékaři neustále strach, že jejich pacient podlehne infekci, která hrozila proniknout do jeho ran.
Jeho zranění bylo velmi vážné.
Z devadesáti procent byla zasažena tvář, kterou se lékaři pokoušeli dát dohromady pomocí kůže z jiných částí pacientova těla.
Velkou komplikací se pro Christopherose stala ztráta očních víček.
Je to pravděpodobně ta nejmučivější věc, kterou jsem zažil.
"Nemůžete se schovat před nečekaným světlem, nemůžete zavřít oči," popisoval své trápení.
Dnes má Christopheros za sebou dvanáct operací, které zdaleka nejsou poslední.
Úrazy, které utrpí oběti útoků kyselinou, mohou podle plastických chirurgů vyžadovat stovky chirurgických zákroků a roky léčení.
Dokonce i po náročné a dlouhodobé léčbě mají oběti tkáně zjizvené do konce života.
"Někdy se lidé nezotaví a po celý život bojují proti deformaci a znetvoření," uvedl profesor Peter Dziewulski, mluvčí britské asociace plastických a estetických chirurgů.
Útočník se spletl.
Co se týče útoku, Christopheros si je jistý, že si ho neznámý muž musel s někým splést.
Pachatel totiž věřil, že se mstí muži, který sexuálně zneužil jeho blízkou osobu.
Policie celý případ řádně prošetřila a útočníka posléze vypátrala.
Muž byl původně odsouzený na minimálně osm let vězení.
Nicméně později se verdikt k úžasu Christopherosovy rodiny zásadně změnil.
"Tři soudci nakonec dospěli k závěru, že trest by měl být zrušen, neboť muž není považován za hrozbu pro veřejnost," uvedl Christopheros.
Za posledních několik let počty napadení žíravými látkami značně vzrostly.
Tamní ministerstvo vnitra se k problematice vyjádřilo tak, že plánuje stanovit nové pokyny státním zástupcům ohledně klasifikace žíravin.
Ty by měly být zařazeny mezi nebezpečné zbraně.
Oběti podobných útoků se však nehodlají vzdát.
Požadují, aby vláda Velké Británie prosadila přísnější a delší tresty odnětí svobody lidem, kteří napadnou své okolí kyselinou či jinými žíravými látkami.
Rovněž požadují, aby byly zpřísněné kontroly prodeje nebezpečných látek, které jsou často běžně k dostání v různých obchodech, neboť se jedná o různé čisticí prostředky.
V největším městě Spojených arabských emirátů Dubaji hořel v noci slavný mrakodrap The Torch, který patří k největším obytným budovám na světě.
Podle dubajské civilní obrany se podařilo obyvatele osmdesátipatrové budovy evakuovat včas a nikdo nebyl zraněn.
Podle mluvčího dubajské policie vypukl požár v devátém patře a šířil se nahoru.
Podle několika obyvatel domu to však bylo naopak.
"Začalo to v 67. patře, takhle nám to řekli," uvedl jeden z nájemníků.
Také podle dalšího nájemníka, jehož citovala agentura Reuters, oheň vypukl v nejvyšších patrech a šířil se dolů s padajícími žhavými troskami.
Spali jsme.
Probudil nás alarm, lidé křičeli.
"Běželi jsme dolů po schodech, trvalo nám to z 50. patra asi deset minut," popsal události nájemník George.
Další ze svědků pro CNN odhadl, že plameny zachvátily asi 40 bytů.
Na zemi požár zničil nejméně dvě auta, když na ně dopadly hořící části budovy.
Asi po dvou hodinách se podle sdělení civilní obrany podařilo požár dostat pod kontrolu.
Příčina jeho vzniku zatím není známa.
Podle svědků v okolních budovách vypadl proud.
Rozsáhlý požár poškodil dubajský mrakodrap The Torch rovněž v únoru 2015, zničil přes sto bytů.
V celé budově je asi 680 bytů.
Ani tehdy se nikomu nic nestalo, neboť se podařilo obyvatele včas evakuovat.
Mrakodrap The Torch byl postaven v roce 2011 a tehdy se stal se svými 352 metry nejvyšší obytnou budovou světa.
O rekord ho připravil hned následující rok jiný dubajský mrakodrap.
Kulturista měl v těle neuvěřitelných 14 dopingových látek.
Stejně nevyhrál.
Podle listu Corriere della Serra se ve vzorku třiadvacetiletého Ippolita vyskytovala pestrá sbírka nedovolených prostředků - od steroidů přes diuretika po léky na Parkinsonovu chorobu či anorexii.
Paradoxně ani tento divoký mix mu k titulu nepomohl, skončil čtvrtý.
Nyní kulturistovi hrozí čtyřletý distanc a trestní stíhání.
Rekord byl 11.
Loni byl italský ragbista Davide Vasta pozitivně testován na 11 dopingových látek, což bylo do té doby rekordní množství u přistižených sportovců.
Třetiligový hráč začal podle svých slov brát steroidy rok předtím, když propadl kulturistice.
Lucka Vondráčková v Česku.
Vášnivě se objímala s bývalým milencem!
Sotva Lucka Vondráčková vkročila na území Česka, je v jednom kole.
A také poutá pozornost, kamkoliv přijde.
Naposledy jí padl do náruče její bývalý milenec Michal Dlouhý, s nímž žila tři roky.
Herec byl tehdy o 12 let starší a už toužil po rodině.
Lucii bylo tehdy pouhých 19 let a rozhodně netoužila po tom, pověsit svou kariéru na hřebík.
Šli tedy od sebe, ale přáteli zůstali dodnes.
Což také dokázali na tiskové konferenci TV Prima, kde se po delší době setkali.
Shodou náhod se oba sladili do modré barvy.
Nejdřív si sebe nevšímali, pak se ale sblížili a Lucie se smála Michalovým žertíkům, až se za břicho popadala.
Pak už se objali a fotografům ochotně pózovali.
Jejich setkání však nebyla náhoda, zahrají si totiž spolu milenecký pár v novém seriálu Primy Kapitán Exner.
Islamisté dostali ve Velké Británii doživotí za přípravu atentátu.
Britský soud ve čtvrtek poslal na doživotí za mříže čtyři členy islamistické buňky, která si říkala Tři mušketýři a podle prokuratury plánovala teroristický útok proti policii a armádě.
Čtveřice mužů, z nichž dva se zúčastnili výcvikového tábora v Pákistánu a už dříve byli odsouzeni za podobné skutky, byla zatčena loni v srpnu.
Úřady se tehdy domnívaly, že se chystá bezprostředně zaútočit.
V autě jednoho z mužů našli bezpečnostní agenti částečně hotovou trubkovou bombu, nože s nápisy, které v arabštině znamenají "nevěřící", a maketu pistole.
Stalo se tak ve chvíli, kdy agent tajné služby MI5 umisťoval do vozu odposlouchávací zařízení.
"Nedávné atentáty ukázaly, jakou hrůzu mohli obžalovaní způsobit, pokud by nebyli zastaveni," uvedla zástupkyně prokuratury Sue Hemmingová.
Tři odsouzení ve věku 28, 25 a 33 let mohou po dvaceti letech požádat o propuštění.
Čtvrtý odsouzený, kterému je 38 let, tak může učinit už po 15 letech za mřížemi.
Muži během procesu v Londýně prohlašovali, že jsou nevinní a že zbraně nalezené v autě tam umístil agent MI5.
Soud jej také vyslechl, ale pak tvrzení obžalovaných zamítl.
Čtvrtek byl nejteplejším dnem v roce.
Na Hodonínsku naměřili 38,3 °C.
Úterní teplotní rekord 37,3 stupňů Celsia zůstal na špici jen dva dny.
S 38,3 stupni Celsia, které byly zaznamenány ve Strážnici na Hodonínsku, jej překonal čtvrtek, který se tak stal dosud nejteplejším dnem v letošním roce.
Potvrdili to pracovníci Českého hydrometeorologického ústavu.
Oproti úterý ale ve čtvrtek nepadlo mnoho teplotních rekordů.
V úterý byly překonány nebo vyrovnány rekordy na 35 ze 145 meteorologických stanic měřících přes 30 let.
Ve čtvrtek zaznamenalo rekordní teploty jen devět dlouhodobě měřících stanic.
Třeba ve Strážnici byla čtvrteční teplota stejná jako předchozí rekord z roku 2013.
V Lednici na Břeclavsku čtvrtečních 37,4 stupně překonalo původní maximum o čtyři desetiny stupně a v Pohořelicích na Brněnsku aktuálních 37,1 stupně převýšilo rekord o tři desetiny.
Oba rekordy stejně jako u Strážnice pocházely z roku 2013.
Na západě bylo o deset stupňů méně.
Vysoké teploty se ve čtvrtek objevily hlavně na jihu a východě Moravy.
Po Strážnici bylo největší vedro v Dyjákovicích na Znojemsku a Brodě nad Dyjí na Břeclavsku, kde se shodně vyšplhala rtuť na 37,8 stupně, ale rekord nepřekonala.
Naproti tomu například v západních a severozápadních Čechách byly podle webu ČHMÚ zatím čtvrteční nejvyšší teploty jen kolem 22 stupňů Celsia.
"Teploty tam začaly růst až teď později odpoledne," sdělili meteorologové.
Současná vedra v Česku budou podle ČHMÚ postupně odeznívat a v neděli by mohly přijít i výraznější deště.
Na většině míst Moravy ale zůstanou vysoké teploty ještě v pátek a na jihovýchodě Moravy i v sobotu.
Číně chybí turisté.
Peking kvůli vízové politice přichází o miliardy.
Čína se po desetiletí snaží uplatňovat svůj vliv bez použití silových prostředků.
Ročně vynaloží deset miliard dolarů na podporu jazykových škol a výstavbu univerzit v zahraničí, tlačí svůj zábavní průmysl na zahraniční trhy a snaží se přilákat západní turisty.
To se ale Pekingu nedaří.
Tamní státní média hovoří o plánu udělat z turismu hnací sílu ekonomické proměny a modernizace.
Počet příchozích však loni vzrostl jen o 3,8 procenta a zhruba 80 procent turistů do Číny přišlo z Hongkongu, Macaa a Tchaj-wanu.
Způsobeno je to mimo jiné tím, že i přes všechny své globální aspirace nevítá Čína cizince zrovna s otevřenou náručí, hodnotí situaci v nejlidnatější zemi světa profesor ekonomie z pekingské univerzity Christopher Balding v článku pro agenturu Bloomberg.
Příkladem, který mluví za vše, je čínská vízová politika.
Pouze 13 zemí má s Čínou bezvízový styk, občané těch ostatních si musejí vízum vyřídit s předstihem.
Na čínských úřadech v USA jsou proto davy srovnatelné s oslavami čínského nového roku.
Vízum stojí 140 dolarů, ale pokud na něj člověk nechce čekat dlouhé hodiny ve frontě, musí si připlatit 100 dolarů a více za dodatečné služby.
Taková omezení budují významné ekonomické překážky.
Studie Journal of Economics and Finance ukázala, že potřeba víza snižuje dané zemi počet návštěvníků o 70 procent.
V roce 2015 navštívilo pevninskou Čínu jen dva miliony Američanů, zatímco Hongkong, který se na hrubém domácím produktu Číny podílí méně než třemi procenty a žije tam méně než jedno procento všech obyvatel, navštívilo 1,8 milionu Američanů.
Čína často tento problém sama prohlubuje, když turistický ruch využívá k realizaci svých politických cílů, například ve sporech s Tchaj-wanem a Jižní Koreou.
Když Čína na jaře omezila dopravu do Jižní Koreje v rámci roztržky kolem jihokorejského protiraketového systému, Jihokorejci jí to oplatili a Číně se vyhýbali.
V květnu se počet návštěv propadl meziročně o 42 procent, zatímco Japonsko zaznamenalo narůst o 85 procent.
To vše ovlivňuje makroekonomickou stabilitu.
Podle nedávno publikované zprávy americké centrální banky Fed mohlo Čínu v důsledku zahraničních cest Číňanů opustit až 190 miliard dolarů, zatímco Čína v rámci prodeje měny příchozím turistům ročně získá asi 35 miliard dolarů.
Podle oficiálních čísel o vývoji platební bilance pak Čína za loňský rok měla v turismu deficit 217 miliard dolarů, což se rovná 44 procentům celého čínského přebytku v obchodu se zbožím.
Malý počet turistů tedy zemi, která úzkostlivě brání odlivu kapitálu, zasazuje velmi bolestivou ránu.
Výše jmenované faktory jsou však pouze jedním projevem obecnější zdrženlivosti vůči cizincům.
Na mnoha místech Číny totiž o imigrantech prakticky nikdo neslyšel.
Ještě v roce 2013 žilo v celé Číně méně než milion cizinců.
Více jich mají ve Spojených státech i některá jednotlivá města.
I Japonsko, které není zrovna křižovatkou přistěhovalectví, má dvojnásobek.
Řada vědeckých prací přitom ukazuje, že imigranti obvykle oživují hospodářský růst, podnikání a inovace.
V Číně je však prakticky nenajdete.
Vyřešit tyto problémy bude politicky náročné, ale krokem, který se nabízí, je zjednodušení vízového aparátu.
Jiné asijské státy, zejména Indie a Vietnam, v poslední době vyvíjejí velkou snahu, aby zjednodušily a zlevnily postupy při udělování víz.
Pokud chce Čína více zahraničních turistů a jejich tvrdé měny, mělo by pro ně být jednodušší se tam dostat.
V plzeňské zoo rozmnožili smrtelně jedovaté plazy.
Plzeňské Království jedu se může těšit z mláďat hned tří vzácných, smrtelně jedovatých plazů.
V expozici návštěvníci uvidí zatím pouze všech devět čerstvě narozených zmijí tureckých.
Tento druh žije v severní Anatolii, a to i v nadmořské výšce 2000 metrů.
"Dorůstá i metrové délky," popsal mluvčí zoo Martin Vobruba.
Mláďata ostatních dvou druhů, smrtonošů a kobry červené, zatím budou nabírat sílu v chovatelském zázemí zahrady.
Ještě nedokážeme říct, kdy je lidé uvidí.
"Neradi bychom o ně přišli," řekl ošetřovatel Miroslav Dohnal s tím, že to může trvat i rok či dva.
Australských smrtonošů zmijích přišlo na svět osm, jsou to potomci chovného páru původem z populace v okolí Sydney.
"Jedinec, kterého mohou návštěvníci vidět v expozici, patří ke smrtonošům z okolí Perthu," řekl Vobruba s tím, že v lidské péči je pro smrtonoše nutné zimování 6-8 týdnů při teplotě 13 stupňů Celsia.
Stoprocentní úspěch provázel snůšku africké plivající kobry červené.
Páru v plzeňské zoo se vylíhla ze čtyř vajec celkem čtyři mláďata.
"Inkubace trvala 65 dní," doplnil Vobruba.
Tento druh v přírodě na své oběti vystřikuje jed, a to do vzdálenosti až čtyř metrů.
Míří na oči, může zapříčinit až trvalou slepotu.
Mláďata všech tří druhů se v zoo živí myšími holaty.
Do 40 dnů v zahradě ještě očekávají líhnutí mláďat ze snůšky mamby černé, vejce jsou uložena v inkubátoru.
Podle neověřeného přepisu telefonního rozhovoru vytváří Trump nátlak na Mexiko kvůli platbě za hraniční zeď
Americký deník Washington Post zveřejnil přepis telefonických hovorů prezidenta Trumpa s vedoucími představiteli Mexika a Austrálie.
V telefonickém rozhovoru z 27. ledna s mexickým prezidentem Enriquem Peñou Nietem jej Trump urgoval, aby přestal veřejně hlásal, že nezaplatí za stavbu navrhované zdi.
Americký prezident mu vyčítal, že veřejně odsuzuje stavbu zdi, údajně se slovy: „Nemůžete takhle hovořit v tisku.“
Trump v rámci své kampaně přislíbil, že postaví zeď podél jižních hranic a hlásal, že za ni zaplatí Mexiko.
Na veřejnost unikl také přepis jeho prvního hovoru s australským premiérem Malcolmem Turnbullem, odhalujíc napjatou výměnu názorů.
Prezident Trump řekl Turnbullovi, že dohoda o dohledu USA nad uprchlíky směřujícími do Austrálie je „směšná“ a „hloupá“ a trval na tom, že pokud by souhlasil s takovou dohodou - která vzešla za vlády prezidenta Obamy - vypadal by jako „zdrogovaný“ poté,co navrhnul zákaz vstupu uprchlíků do USA.
Trump hovor ukončil poté, co Turnbullovi vysvětlil, že „tohle je můj nejnepříjemnější hovor dne“.
Tusk znovu vypovídal na prokuratuře kvůli Smolensku.
"Má se čeho bát," prohlásil na Tuskovu adresu bratr mrtvého prezidenta, předseda vládní strany Právo a spravedlnost PiS Jaroslaw Kaczyński.
"Nemám se čeho bát, Kaczyński mě nezastraší," odvětil Tusk a vyčetl současnému vedení země, že se snaží justici zneužívat proti politickým soupeřům.
Při odchodu ze sídla prokuratury čekal na Tuska podle televize TVN 24 dav, který skandoval Donald Tusk! a přál politikovi Sto let!.
Tusk poděkoval za podporu a ujistil, že má čisté svědomí: "Nemám se čeho bát a Kaczyński mě nezastraší."
Prokurátorům podle svých slov nic nevyčítá, ale nepochybuje, že justice má nynějším polským vládcům posloužit jako nástroj proti soupeřům, opozici či lidem, které nemají rádi, a obávám se, že do této skupiny patřím.
U výslechu byl už podruhé.
Expremiér byl vyslýchán na prokuratuře již podruhé, tentokrát se měl výslech týkat pochybení při pitvách obětí smolenské katastrofy.
Dodatečně se totiž přišlo na záměnu těl v rakvích.
Rodinám zakázali otvírat rakve a k tomu musely být nějaké důvody.
A důvodem bylo, že se báli skandálu, protože by zatížil polsko-ruské vztahy.
"Udržování dobrých vztahů za každou cenu, navzdory tak strašlivé události, mělo posloužit tomu, aby se Donald Tusk stal někým velmi důležitým v EU," tvrdil Kaczyński v katolické televizi Trwam.
Dodal, že případný konflikt s Ruskem by Tuskovi zmařil šance na získání nejdůležitějšího křesla v unii, ze kterého ovšem Polsko naprosto nic nemá.
Kaczyński zároveň prohlásil, že varoval německou kancléřku Angelu Merkelovou, že s Donaldem Tuskem to může dopadnout různě, ale nevzala to na vědomí.
Tusk podstoupil osmihodinový výslech na prokuratuře již 19. dubna.
Ani tehdy nevypovídal jako podezřelý, pouze jako svědek.
Nicméně mnozí jeho předvolání k výslechu považovali za součást očividné snahy polské vlády a šéfa PiS Kaczyńského zdiskreditovat Tuska jako politického soupeře spojováním s různými skandály.
Prokuratura je v Polsku podřízena ministru spravedlnosti, který plní roli generálního prokurátora.
Předvolání k výslechu přišlo záhy po zvolení Tuska šéfem Evropské rady, kterému se Kaczyński usilovně, ale marně snažil zabránit, mimo jiné při návštěvě Merkelové ve Varšavě.
Na summitu EU proti prodloužení Tuskova mandátu nakonec osamoceně protestovala pouze polská premiérka Beata Szydlová.
V tomto případě nechal Varšavu na holičkách i maďarský premiér Viktor Orbán.
Barma i Senegal.
Kde všude mohou Češi volit?
V podzimních parlamentních volbách budou registrovaní voliči moci nově hlasovat o složení sněmovny z Barmy, Senegalu nebo Lucemburska.
V těchto a několika dalších zemích totiž Česká republika od posledních parlamentních voleb, které se konaly v roce 2013, otevřela své zastupitelské úřady.
Plyne to z vyhlášky, která upravuje dodání hlasovacích lístků do ciziny.
Ministerstvo zahraničí připravilo její aktualizaci, momentálně je v připomínkovém řízení.
Před čtyřmi lety volilo poslance v zahraničí 10 tisíc českých občanů.
"Od poslední novelizace vyhlášky v roce 2013 došlo k některým změnám, které je třeba v těchto seznamech zohlednit," zdůvodňuje ministerstvo svůj postup.
"V některých zemích vznikly nové zastupitelské úřady, některé úřady byly uzavřeny, případně došlo ke změně úrovně zastoupení," píše se v materiálu.
Vyhláška obsahuje dvě přílohy, z nichž v první jsou uvedeny zastupitelské úřady, na které se dodávají papírové hlasovací lístky.
Do této skupiny úřadů patří zastoupení České republiky v sousedních zemích, tedy Německu, Polsku, Rakousku a na Slovensku.
Další více než stovka českých úřadů dostane hlasovací lístek ve verzi pro tisk.
Právě jejich seznam se vyhláškou mění.
Před čtyřmi lety mohli Češi volit například na českém velvyslanectví v Libyi nebo v Zimbabwe.
Dnes jsou obě ambasády zavřené.
Česko zrušilo své zastoupení také v malajském Bamaku a japonském Kjótu.
Volit se nebude ani na generálním konzulátu v Doněcku.
Ten Česká republika uzavřela v roce 2014 kvůli válce na východě Ukrajiny.
Nově jsou na seznamu ambasády v keňském Nairobi, senegalském hlavním městě Dakar a zambijské Lusace.
V Asii Česko od posledních parlamentních voleb rozšířilo své zastoupení o generální konzulát v iráckém Irbílu a Čcheng-tu, hlavním městě čínské provincie S'-čchuan.
Hlasovací lístky budou pro registrované voliče k dispozici také na českých velvyslanectvích v Barmě a Kambodži.
Češi v cizině měli možnost vybírat si poslance ve volebních místnostech na zastupitelských úřadech či konzulátech zatím čtyřikrát.
Před každými volbami státní volební komise losem určí kraj, pro jehož kandidátky se v cizině hlasuje.
Poprvé to bylo v roce 2002, kdy se rozhodovalo mezi jihomoravskými kandidáty.
Při následujících dvou volbách volili Češi v zahraničí mezi jihočeskými kandidáty.
V roce 2013 byl stejně jako letos vybrán Středočeský kraj.
Počet Čechů hlasujících v cizině se stabilně zvyšuje.
Při premiéře před 15 lety přišlo hlasovat zhruba 3800 lidí, v roce 2006 jich bylo kolem 6700, o čtyři roky později 8222.
K předčasným sněmovním volbám před čtyřmi lety se dostavilo na ambasády 10.571 voličů.
Masakr na mostě Moore's Ford: aktivisté si připomněli rasistické lynčování
Ford Mercury z roku 1948 projel kolem přihlížejících obyvatel Monroe, Georgie a kodrcal se směrem k mostu Moore's Ford.
Než však automobil se čtyřmi pasažéry černé pleti a bílým řidičem stačil k mostu dorazit, cestu mu zahradila skupina bělochů se zbraněmi.
Vůdce skupinky - muž středního věku v pruhovaném obleku - dlouze potáhl z cigarety a zahleděl se na čelní sklo automobilu.
Uvnitř se cestující třásli strachem.
„Chceme toho n---a Rogera!“ zařval muž.
„Přineste mi ho!“
Ticho přeruší řev mladého černocha, který je vytažen ze sedadla spolujezdce.
Tato scéna je naštěstí pouhou rekonstrukcí událostí, ke kterým došlo 22. července.
Když ale jeden z mužů přehodí přes „Rogerův“ krk oprátku, obecenstvo vzdychne vzrušením.
Od roku 2005 se k mostu Moore's Ford vrací pravidelně skupina aktivistů, kteří rekonstruují onu osudovou noc roku 1946, kdy byli dva černošské páry - Roger a Dorothy Malcomová a George a Mae Murra Dorseyová - zabiti členy Kukluxklanu.
Za vraždy nebyl dosud nikdo souzen.
„Je s podivem, že za všechny ty roky nebyla zatčena jediná osoba - přesto, že je stále vídáme v naší komunitě; i když známe jejich totožnost,“ nechal se slyšet Tyrone Brooks, který pomáhá rekonstrukci události organizovat.
„Je to skvrna na naší historii a břemeno v našich duších.“
Brooks je 71letý bývalý kongresman státu Georgia a celoživotní bojovník za občanská práva.
V jeho očích představuje rekonstrukce události dramatickou výzvu ke konání. Každoročně komunitě města Monroe připomíná, že spravedlnosti nebylo učiněno za dost.
„Požadujeme soudní stíhání a uzavření případu, chceme klid v mysli a usmíření, ale spravedlnost především,“ uvedl Brooks.
„Do té doby nemůže být zahájen proces uzdravení a usmíření.“
Soudní lékař přikrývá 27. července 1946 jedno z těl obětí lynčování u Moore's Ford.
Dle spisů FBI, které získalo zpravodajství NBC News, se lynčování mělo zúčastnit až 50 mužů z Monroe a okolních okresů.
Nikdo však nebyl dosud soudně stíhán.
Přesto, že podezřelí zůstávají po desítky let na svobodě, přívrženci občanských práv tvrdí, že oba důvody lynčování - politika a sex - byly známy všem obyvatelům města.
V dubnu 1946 získali na základě rozhodnutí nejvyššího soudu obyvatelé černé pleti státu Georgia vůbec poprvé právo účastnit se voleb, které byly naplánovány na léto.
A právě v období letních voleb měl podle FBI zemědělec černé pleti Roger Malcom během potyčky bodnout majitele pozemků bílé pleti Barnetta Hestera - údajně kvůli své ženě.
Ve městě se podle Brookse tradovalo, že Hester obcoval s Malcomovou ženou Dorothy a přivedl ji do jiného stavu.
Dle vyjádření FBI složil 25. července 1946 tehdejší významný majitel pozemků bílé pleti Loy Harrison za Malcoma kauci ve výši 600 $.
Do věznice ho doprovázela Dorothy a bratranci Mae Murray a George Dorsey.
Při návratu z věznice, zrovna před vjezdem na most Moore's Ford, jim cestu zahradila skupina podezřelých.
„Jak se ukázalo, vraždy naplánoval a zorganizoval Harrison,“ vyvodila FBI.
„Je rovněž zřejmé, že došlo k tajné dohodě mezi státními a místními ochránci zákona, kteří se nejen účastnili lynčování, ale zbavili se též důkazů a zatajili identitu svědků.“
Brooks se k celé záležitosti vyjádřil stručněji.
„Byl to masakr kvůli volebnímu právu,“ uvedl.
„Vraždy měly jasný podtext pro všechny místní obyvatele černé pleti: ‚takhle dopadnete, pokud se zaregistrujete a půjdete volit'.“
Každoroční rekonstrukci události u mostu Moore's Ford organizuje téměř deset let Cassandra Greeneová.
Její představení je obrazné, poutavé a výstižné. Ukazuje hluboce zakořeněný rasismus, který by mnozí rádi považovali v moderní Americe za vyhynulý.
Sledovat tuto rekonstrukci není snadné a ještě obtížnější je odvrátit zrak, ale Greeneová říká, že to má svůj smysl.
„Nikdo nechce mluvit o lynčování, protože při tom musíme čelit nepříjemným pocitům, které se ukrývají v každém z nás,“ řekla Greeneová.
„Mezi námi však nemůže vzniknout vztah, pokud si nevyslechnete, čím jsem musela projít.“
Hlavní zkoušky letošní rekonstrukce započaly v červnu a hned první den se přibližně 30 herců - tucet bělochů, zbytek černoši - nahrnulo do místnosti, kde je Greeneová seznámila s velmi pečlivě naplánovaným představením.
Wade Marbaugh vykonává pozici pomocného režiséra.
Mnoho let hrál vůdce Kukluxklanu, ale dle jeho slov je role vyčerpávající.
„Mám z toho špatný pocit, protože to odporuje tomu, kým jsem,“ řekl Marbaugh.
„Myslím, že je velmi důležité si tuto část historie pravidelně připomínat, protože se do takové doby nikdy nechceme vrátit.“
Herci Darrius Bradshaw a Nick Rascona, kteří hrají roli Rogera Malcoma, potažmo Barnetta Hestera, nacvičují své role.
Představení začíná potyčkou - Malcom se dohaduje s Hesterem a viní ho, že se vyspal s jeho ženou.
„Táhni z mého pozemku n---e!“
Rascona se nedá.
Dochází k potyčce.
V ten moment všichni (alespoň tedy každý herec černé pleti) vybuchnou v smích.
Greeneová se směje ze všech nejvíc.
„Co se stalo?“ otáže se Rascona.
Je zmatený.
Byl jsem moc hrubý?
„Ne,“ odvětí Greeneová vesele.
„Jenom si nemyslím, že tehdy běloši říkali ‚n--r' takovým tónem.“
„Přesně,“ vyhrkne jeden z herců černé pleti.
„Musíš klást větší důraz na R.“
Energie v místnosti je najednou lepší; nepřátelství nahradí pocit sblížení.
Všichni chtějí, aby bylo představení autentické. Už jen pro to, aby bylo učiněno za dost čtyřem obětem masakru.
Herci scénu opakují.
Rascona tentokrát klade důraz na správné vyslovení slova na N.
Teď už se nikdo nesměje.
Představení končí násilně a rychle.
Řev, výstřely... a nastalé ticho.
Žena oblečená v černém stojí nad těly herců a pěje truchlivou píseň Billie Holidayové „Strange Fruit“.
S každým slovem je v místnosti cítit smutek.
Na pozadí toho všeho si asi tucet přihlížejících utírá pot a slzy z očí.
V obecenstvu se nachází prakticky stejný počet černochů a bělochů.
Jeden pár přicestoval až z newyorské Ithacy, mnoho přihlížejících je z blízkého okolí.
Každý z nich snáší místní vlhké podnebí téměř osm hodin a Brooks je v zástupu vede k hrobům Malcolma a Dorsey.
Až do této chvíle mohlo být na vraždy pohlíženo s odstupem, ale nyní, stojíc na stejném místě, kde došlo k lynčování, je atmosféra strašidelná.
S posledními slovy písně vyzve Greeneová dav přihlížejících k inspekci těl.
Děti si klekají k hlavám obětí, sledují falešnou krev a nehybná těla a šeptají si něco do ucha.
„Nejsou mrtví,“ utrousí malý chlapec.
Uběhne pár minut a Greeneová poděkuje obecenstvu. Je konec.
Herci uklízejí lano a stírají si slzy.
Bradshaw objímá Marbaugha, muže v obleku, který si zahrál vůdce Kukluxklanu.
Nick Rascona obejme své dva kamarády-herce a rozpláče se v jejich náručí; nakonec na něj doléhají emoce.
„To je v pořádku,“ šeptá jedna z žen.
„Víme, že se ti ta role příčí.
Ale měl jsi pro to důvod.“
Později téhož dne zasedá obecenstvo spolu s herci k večeři.
U jednoho stolu mladý bělošsky pár se zaujetím hovoří o představení s černým párem, se kterým se dnes seznámili.
Denise Duplinskiová sotva nacházela slova, která by vyjádřila její pocit z dnešního představení.
„Je obtížné poslouchat ta ošklivá slova a dívat se na ty ohyzdné skutky... které konají lidé, jež vypadají jako vy a dělají to proto, že vypadají jako vy,“ řekla k rekonstrukci.
„Nutí mě to uvědomit si, že lynčování je stále aktuální téma,“ dodala k tomu, „jenom se mu říká policejní potyčky“.
Na druhé straně místnosti sedí Tyrone Brooks v soudní síni. Vychutnává si večeři a mluví přitom o občanských právech.
Dle vlastních slov už začal plánovat představení na další rok.
„Rekonstrukce těchto událostí je inspirující, jelikož popisuje strach, který jsme museli prožít - je to však zároveň moment k zamyšlení,“ řekl.
„Pokud se z toho nepoučíme, kdo ví... mohlo by se to stát znovu.
Lidé, kteří neznají a nestudují historii své země jsou odsouzeni k jejímu opakování.“
Miluji návody k použití.
Jeden můj přítel říká, že návody k použití čte jen srab.
Nesouhlasím, naopak.
Jde o jednu z moderních forem umění, často ryzí surrealismus.
S nostalgií vzpomínám na doby dávno minulé, kde návod k použití čehokoliv byl spíše raritním úkazem.
Tak třeba můj první gramofon obsahoval jen jeden papír, na němž byly hieroglyfy zobrazující zapojení nějakých součástek, u všech byly nějaké tajné značky.
Když se mi po letech pokazilo cosi uvnitř, nabídl jsem onu listinu šamanovi, který se nebál odšroubovat zadní desku.
S úšklebkem mi poradil, k čemu je onen papír s labyrintem čar vhodný.
Ano, šlo o zvyklou pomůcku při chronické depleci toaletního papíru.
Hravě nalezl rozpojený drátek a umožnil mi opět poslouchat drahé vinylové placky.
Nová doba přinesla nové návody.
I relativně jednoduchý odšťavňovač ovoce, kde se prostě přidržel překrojený grep, vyžadoval asi deset obrázků.
Zvláště povedený byl náčrtek s popisem, jak zasunout jeden díl do druhého.
Souprava byla dvoudílná a jiný postup prostě nebyl možný.
Dát ho opačně vyžadovalo značné úsilí s nutností odlomení jistých plastových součástí.
Mé pohrdání návody skončilo u mého samohybu značky Seat Leon.
Rok výroby 2003 ještě měl takovou knížečku s návodem drobných oprav, mezi které patřila mimo jiné výměna žárovky blinkru.
Bylo to jednoduché.
Celkem tři kroky a dílo mělo být hotovo.
Bohužel, autor návodu opomněl uvést, že zatímco žárovka vpravo šla vyměnit opravdu jen ve třech krocích.
1. oddělej kryt.
2. vyšroubuj prasklou žárovku a našroubuj novou.
3. nasuň kryt.
Žárovka vlevo měla problém v podobě umístění krytu baterie.
Zpočátku jsem se domníval, že zasunutím pravé horní končetiny do útrob vozu našmátrám nějakou pružinku, šroubek, kterým onen kryt snadno odsunu a poté se již budu řídit body 1-3 úsporného autora servisní knížky.
Chyba lávky.
Ten kryt neměl žádné místo, žádný prostor ani pro štíhlou ručku Popelčinu, natož obézního Slezana.
Ztratil jsem půl hodiny svého života, a to zcela bez jakéhokoliv úspěchu.
Stav byl ještě umocněn vstupem mé ženy do garáže, kterou přivolal ryk a slova, která z mých úst slyší zcela výjimečně.
"Co tady děláš?" zeptala se bezelstně.
Moje odpověď trvala asi 90 vteřin, nicméně pokud vynechám vulgární termíny, zbyla pouze dvě publikovatelná slova.
Měním žárovku.
"A proč ti to tak dlouho trvá?" zariskovala větou, která v dlouhotrvajícím svazku může být její poslední.
Pomalu jsem jí vysvětlil problém, přičemž jsem hlavní důraz kladl na postup tortury autora návodu, kde požehování rozpáleným železem na ruce, která návod psala, posléze jejím utětím, aby už nikdy nemohl nic napsat, bylo pouhým úvodem do široké škály návodů Kladiva na čarodějnice, včetně jeho komisionálního upálení na vršku nad Losinským zámkem.
"Co takhle odmontovat tu krabičku?" mínila žena vymontování baterie.
V čirém zoufalství k tomu došlo a poté byl krok 1-3 stejně snadný a rychlý, jako u strany pravé.
Myslel jsem, že mne nemůže nic překvapit.
A to do dne, kdy mi volal kolega, který se právě probíral z kolapsového stavu po kontrole dvou úřednic Státního útvaru pro kontrolu léčiv.
Znám jej jako kolegu vyrovnaného, který v oboru zažil možné i nemožné a který umí vykládat i divoké historky nevzrušeným hlasem.
"Představ si, že jsem dostal pokutu za to, že nemám vyvěšen návod na mytí rukou," sdělil mi slabým hlasem.
Postupně jsem z něj vydoloval celý problém, který tkvěl v tom, že nad umyvadlem na toaletě pacientů nemá obrázkový návod, kterak si mýt ruce.
Jeho argumentace komisní úřednici, že dospělí si mýt ruce zpravidla umí a že netřeba piktogramů, aby zvládli onu zvyklou činnost slušných lidí, neměla hojivý účinek a stála jej nemalé peníze.
"Ono to není jen tak," sdělila mu.
Pochopil, že prosté opláchnutí namydlených dlaní tekoucí vodou je primitivní úkon na úrovni kromaňonce, že člověk moderní, Homo sapiens sapiens, provádí tento obřad v deseti krocích.
Tak třeba je nutné sdělit, že je nutné pustit z kohoutku vodu.
Celý proces má celkem jedenáct bodů, ale na konci je radostné zjištění, že si člověk umyl ruce přesně tak, jak mu to nařizuje hosudar ze SÚKLu.
Nakonec musím podotknout, že jsem se nechal inspirovat a připravuji podrobný plán na činnost na toaletě.
V otázce defekace je postup jednotný, tam problém nevznikne, u močení, vzhledem k jistým odlišnostem obou pohlaví, bude nutné vyvěsit návody dva.
Problémem zůstávají ony piktogramy, neboť vytvořit dokonalý postup znamená i přesný nákres všech anatomických detailů, což by mohlo vzbudit u prudérního návštěvníka toalety jisté pobouření, vzdor tomu, že se konečně může dozvědět, že si po celou dobu svého života vytíral příslušný otvor zcela chybným postupem.
Společnost Pearson propustí dalších 3000 zaměstnanců a snižuje dividenda ve snaze oživit obchod
Britská vzdělávací skupina Pearson v pátek uvedla, že propustí dalších 3000 zaměstnanců a sníží prozatímní dividenda o 72 procent v reakci na další restrukturalizační program s cílem změnit obchodní model.
Další vlna propouštění, ke které podle vyjádření výkonného ředitele Johna Fallona dojde na konci roku 2018 a ze začátku roku 2019, následuje předchozí rozhodnutí společnosti propustit 4000 zaměstnanců v rámci předešlé restrukturalizace.
Společnost Pearson oznámila plán na snížení nákladů o dalších 300 milionů liber (394 milionů dolarů) v květnu v rámci třetího programu ke snížení nákladů ve snaze vzkřísit klesající obchod v důsledku prudkého rozvoje digitálního vzdělávání.
Společnost, která minulý měsíc odsouhlasila prodej svého podílu v Penguin Random House společnosti Bertelsmann, uvedla, že výhled na letošní rok zůstal beze změn poté, co ohlásila jednoprocentní nárůst základních prodejů v první polovině roku na 2,05 miliard liber.
Útok na konvoj v Kábulu: vojáci NATO byli zabiti při sebevražedném výbuchu
Sebevražedný atentátník zaútočil na vojenský konvoj v hlavním městě Afghánistánu Kábulu. Při útoku zemřel jeden voják NATO a několik dalších bylo zraněno, uvedli oficiální představitelé.
Zraněno bylo pět vojáků a tlumočník, uvádí se ve vyjádření NATO.
Podle neoficiálních zpráv při útoku v městském okrese Qarabagh zemřeli také tři civilisté.
Tento měsíc zasáhl Afghánistán bombový útok - v úterý bylo zabito více než 30 lidí při výbuchu v herátské mešitě.
V pondělí zabil sebevražedný útočník dva lidi poblíž irácké ambasády v Kábulu.
NATO ve svém vyjádření uvedlo, že k úternímu výbuchu došlo poté, co byla hlídka spolu se členy afghánské armády napadena „místní osobou s podomácku vyrobeným výbušným zařízením“.
V prohlášení se dále uvádí, že všichni zranění vojáci jsou mimo ohrožení života a nacházejí se v americké vojenské nemocnici na letecké základně Bagrám.
Podle vyjádření zpravodajů je narůstající moc Tálibánu a skupiny známé jako Islámský stát (IS) v oblasti Qarabagh významným zdrojem obav spojeneckých sil NATO v nedalekém Bagrámu.
Podle OSN zemřelo v Afghánistánu v první polovině roku 2017 minimálně 1662 civilistů, z čehož 20 % obětí zemřelo v hlavním městě.
Na konci července usmrtila bomba umístěná v automobilu alespoň 30 lidí v kábulské čtvrti Shia.
K útoku se přihlásil Tálibán.
31. května zabil velký výbuch v centru města více než 150 lidí. Jedná se o nejsmrtelnější militantní útok v zemi od té doby, co americké jednotky svrhly vládu Tálibánu v roce 2001.
Násilí podkopává již tak pochybnou situaci v Afghánistánu a prezident USA Donald Trump zvažuje navýšení počtu amerických vojáků, kteří by měli pomáhat vojenským jednotkám a policistům v zemi.
Podle zpravodajů otřásly sebevražedné útoky, ke kterým doškol v nedávných týdnech důvěrou veřejnosti ve vládu, její nařízení a obzvláště v reputaci prezidenta Ašrafa Ghanína.
EPA v reakci na žalobu přehodnotila své rozhodnutí k oddálení pravidel kouření
Americká Agentura pro ochranu životního prostředí odvolala své rozhodnutí o odkladu zákona Obamovy administrativy, který nařizoval státům snížit emise, a to pouhý den poté, co agenturu zažalovalo 15 států.
EPA ve středečních nočních hodinách oznámila své rozhodnutí o postoupení „Ozonových standardů 2015“ se slovy, že předkládá závazek agentury ke spolupráci se státy.
„Věříme v dialog s našimi státními partnery a vyslechneme si jejich názory,“ uvedl v prohlášení ředitel EPA Scott Pruitt.
Pruitt v červnu oznámil snahu EPA oddálit ozonové standardy - které měří skutečné znečištění vzduchu v konkrétních oblastech země a na základě měření určují limity, které je nutno splnit do října 2018.
Skupina patnácti z většiny demokratických států, spolu s Washingtonem, D.C., podala žalobu v úterý s odůvodněním, že jednání EPA je nezákonné.
Administrace prezidenta Donalda Trumpa usiluje o zamezení mnoha environmentálních nařízení, které navrhl bývalý prezident Barack Obama - podle Trumpových slov ve snaze nakopnout ekonomický růst.
Snaha nové vlády však zahájila protiopatření ze strany demokratů a konzervativních skupin, které se obávají dopadu emisí na veřejné zdraví.
EPA na svých internetových stránkách uvádí, že dýchání vzduchu s obsahem ozonu „může snižovat funkci plic a zvyšovat respirační symptomy“, jako např. astma.
Zpěvák Ladislav Bubnár dostal ránu a tekla krev!
Tohoto, u nás poměrně nového zpěváka, jste už možná zaregistrovali v červnu tohoto roku, kdy tento dosud u nás téměř neznámý zpěvák uspořádal na české poměry monstrózní akci, na které hostil takové přední osobnosti jako je mistr Karel Gott, Lucie Bílá, Simona Krainová a řada dalších, a akci nemoderoval nikdo jiný, než Leoš Mareš.
Účel byl prostý, ukázat se veřejnosti a představit svůj hudební videoklip k písni Sara, jehož křtu se zhostili právě jmenované osobnosti.
Málo kdo už ale ví, že samotné natáčení videoklipu, které probíhalo v Rusku, se neobešlo bez problémů a samotný zpěvák Ladislav Bubnár musel být ošetřen.
Bylo to jeho první velké natáčení s hvězdami ruského národního baletu a neobešlo se bez pořádného trapasu.
Píseň Sara je velmi emotivní a je založená na nešťastné lásce dvou milenců.
Pro dramatičnost scény měl ve videoklipu zpěvákův sok naznačit úder facky.
V jednom momentě ho však udeřil tak silně a přímo do nosu, že mladého zpěváka museli ošetřovat lékaři.
"Byla to rána, nečekal jsem to, okamžitě se mi spustila z nosu krev," okomentoval Ladislav vzniklou situaci.
Kolegové a producenti si situaci na place vyříkali, že šlo o nešťastnou náhodu a Ladislav nestihl včas zareagovat.
Naštěstí zranění nebylo tak vážné, aby ovlivnilo pokračování v dalším natáčení.
Zmiňovaný videoklip mladého umělce vám nyní přinášíme, můžete v něm zaznamenat i onu scénu s úderem.
Nepovedená verze s krví, však nebyla raději použita.
Mikey Garcia a Vasyl Lomačenko hovořili na schůzce o možnostech vzájemného duelu
Vasyl Lomačenko a Mikey Garcia, dva boxeři, kteří by mohli zinscenovat nejnapínavější boxerský zápas v lehké váze, se poprvé setkali na úterní schůzce.
Každý z nich se nacházel v samostatné místnosti v kancelářích ESPN v Los Angeles, dokud Garcia - neporažený šampion v lehké váze World Boxing Council - nesešel dolů do haly, kde přivítal Lomačenka, šampiona v pérové váze World Boxing Organization.
Po Garciově vítězství na základě jednomyslného rozhodnutí proti bývalému čtyřnásobnému světovému šampionovi Adrienovi Bronerovi v sobotním zápase na Showtime, se oba boxeři dostali na seznam pěti nejlepších boxerů v lehké váze.
Garcia natáhl svou pravačku a řekl: „Jak to jde, šampione?
Hodně štěstí.“
Lomačenko obhajuje v sobotu v 19: 00svůj titul proti Migueli Marriagaovi na ESPN.
Boxeři pózují pro fotografy a manažer Lomačenka Egis Klimas dodává, že potenciální souboj boxerů by byl „dokonalou zkouškou“.
„Jsem bývalý šampion v pérové váze,“ dodává Garcia.
„Kvůli zápasu s Bronerem (67 kg) jsem musel přibrat, ale nejsem tak velký.
Na mých 63 kg jsem malý.
Chtěl bych se vrátit do kategorie lehké váhy.
Lomačenko zase musí přibrat, aby se dostal na lehkou váhu... pak se můžeme utkat.
Po tom fanoušci touží.
Proč jim to nesplnit.“
Lomačenko souhlasí.
„Boxu by tenhle zápas prospěl.“
Klimas vznesl požadavek na platbu za zhlédnutí - což je součást jeho strategie. Lomačenko by měl absolvovat svůj debut v lehké váze na konci letošního roku a příští rok se utkat s Garciou (37-0, 30 knockoutů), který rovněž vyjádřil zájem o zápas proti vítězi duelu Jorge Linares vs. Luke Campbell, kteří se utkají 23. září o titul v lehké váze v aréně Forum.
„Zápas by měl probíhat stylem platby za zhlédnutí, to si žádají fanoušci,“ řekl Garcia, který se později vyjádřil, že je otevřen možnosti odvysílat zápas prostřednictvím televizní stanice, která přijde s nejlepší nabídkou.
„My jsme hlavní atrakcí.
Nikdo jiný na sebe takovou pozornost nepřitáhne.
Počkáme si na správnou příležitost...“
Garcia uvedl, že uznává Lomačenka jako „úžasného boxera“ a mohl by se zúčastnit jeho sobotního zápasu.
Lomačenko se ale nedal Garciovou chválou ukolébat, když řekl, že šampion tří divizí z Riverside vypadá „velmi zpomaleně... promiň Mikeu, ale říkáš si o knockout.“
Garcia řekl, že jeho cílem bylo ukázat sílu a až poté box.
Oba boxeři uvedli, že cítí stoupající napětí před vzájemným duelem.
„Na tenhle zápas jen tak nezapomenete.
Žádný jiný zápas na sebe nepoutá tolik pozornosti.
A já s velkou potěchou přiložím do ohně,“ řekl Garcia.
Lomačenko řekl: „Čekal jsem na ty nejlepší boxery a tohle je Mikey.“
Bude to skvělý zápas.“
Mladý pár před 12 lety zmizel beze stopy.
Jejich auto teď našli na dně Volhy.
Dvojice mladých Rusů Ilja Žirnov a Kira Čerkasovová byla pohřešována od prosince 2005.
Rozjelo se po nich rozsáhlé pátrání, jenže bez úspěchu.
A policie nakonec pro nedostatek důkazů vyšetřování ukončila.
Rodiny ztraceného páru žily v nejistotě, že se nedozví, co se páru stalo.
Po 12 letech přišlo smutné zakončení celého příběhu.
Vrak jejich automobilu nalezl laický potápěč na dně řeky Volhy ve městě Čeboksary v Čuvašsku.
Jen díky dokladům, které v autě zůstaly, se policistům podařilo pár identifikovat.
Doklady přežily celou dekádu pod vodou, bez nich by policii trvalo mnohem déle zjistit totožnost nalezených.
Pár byl naposledy spatřen, když si Žirnov od svého otce vypůjčil auto, aby mohl vyzvednout svou přítelkyni z práce.
Potápěč, který automobil objevil, zatím zůstává v anonymitě.
Svůj nález ohlásil čeboksarské policii, která následující den auto vytáhla na pláž.
Vyšetřovatelé věří, že smrt mladého páru byla nehodou, kterou zapříčinila namrzlá cesta vedoucí kolem řeky.
Šetření však pokračuje, po jeho ukončení budou zveřejněny další podrobnosti.
Nejnovější výsledky testů ke stanovení věkové hranice žádostí o azyl ve Švédsku
Nejnovější výsledky testů uchazečů o azyl ve Švédsku, kteří byli podrobeni nové metodě posuzující jejich věk ukazují, že přes 80 procent lidí bylo dotázaných jako starší 18 let, ale ne každý věří jejich přesnosti.
Švédská Forenzní lékařská agentura (Rättsmedicinalverket) začala nové testy provádět na začátku letošního roku.
Cílem metody je přesnější posouzení uchazečů v rámci vyhodnocování žádostí o azyl. K opatření bylo přistoupeno poté, co byla Švédská migrační agentura (Migrationsverket) kritizována za selhání při určování správného věku některých uprchlíků, kteří lhali o svém věku.
K dnešnímu datu předala Švédská migrační agentura k prošetření 6880 případů a Forenzní lékařská agentura nyní zveřejnila výsledky celkem 2481 testů, uskutečněných od poloviny března do 31. července 2017.
80 procent (2002) bylo posouzeno jako starší 18 let, zatímco v dalších 25 případech Forenzní lékařská agentura usoudila, že dotazovaný je „možná starší 18 let“.
V dalších 423 případech bylo rozhodnuto, že dotazovaný je „možná mladší 18 let“.
K testům se přistupuje pouze v případě, je-li věk dotazovaného sporný.
Podle Johana Göranssona z Forenzní lékařské agentury výsledky korespondují s předchozím měsícem.
„Oproti minulému měsíci se statistiky drží v zajetých kolejích a čísla jsou velmi podobná,“ uvedl pro The Local.
Vyšší počet uchazečů, jejichž věk byl odhadnut na starší 18 let nutně neznamená, že uchazeči o azyl lžou o svém věku.
V květnu agentura zveřejnila výsledky 581 testů a uvedla, že ve 442 případech byla zjištěno, že „dotazovaná osoba je 18 let či starší“.
Noviny Svenska Dagbladet vyšetřovali 581 zveřejněných případů a zjistili, že ve 243 případech dotázaný uvedl, že bude mít letos 18 let.
Kritiky se dočkala také lékařská metoda určení věku, která zahrnuje rentgen zubů moudrosti a MRI sken kolenních kloubů, jež následně posuzují zubaři a rentgenologové.
Jedním ze skeptiků je Claude Marcus z Karolinska Institute, který se mimo jiné zabývá posuzováním biologické vyzrálosti lidí k určení věku, kdy dotyčný prošel pubertou.
„Měl jsem důvod o této problematice přemýšlet a nemyslím si, že tyto typy měření k posouzení věku jsou správné.
Posuzování biologického věku je v jistém smyslu velmi nejisté.
Jestliže nedokážeme věk určit s přesností, neměli bychom předstírat opak,“ uvedl pro noviny Metro.
Forenzní lékařské agentura Agency's Göransson obhajovala rozhodnutí slovy: „Obecně lze říci, že riziko nesprávného posouzení dítěte jako dospělého je malé.
Nejvyšší riziko představuje fakt, že dotazovaná osoba je těsně pod hranicí 18 let, což v tomto případě odpovídá 10 procentům všech dotazovaných.“
Trump vyhrožoval po telefonu prezidentovi Mexika.
Americký prezident Donald Trump v lednovém telefonátu mexickému prezidentovi Enriquemu Peňovi Nietovi pohrozil, že se s ním nesetká, pokud bude veřejně říkat, že jeho země nebude platit za stavbu zdi mezi USA a Mexikem.
Trump v rozhovoru řekl, že financování se nějak zařídí, i když připustil, že bude muset být zajištěno z jiných zdrojů.
Obdobně otevřeně hovořil Trump i s australským premiérem Malcolmem Turnbullem.
Vyplývá to z přepisů rozhovorů, které ve čtvrtek zveřejnil americký deník The Washington Post.
Trump učinil výstavbu zdi na jižní hranici za mexické peníze jedním z hlavních slibů ve své loňské předvolební kampani.
Hned v prvním rozhovoru s mexickým prezidentem krátce po nástupu do funkce Trump Peňu Nieta nediplomaticky káral za to, že se staví kriticky k jeho plánu na stavbu zdi.
Jižního souseda vylíčil jako rostoucí politický problém a tlačil na mexického prezidenta, aby veřejně neříkal, že jeho vláda za zeď nikdy platit nebude.
"Tohle nemůžete říkat tisku," řekl opakovaně Trump v rozhovoru z 27. ledna a pohrozil přerušením kontaktů s mexickým prezidentem, pokud bude nadále vydávat vzdorovitá prohlášení.
Financování se prý nějak vymyslí a nakonec to dobře dopadne.
"Ale pokud budete říkat, že Mexiko nebude za zeď platit, pak já se s vámi pánové už nechci stýkat, protože to je pro mě nepřijatelné," řekl podle amerického deníku Trump.
Zeď přitom označil za tu nejméně významnou věc, o které mluvíme, ale politicky je možná tou nejdůležitější.
Exekutivní příkaz ke stavbě zdi Trump vydal krátce po převzetí moci.
Mexiko výstavbu i financování zdi o délce 3200 kilometrů odmítá, kvůli tomu se vyhrotily i vztahy obou zemí.
Koncem března Trump řekl, že projekt budou zatím platit Spojené státy.
Trump se nakonec se svým mexickým protějškem poprvé setkal na červencovém summitu G20 v Hamburku.
The Washington Post rovněž informoval o Trumpově telefonickém rozhovoru s australským premiérem Turnbullem z 28. ledna.
Šéf Bílého domu konverzaci označil za směšnou.
K takovému závěru ho přiměla výměna názorů na dohodu, podle které Austrálie poskytne azyl středoamerickým uprchlíkům výměnou za to, že Spojené státy přijmou osoby z internačních zařízení v tichomořských ostrovních státech.
Trump dohodu zprvu považoval za hloupou, později na ni ale přistoupil.
"Určitě můžete říkat, že toto není dohoda, kterou jste vytvořil, ale budete se jí muset držet," řekl Trumpovi Turnbull.
V některých pasážích byl telefonický rozhovor s Turnbullem téměř žoviální, například když Trump ocenil jako dobrý nápad australské odmítání přijímat uprchlíky připlouvající v člunech.
"Jsi horší než já," žertoval Trump.
Náhle se ale tón rozhovoru vyostřil.
"Nesnáším přijímání těchto lidí," poznamenal Trump.
Ujišťuji tě, že jsou špatní.
Proto jsou teď ve vězení.
"Nebudou skvělými lidmi, kteří půjdou pracovat pro místní mlékaře," řekl.
V rozhovoru také podotkl, že uprchlík se může za pět let stát atentátníkem z Bostonu.
Trump vedl na konci ledna, tedy zhruba týden po příchodu do Bílého domu, telefonické rozhovory s řadou světových státníků, často i několik během jednoho dne.
Hovor s Turnbullem nakonec označil za ten nejméně příjemný za celý den.
Než ho ukončil, vyzdvihl, že měl předtím příjemný rozhovor s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.
Před davem popravili vraha Rany.
Přihlížel i její otec.
Poprava proběhla na náměstí v hlavním městě Jemenu Saná.
Muhammad al-Maghrabi si za svou oběť vybral maličkou Rana Almatari, která žila v jeho sousedství.
Al Maghrabi dívku unesl, vzal do domu svého otce, kde ji znásilnil a holýma rukama uškrtil.
Následně znásilnil i její tělo, které pak pohodil blízko mešity.
Násilná smrt malé dívky zasáhla celou zemi, která čelí hrozbě občanské války.
Yahya Almatari stál v první řadě tisícihlavého davu, který se sešel, aby se stal svědkem popravy.
Muhammad al Maghrabi byl odsouzen pod právem šaría.
Otec oběti po popravě sdělil médiím své pocity.
Cítím se jako znovuzrozený.
Ulevilo se mi.
Je to nový den mého života.
I ostatní členové rodiny byli přítomní, společně s davem vykřikovali heslo "ať žije spravedlnost".
Násilníka na náměstí přivezla policejní dodávka, ze které byl vyvlečen.
Policisté ho svázaného položili na břicho.
Jeden z příslušníků proti němu obrátil svou zbraň a z bezprostřední blízkosti spustil palbu.
Přítomný dav oslavoval každou ránu, která byla vypálena.
Pan al Almatari řekl webu MailOnline, že spravedlnost byla vykonána v souladu s právním systémem země.
"Spravedlnost, Aláh a právo šaría zvítězili," dodal.
Stál jsem na Náměstí osvobození v Saně a čekal na popravu vraha mé dcery.
Potom jsme s rodinou šli do márnice.
Vzali jsme Ranino drobné tělíčko a pohřbili ho na nedalekém hřbitově.
Já i moje žena Jamileh jsme vděčni, že spravedlnost byla vykonána.
Policie se obávala, že dav shromážděný na náměstí propadne nenávistnému šílenství, vraha popadne a zlynčuje.
Poprava byla nařízena soudem, který je pod správou šíitských Hútíů.
Původně byl ale Maghrabi hned po zatčení odsouzen ke 100 ranám bičem, ale jeho čin vzbudil takové pobouření, že se soudce rozhodl pro trest smrti.
Al Maghrabi byl zatčen dva dny po dívčině zmizení 27. června.
Ranina rodina ho dobře znala.
Když policie prohledávala sklep jeho domu, objevila důkazy toho, že muž svůj čin plánoval.
Pan Almatari ho popsal jako stvůru.
Co mohlo být jeho motivem?
I zvíře by k Raně bylo milosrdnější.
"Naše rodina nemá nepřátele a ta zranění, která neslo Ranino tělo, byla strašlivá," řekl médiím.
"Rana zmizela odpoledne, ještě ten den jsme to nahlásili na policii, řekli jsme to novinám i všem našim televizním stanicím, plakáty s její fotkou visely všude," pokračoval.
Všichni se domnívají, že policie dostala tip od vrahových rodičů, kteří svého syna z hrůzného činu podezřívali.
Dívčina matka, Jamileh, musela být hospitalizována po tom, co se dozvěděla, že tělo její dcery bylo nalezeno.
Rana si chodívala hrát ven s ostatními dětmi ze sousedství.
Po 10-15 minutách jsem se vyšla podívat, kde je.
Hledali jsme všude, ale Rana byla pryč.
Chodili jsme kolem našeho bloku, naši přátelé vzali auta a jezdili po okolí, ale hledali jsme marně.
Obyvatelé Jemenu byli zločinem znechuceni a začali se shromažďovat před policejní stanicí, kde byl al Maghrabi držen, a požadovat okamžitý trest.
Zástupce Ministerstva spravedlnosti přečetl přítomnému davu záznam vyšetřování, aby je uklidnil.
Obviněný podle všeho nad svým činem lítost neprojevoval.
Těsně před výkonem trestu mu policisté přečetli rozsudek, ale odsouzený se jen letmo podíval na svého popravčího.
Celá událost byla natáčena pro národní televizi, ale na internetu se objevilo mnoho záznamů, které pořídil dav.
Guvernér Západní Virginie oznámil změnu politické strany
Demokratický guvernér Západní Virginie Jim Justice ve čtvrtek večer oznámil na shromáždění prezidenta Trumpa, že přechází do jiné strany.
„Ať se vám to líbí nebo ne, demokraté se ke mě obrátili zády,“ uvedl guvernér Justice.
„Dnes vám po dlouhé modlitbě a rozmýšlení oznamuji... dnes vám jako obyvatel Západní Virginie říkám, že vás nemohu již nadále podporovat z pozice demokratického guvernéra.“
Zástup přihlížejících vybuchl v radost.
„Zítra se přihlásím k republikánům,“ dodal Justice.
„Jako trenér vám mohu říct, že je načase naskočit do jiného zápasu.“
Trump již dříve slíbil lidem na shromáždění v Západní Virginii důležité oznámení.
Trump vyhrál v Západní Virginii se 42 body a Justice nepodporoval demokratickou kandidátku Hillary Clinton.
Justice, který je podle časopisu Forbes jediným miliardářem v celé zemi, byl zvolen v roce 2016.
Forbes dodává, že Justice zdědil velký majetek od svého otce a je majitelem několika uhelných dolů.
Hodnota jeho majetku je odhadována na 1,59 miliardy dolarů.
Republikánský národní výbor mezitím ve čtvrtek večer vydal prohlášení, v němž stálo: „Přeběhnutí guvernéra Justice je další ranou pro demokratickou stranu, která nám staví překážky do cesty, místo aby se přičinila o pozvednutí naší země.“
„Pro demokratickou stranu, která disponuje pouhými 15 guvernéry a ovládá nejméně zákonodárných orgánů v historii, je oznámení guvernéra Justice poslední kapkou pro již tak zbědovanou stranu bez vůdce, která marně usiluje o nalezení pozitivní a sjednocující zprávy,“ uvedla předsedkyně RNC Ronna McDanielová ve svém prohlášení pro CBS News.
Sebastian Coe chválí „upřímnou“ omluvu Ruska za dopingový skandál
Bývalý vynikající sportovec Sebastian Coe pochválil ve čtvrtek Rusko za upřímnou omluvu za dopingový skandál, ale znovu opakoval, že dosud nenastal pravý čas na návrat Ruska do sportovního světa.
Šéf ruské atletiky Dmitry Shylakhtin řekl při příležitosti kongresu IAAF - který se konal v předvečer MS v atletice - že vyhoštění jeho země ze světa sportu byla správné a že je odhodlán bojovat s dopingem.
Omluvil se „všem atletům, kteří tímto způsobem přišli o zlaté a stříbrné medaile.“
Navzdory jeho komentářům členové kongresu IAAF hlasovali pro zachování zákazu, který vstoupil v platnost v listopadu 2015 poté, co ze zprávy Světové antidopingové agentury (WADA) vyplynulo, že Rusko podporovalo doping svých sportovců.
„Myslím, že dnes jsme byli svědky velmi upřímné odpovědi a prezentace,“ uvedl novinářům prezident IAAF Sebastian Coe.
„Všichni členové rady a kongresu byli příjemně překvapeni, že Rusko přiznalo svou chybu a pracuje ze všech sil na nápravě a obnovení správné funkce celé federace.“
Coe řekl, že byl rovněž „potěšen“, že Rusko přijalo kritéria pro svou reintrodukci.
„Myslím, že dnešek se velmi podařil a postoupili jsme na další stupeň, ale kongres podporuje doporučení krizového štábu o zachování trestu, který byl na Rusko uvržen,“ dodal Coe.
„V nejbližších měsících musíme udělat vše pro to, abychom situaci stabilizovali.
Naší snahou vždy bylo oddělit poctivé atlety od těch nepoctivých,“ ukončil svou řeč.
Na MS v atletice, které začíná v pátek v Londýně, bude pod neutrální vlajkou soutěžit 19 ruských atletů, kteří splnili přísná pravidla IAAF.
Šéf krizového štábu IAAF Rune Andersen v pondělí řekl, že Rusko stále musí plnit několik kritérií, než bude připuštěno zpět.
Testy na přítomnost drog jsou stále nevyhovující a vyloučení trenéři nadále provozují svou činnost, řekl reportérům v Londýně po skončení prezentace rady IAAF.
Státní zakázku CzechTrade získala firma Františka Savova, jehož stát stíhá.
Veřejnou zakázku státní proexportní agentury CzechTrade získalo vydavatelství Mladá fronta Františka Savova.
Úředníci mu udělili ve všech kvalitativních kritériích sto procent bodů.
Nevadilo jim přitom, že český stát stíhá Savova za daňové podvody a žádá jeho vydání do Česka.
Proexportní agentura ministerstva průmyslu a obchodu CzechTrade vypsala v dubnu veřejnou zakázku na čtyřleté zajišťování redakčního obsahu pro portál BusinessInfo.
Zakázku v celkové hodnotě 30,8 milionu korun získalo vydavatelství Mladá fronta podnikatele Františka Savova.
Toho přitom česká policie obvinila už v roce 2014 z daňových úniků a stíhá ho na útěku.
Savov uprchl do Velké Británie a Česko žádá o jeho vydání.
Na případ upozornil server Aktuálně.cz.
O udělení zakázky měla podle původních kritérií CzechTrade rozhodovat ze 60 procent nabídnutá cena a ze zbývajících 40 soutěž krásy, tedy kvalita projektu.
Přičemž právě Savovově firmě výrazně pomohlo ono druhé kritérium.
Podle informací Dotyk.cz obdržela ve všech dílčích kritériích kvality sto bodů.
Právě to ji ve výsledku posunulo před dalšího kandidáta, vydavatelství Vltava Labe Media VLM, které přitom nabídlo lepší cenu.
Zatímco Mladá fronta operovala s částkou 404 900 korun měsíčně, VLM nabídlo 324 350 korun.
Na rozdíl od Mladé fronty ale získalo od posuzovatelů ve všech kvalitativních kritériích podprůměrné hodnocení, celkem 62 bodů.
Tendru se dále zúčastnily konzultantská firma BDO Advisory a digitální agentura R-Media, která spadá stejně jako server Aktuálně.cz pod vydavatelství Economia.
Vydavatelství VLM podalo proti výsledku tendru několik námitek s tím, že jeho vyhodnocení považuje nza neférové a nedostatečně zdůvodněné.
Po jejich zamítnutí se rozhodlo napadnout soutěž u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ÚOHS.
Domnívá se, že CzechTrade postupoval v rozporu se zákonem.
"Navrhovatel je přesvědčen, že zadavatel dospěl k rozhodnutí o výběru dodavatele veřejné zakázky na základě ryze subjektivního hodnocení, jednoznačně favorizujícího účastníka Mladá fronta, a.s., na úkor navrhovatele a dalších dodavatelů," píše se v návrhu na zahájení řízení podaného na ÚOHS tento týden, který zveřejnil server Aktuálně.
Podle generálního ředitele a předsedy představenstva VLM Michala Klímy se bodování výběrové komise jeví jako nevěrohodné a stoprocentní hodnocení projektu Mladé fronty u všech jejích členů jako mimořádně podezřelé.
"Každý nezávislý pozorovatel musí takový zázračný úspěch jednoho ze soutěžitelů považovat za nepravděpodobný a podezřelý," uvedl pro Aktuálně Klíma.
CzechTrade se ke vzniklé situaci zatím nevyjádřil.
Agentura CzechTrade zásadně nekomentuje veřejné zakázky před jejich uzavřením.
Veškeré informace o vámi zmiňované zakázce jsou v souladu se zákonem uveřejněny v Profilu zadavatele a ve Věstníku veřejných zakázek.
"Po ukončení zakázky bude zveřejněna úplná písemná zpráva, ovšem v průběhu trvání zakázky se nemůžeme k jejímu průběhu vyjadřovat," uvedl pro Dotyk.cz mediální zástupce agentury Štěpán Dlouhý.
Mladá fronta reagovala prohlášením, podle nějž považuje za mimořádně problematické, že vydavatelství Economia zasáhlo článkem v Aktuálně.cz do soutěže, kde má svoje vlastní obchodní zájmy.
Tato skutečnost však byla ve zmíněném článku uvedena.
V tendru jí mohlo pomoci to, že právě ona poskytovala portálu BusinessInfo redakční služby v předchozích čtyřech letech.
Zakázku poprvé vysoutěžila v roce 2013, kdy ministerstvo průmyslu a obchodu vedl Martim Kuba ODS.
Františka Savova viní policie z daňových úniků v souvislosti s nadměrnými odpočty DPH jeho firem, jimiž způsobil českému státu údajnou škodu až 770 miliónů korun.
Česko žádá Velkou Británii o jeho vydání už od roku 2014.
Podle Savova stojí za jeho kriminalizací šéf hnutí ANO Andrej Babiš, pod jehož vliv spadá vydavatelství Mafra.
Londýnský soud loni Savovovo odvolání proti vydání zamítl, podnikatel se ale odvolal.
"Z našeho pohledu se případ od loňska nikam neposunul, z Velké Británie jsme ve věci nabytí právní moci rozsudku dodnes nedostali žádné vyrozumění," uvedla pro Aktuálně.cz mluvčí pražského městského státního zastupitelství Štěpánka Zenklová.
Kromě vlastnictví Mladé fronty figuroval Savov ve firmě Harvestor Limited se sídlem na Kypru, která ovládala českobudějovický pivovar Samson, a v kyperské společnosti Maraflex, která se profiluje jako investiční fond, nakupující ohrožená aktiva.
Ovládat by měl i zkrachovalou firmu Heavy Machinery Services, dříve Legios, která dluží přes tři miliardy korun.
V minulosti byl Savov spojován i s vyvedením majetku z někdejšího Socialistického svazu mládeže.
Motorkář ujížděl po chodnících i parkem, skončil v kotrmelcích.
Motorkář na sebe upoutal pozornost bezohlednou jízdou po ulicích, chodnících i parkových cestičkách v Úšovicích.
Když ho začala hlídka pronásledovat, rozhodl se jí ujet ve směru na Stanoviště.
"Policisté muže se zvýšenou opatrností pronásledovali městem, když na jedné z vedlejších cest za Mariánskými Lázněmi nezvládl řízení a s motocyklem vjel do pole, kde havaroval," uvedl policejní mluvčí Daniel Dvořák.
K nehodě nakonec musel přiletět i záchranářský vrtulník, který zraněného motorkáře transportoval do plzeňské nemocnice.
Posléze policisté zjistili, že motorkář nevlastní řidičský průkaz, registrační značky na motocyklu byly odcizené, jeho výrobní číslo vybroušené a samotný výrobní štítek odstraněný.
Je tak možné, že stroj byl ukradený.
Původ motocyklu je předmětem dalšího šetření.
"Provedenou dechovou zkouškou byla na místě přítomnost alkoholu u řidiče vyloučena, testem byl ale zjištěn pozitivní výsledek na látku metamfetamin," dodal policejní mluvčí.
Jak finanční pravidla fotbalu ovlivní přesun Neymara do Paříže
Pravidla omezující financování evropských fotbalových klubů nijak nenaruší Neymarův rekordní přestup ze španělské Barcelony do francouzského Paris-Saint Germain.
Jakákoliv penalizace pro Paris Saint-Germain bude realizována organizací EUFA, která dohlíží na evropské fotbalové týmy a má pravomoc zakázat týmům účast v prestižní Lize mistrů.
Pravidla finanční fair play (FFP) , která zavedla UEFA v roce 2011 stanovují, že PSG bude muset prokázat, že Neymarův přestup nebyl financován bez velkých ztrát.
Barcelona zaplatila v přepočtu 222 milionů EUR jen za to, aby vykoupila Neymara z jeho smlouvy a Neymar bude požadovat plat ve výší několika desítek milionů dolarů ročně.
Následuje několik finančních podmínek Neymarova přestupu do Francie.
Vzhledem k tomu, že tým PSG je financován bohatou katarskou rodinou, která zbohatla na prodeji energií, může si dovolit přivést Neymara do již tak hvězdné fotbalové rodiny.
Kluby mohou utrácet za nákup hráčů obrovské částky, ale na druhou stranu musejí prokázat zákonné zdroje příjmů, což jim umožňuje pokrýt režijní náklady obchodních činností souvisejících s fotbalem.
FFP zavedl Michel Platini po dosazení do křesla ředitele UEFA v roce 2007.
Bývalý francouzský hráč věřil, že kluby, které se v honbě za novými posilami zadluží, v konečném důsledku podvádějí a riskují bankrot, pokud je banky nebo majitelé odmítnou zajistit.
V roce 2011 přesměrovala pravidla FFP svou pozornost z klubových dluhů na monitoring jejich ztrát.
Tato změna znamenala, že obchodní model, který používal Roman Abramovič s Chelsea v roce 2003 - koupit klub s potenciálem a utratil horentní sumy za hráče y vybudovat globální značku - najednou nebyl tak výhodný.
V rámci současné tříletého zkušebního období, které skončí v roce 2018, mohou kluby vykázat ztrátu do výše 30 milionů EUR.
A navzdory tomu, že Platini musel v roce 2015 svůj post opustit, jeho nástupce Aleksander Čeferin je odhodlán obhajovat zákaz nadměrného utrácení.
„Pravidla FFP stále platí a jsme odhodlání je v budoucnu posílit,“ uvedl minulý týden pro Associated Press Andrea Traverso, který dohlíží na dodržování pravidel FFP.
Ačkoliv PSG uhradila částku za vykoupení Neymara v jednorázové platbě, může pro účely účetnictví částku rozložit na celou délku trvání smlouvy.
Neymar podepsal pětiletou smlouvu, takže převod lze rozepsat na 44,4 milionů EUR každoročně po dobu pěti let.
První vlna nejvyšších sankcí FFP zasáhla v roce 2014 PSG spolu s Manchester City, který vlastní skupina Abu Dhabi.
PSG si odneslo pokutu ve výši 60 milionů EUR (82 milionů dolarů) - která byla později snížena na 20 milionů EUR - a příkaz k redukci mužstva Ligy mistrů na 21 hráčů v sezóně 2014-2015, namísto 25 hráčů.
UEFA si dává pozor na týmy, které se mohou pokusit o obcházení finančních regulátorů navyšováním svých příjmů prostřednictvím společností spojených s majiteli klubů.
I když tedy katarská společnost sponzoruje PSG, jakmile financování překročí hodnotu standardní tržní sazby, UEFA má právo zakázat vyúčtování částky.
K podobnému opatření přistoupila UEFA v roce 2014 poté, co rozhodla, že výše finančních prostředků, jež poskytla Qatar Tourism Authority týmu PSG byla příliš vysoká.
Část Neymarových příjmů v PSG by mohla být podle některých zpráv uhrazena od organizační komise MS ve fotbale 2022 v Kataru.
PSG a představitelé MS 2022 v Kataru však popřeli fat, že by se Neymat měl stát ambasadorem MS ve fotbale a že takový manévr by činitelé UEFY snadno odhalili.
Předešlé sankce uvržené na PSG znamenají, že UEFA bude pozorně sledovat jakýkoliv pokus o obcházení pravidel,
Podle úterního vyjádřený zasvěcených osob UEFA nezahájila ve věci přestupu Neymara do PSG žádné vyšetřování.
Zdroj této zprávy si přál zůstat v anonymitě, jelikož není oprávněn situaci s PSG komentovat, uvedla agentura The Associated Press.
Poslední publikované účetní uzávěrky ukazují, že PSG uzavřelo rok 2015-2016 s čistým ziskem 10 milionů EUR a obratem 542,4 milionů EUR.
Účetní uzávěrky za aktuální finanční rok nebyly dosud zveřejněny.
PSG očekává, že příchod Neymara bude obrovskou příležitostí pro sponzory, merchandising a prodej dresů.
Klub si z podpisu smlouvy slibuje navýšení obratu až o 30 procent.
Představitelé španělské ligy, očividně znepokojeni s odchodem jedné z největších hvězd, usilovali o zmaření Neymarova odchodu, argumentujíc, že PSG poruší pravidla FFP.
„Je to jasný případ ‚finančního dopingu' klubu i státu,“ uvedl prezident la Ligy Javier Teba pro španělské noviny AS, odkazujíc na vlastnictví klubu PSG katarským syndikátem.
Manažer Arsenalu Arsene Wenger, jehož klub vlastní americký sportovní magnát, sdílí stejný postoj La Ligy o financování klubu.
„Je to následek vlastnictví, které od základů změnilo fotbalový svět v posledních 15 letech,“ nechal se Wenger slyšet ve čtvrtek.
„Jakmile se majitelem klubu stane stát, je možné všechno.
Dodržování pravidel finanční fair play je velmi obtížné, protože stát může mít různé zájmy na účasti takových hráčů ve svém klubu.“
Sparťanský záložník Rosický: Změny jsou bolestivé, musíme ale věřit.
Šestnáct tisíc aplaudujících fanoušků na nohou.
Tomáš Rosický jde na plac.
Stejná scénka jako v nedělním utkání proti Bohemians.
Sparťanský záložník rozhýbal proti Crvené Zvezdě hru, vymyslel několik gólovek, jeho spoluhráči však do černého nezamířili.
Letenský tým napumpovaný novými multimilionovými posilami tak po úvodním dvojzápase v evropských pohárech končí.
Bylo těžké se zápasem ještě něco udělat po brance Bělehradu?
Po inkasovaném gólu bylo třeba čtyři vstřelit, což pro nás bylo těžké.
Chtěli jsme alespoň neprohrát, zvednout si sebevědomí, abychom se měli od čeho odrazit do dalších zápasů.
Nějaké šance jsme měli.
Musíme pracovat společně jako tým a posunout naši hru.
Proč se Sparta nedokázala dostat tak dlouho do zápasu?
Hra je strašně upracovaná.
Kombinace soupeře byly mnohem lepší než naše.
My jsme se k ničemu nedostali, za poločas jsme vystřelili snad jednou.
To je samozřejmě strašně málo, když musíte vyhrát o dva nebo tři góly.
Druhý poločas už byl mnohem lepší, ve finální třetině jsme s nimi zvládli hrát.
Ale musíte soupeře častěji zatlačit do takových pozic.
Je problémem velký počet změn v sestavě?
Samozřejmě je to jedna z bolestí, když se tvoří nové mužstvo.
Odehráli jsme jen tři soutěžní zápasy a sestava se stále mění.
Jde o to, aby trenér našel ideální jedenáctku, která si sedne.
Je pro vás povzbuzení, že už jste odehrál části dvou zápasů po sobě?
Stále to jsou jen části utkání.
Sám nevím, jak se bude můj stav vyvíjet a kdy bych mohl hrát konečně od začátku.
Jste stále optimistický ohledně změn, které se ve Spartě udály?
Musíme být, jinak to nejde.
Je to stejné jako se zraněním.
Když nevěříte, tak se nemůžete vrátit.
Sparta se nějak rozhodla, my musíme být optimističtí, jinak bude situace ještě horší.
Fanoušci opět přišli ve velkém počtu, ale odcházeli v rozpacích.
Co jim můžete vzkázat?
Byla tu opět úžasná návštěva, stejně jako s Bohemkou.
Strašně mě mrzí, že jim nemůžeme udělat radost lepším výkonem.
Předvést něco, kvůli čemu přijdou i příště.
Můžeme jim děkovat, že dorazili.
Takové návštěvy nepamatuji, když jsem tu hrál před patnácti lety.
Může být sezona bez pohárů alespoň výhodou pro ligu?
Zatím bojujeme sami se sebou, sehráváme se, takže to pro nás taková výhoda není.
Za extrémní daňový únik si má podnikatel odsedět deset let.
Ústavní soud odmítl stížnost podnikatele Jiřího Tomana, jenž si má za krácení daní ve značném rozsahu odpykat deset let ve vězení.
Vyčíslená škoda činí 645 milionů korun.
Toman ve stížnosti tvrdil, že justice porušila jeho základní práva, skutková zjištění soudů ve Zlíně a Olomouci jsou prý neúplná.
Ústavní soudci však stížnost označili za neopodstatněnou, zjistila ČTK z databáze soudu.
ÚS není další odvolací soud.
"Nemůže jako čtvrtá instance posuzovat skutková nebo právní pochybení, kterých se údajně dopustily obecné soudy, jestliže nepředstavují porušení ústavně chráněných práv a svobod," stojí v usnesení.
Toman byl souzen jako uprchlý.
Verdikt je pravomocný od listopadu 2015, kdy jej potvrdil Vrchní soud v Olomouci.
Tehdy byl Toman ve vydávací vazbě v Argentině, kde se podle usnesení nacházel i v době rozhodování ÚS.
Uložený trest je na horní hranici zákonné sazby, což podle verdiktu odpovídá vzniklé škodě.
Vrchní soud případ označil za extrémní daňový únik, který má až makroekonomický dopad na státní rozpočet.
Muž působil v letech 2005 až 2008 jako předseda představenstva firmy World Servis.
Škoda 645 milionů korun vznikla jen za období od ledna do července 2008, celkový únik podle znalce převyšoval miliardu.
Z procesních důvodů však už nebylo možné soudit Tomana za celou částku.
Podle obžaloby firma World Servis nezahrnula do svých daňových přiznání veškeré faktury.
Místo měsíčních odvodů DPH a spotřební daně v řádech nejméně desítek milionů korun platila daně v pouhých statisících.
World Servis i některé společnosti, s nimiž firma obchodovala, mají vztah k podnikateli Radomíru Vybíralovi, jemuž justice vyměřila za machinace s DPH při obchodech s pohonnými hmotami 13 let vězení.
Také jeho stížnost odmítl před časem Ústavní soud.
Seriály „Léto k nepřežití“ a „Comrade Detective“ hrají na nostalgickou strunu
Tato iterace příběhu je nostalgická jak pro postavy ze slavných 80. let; tak pro špinavá 90. léta (kdy géniové David Wain a Michael Showalter uvedli na MTV komediální skeč „The State“); a samozřejmě i pro moderní dobu, konkrétně rok 2001, než se hvězdy jako Elizabeth Banksová, Amy Poehlerová a Paul Rudd rozutekly k větším projektům.
Jako kulturní artefakt je to lehká parodie a zároveň také ztělesnění naší moderní facebookovské éry trvalých vzpomínek.
Z pohledu frančízy to ale vypadá, že někomu dochází dech.
Seriál „First Day of Camp“ fungoval překvapivě dobře - nejen díky absurdnímu humoru (příkladem může být příběh o vzniku mluvící plechovky se zeleninou, kterou namluvil H. Jon Benjamin).
Autoři se odklonili od hlavní vtipné pointy - herců středního věku, kteří hrají dospívající nadržené děti - a nemohli si tak utahovat z předešlých událostí.
Pokračování „Ten Years Later“, ve kterém dospělí hrají dospělé netlačí tolik na emocionální rovinu a satira je místy až sporadická, včetně parodie na thrillery z 90. let jako „Ruka na kolébce“.
V jedné chvíli postava najde na hromadě haraburdí Apple Powerbook, kolečkové brusle a „spoustu dalších věcí z roku 1991“.
Mnoho hlavních příběhových linií se opakuje.
Dobrosrdečný Coop (pan Showalter), nyní spisovatel, se stále nepřenesl přes svou lásku ke Katie (Marguerite Moreau).
Victor (Ken Marino) je stále panic.
Nemluvě o šílené zápletce, která zahrnuje Ronalda Reagana (také pan Showalter), jehož podněcuje George H. W. Bush (velmi dobře obsazený Michael Ian Black).
Jako vždy jsou nejlepší součástí frančízy mnohé vedlejší příběhy.
Obzvláště zábavné je sledovat věčně mladého Rudda s dlouhými vlasy alias postava Matta Dillona z filmu Mládí, jehož kdysi respektuhodná postava Andyho je nyní za starého papriku.
Frančízu by mohly nastartovat momenty náhodného šílenství, jako třeba navrátivší se série „Seven Up“, dokud nedosáhne toho, co předpokládám, že bude logické rozuzlení: „Wet Hot American Summer: Twenty Years Later,“ kdy se v poslední scéně celá skupina vydá na premiéru „Léta k nepřežití“.
„Comrade Detective“ na Amazonu mezitím apeluje na jiný typ nostalgie: revivalismus studené války seriálu „Takoví normální Američané“, filmu „Atomic Blonde: Bez lítosti“ a dokonce seriálu „GLOW“, ve kterém se střetávají ikony východní a západní wrestlingové scény.
Komedie tvůrců Briana Gatewooda a Alessandra Tanaka v režii Rhyse Thomase má působit jako televizní inscenace: drama o dvou bukurešťských policistech z Rumunska 80. let minulého století, kteří bojují za pravdu a ateismus po způsobu marxismu-leninismu.
Hlavní role - houževnatého Gregora a idealistického Iosefa - hrají Florin Piersic Jr. a Corneliu Ulici, které nadabovali do anglického jazyka Channing Tatum (výkonný producent seriálu) a Joseph Gordon-Levitt.
Je to úžasný nápad.
Bohužel to ale není ani o moc víc.
U některých vtipů se zasmějete (jako třeba policisté sledující šachy v televizi - parodie na americký fotbal).
Seriálu propůjčilo svůj hlas mnoho známých herců - mezi nimi Jenny Slate, Nick Offerman, Mahershala Ali a Chloë Sevigny.
„Comrade Detective“ se ale příliš soustředí na nešikovné propagandistické drama - které zahrnuje i zabijáka s maskou Reagana - a podle toho to také vypadá.
Šest dlouhých epizod je příliš rozvláčných a komediálních momentů není dost.
Při kratší stopáži by mohla propagandistická satira v „Comrade Detective“ fungovat, jako např. ve scéně, kdy Gregor a Iosef opakovaně navštěvují Velvyslanectví USA, v jehož hale dva tlouštíci hltají hamburgery naskládané na velké hromadě.
Jasným poselstvím pro imaginární komunistické obecenstvo je fakt, že západní kultura dokáže proměnit vše ve žrádlo a orgie.
Smyšlení rumunští tvůrci se nemýlili: činíme tak s vlastní kulturou, stejně jako s jejich.
Ruští atleti se zrušení zákazu startů od IAAF nedočkali.
Mezinárodní atletická federace IAAF na kongresu v Londýně potvrdila prodloužení mezinárodního zákazu startů ruských závodníků kvůli státem podporovanému dopingovém programu.
Hlasování v dějišti světového šampionátu, který začne v pátek, dopadlo podle očekávání velmi jednoznačně.
Pro prodloužení zákazu se vyslovilo 166 delegátů, proti bylo jen 21 hlasů.
Hlavním důvodem zamítnutí je především skutečnost, že se Rusku nedaří splnit všechny požadavky na zavedení antidopingového systému, jak konstatoval před kongresem šéf zvláštní vyšetřovací skupiny IAAF Rune Andersen.
Jeho skupina doporučila, aby zákaz dále trval.
Některé starší dopingové případy zůstávají nevyřešené, řada podezřelých atletů ještě nebyla vyslechnuta a v zemi stále pracují trenéři s pošramocenou pověstí.
Plně funkční dosud není ani Ruská antidopingová agentura RUSADA, jež nesplňuje standardy Světové antidopingové agentury.
RUSADA už nicméně může pod supervizí zahraničních expertů a Britské antidopingové agentury provádět testování.
"I když došlo k pokroku, stále je potřeba udělat ještě hodně práce," řekl předseda IAAF Sebastian Coe.
Ruská atletická federace byla suspendována v listopadu 2015, ruští atleti tak přišli mimo jiné o loňské olympijské hry v Riu de Janeiro.
Přes zákaz se nadcházejícího MS zúčastní 19 Rusů, kteří už dříve prokázali, že byli delší dobu testováni mimo ruský antidopingový systém.
Na šampionátu ale nebudou moci startovat v národních barvách a v případě vítězství jim nezahrají ruskou hymnu.
Banka Anglie podrží úrokovou sazbu na 0,25 %
Banka Anglie by měla podle očekávání oznámit, že úroková sazba zůstane nezměněna, následujíc nevýrazný ekonomický růst a oslabení inflace, která přidusila spekulace o prudkém růstu.
Banka Anglie varovala, že ekonomický růst zůstane nadále „v pozadí“ v souvislosti s udržením úrokové sazby - navzdory ždímání rodinných rozpočtů.
Političtí činitelé výboru pro měnovou politiku (MPC) Banky Anglie hlasovali šest ku dvěma pro zachování úrokové sazby na hodnotě 0,25 %. Výsledky hlasování za navýšení úrokové sazby podpořily nevýrazný ekonomický růst podpořený slabým nárůstem.
Ve své výroční zprávě o inflaci banka předpověděla růst na 1,7 % v roce 2017 a 1,6 % v roce 2018 a varovala, že snižování rodinných rozpočtů bude pokračovat. Banka očekává, že inflace vzroste na podzim na 3 %.
Banka zároveň naznačila, že během několika příštích let by mělo dojít k růstu v důsledku inflace způsobené Brexitem a uvedla rovněž, že nájemné z movitostí by mělo na finančních trzích vzrůst víc, než se očekávalo.
Členové výboru také hlasovali za stažení části mamutího balíčku, jehož úkolem bylo podpořit ekonomiku, a který byl zaveden do praxe před rokem jako odpověď na Brexit.
V důsledku výše uvedeného by měl od příštího února začít platit Plán termínovaného financování, který nabídne levné dotace bankám, ačkoliv Banka Anglie uvedla, že oproti plánovaným 115 miliardám £ nyní nabídne o 15 miliard £ méně.
Těsně před rozhodnutím banka prohlásila: „MPC předpovídá, že hrubý domácí produkt (HDP) bude z krátkodobého hlediska stagnovat spolu s nátlakem na reálné příjmy domácností a zatížením spotřeby.“
Na téma sazeb banka uvedla, že bude zapotřebí „utáhnout opasky peněžní politice“ ke zklidnění inflace, a to „ve vyšší míře“ než trhy očekávají.
Trhy momentálně předpovídají první nárůst ve třetím kvartálu příštího roku a další nárůst v roce 2020.
Banka však zdůraznila, že jakýkoliv nárůst bude „pozvolný“ a „omezený“.
Banka snížila předpověď růstu pro letošní a příští rok v porovnání s 1,9 % a 1,7 % předpovězenými v květnu.
Předpokládaný růst v roce 2018 v hodnotě 1,8 % zůstal nezměněn.
Po zveřejnění odhadů klesla libra vůči dolaru a euru.
Libra klesla o 0,5 % na 1,31 dolaru a o 0,4 % na 1,11 euro.
Rozhodnutí o zachování stávajícího stavu přišlo poté, co zklamavší nárůst pohřbil naděje na další růst - HDP se zastavil na 0,3 % ve druhém kvartálu oproti 0,2 % z předchozích tří měsíců.
Nárůst s velkou pravděpodobností zůstane na 0,3 % ve třetím kvartálu, ačkoliv ke konci roku by se měl dle vyjádření banky mírně zvýšit.
Nejnovější zpráva o inflaci je nepatrnou útěchou pro domácnosti zasažené stoupající inflací a mizerným zvyšováním platů. Banka uvedla, že situace se před nárůstem ještě zhorší.
Zpráva dále uvádí, že peněžní politika „nemůže zabránit“ snížení příjmů v nejbližších letech, ale očekává se, že mzdy budou „výrazně“ stoupat ke konci tříleté prognózy.
Ekonomie by měla také vzrůst díky velkému zájmu o britské zboží díky slabé libře, což vykompenzuje nižší procento spotřebitelských výdajů.
Toto rozhodnutí přišlo rok poté, co byly minulý rok v srpnu sazby sníženy na 0,025 % v odpověď na šokující hlasování o referendu EU, což zapříčinilo pokles libry.
Banka odhaduje, že úplné sjednocení cen a ekonomiky potrvá alespoň čtyři roky.
Před rozhodnutím banky o nejnovějších sazbách mnozí požadovali nárůst sazeb spolu se vzrůstající inflací, která vyvíjela čím dál větší tlak na domácnosti. Tři političtí činitelé požadovali v červnu zvýšení na 0,5 %.
Inflace minulý měsíc klesla zpět na 2,6 % z červnových 2,9 %, a to i přesto, že banka uvedla, že takovou změnu očekávala a v průběhu příštího měsíce by měla inflace zase stoupat.
Banka uvedla, že překročení relativní ke 2 % cíli bylo „zcela“ v důsledku slabé libry.
Andrew Montlake, ředitel Coreco Mortgage Brokers, uvedl: „Vzhledem k nedávnému pádu swapových sazeb to vypadá, že konkurence na hypotečním trhu bude jen stoupat, jakmile začnou věřitelé soupeřit o zakázky s pohledem na dobrý výhled ke konci roku.
Trh vypadá obzvláště dobře pro ty, jimž končí existující smlouvy a opětovné hypotéky - v nabídce jsou možnosti bez poplatků, stejně jako nízké sazby, které získávají na oblibě.“
NHS předepíše kontroverzní HIV lék 10 000 pacientům
Pacienti získají od září přístup k ‚transformativní' léčbě k prevenci HIV na základě rozhodnutí nejvyššího soudu o financování léku NHS.
Anglická Národní zdravotní služba (NSH) oznámila, že pilulka pre-exposure prophylaxis (PrEP), která se užívá před sexem a snižuje riziko infekce u vysoce rizikových pacientů až o 86 procent, bude nabídnuta prostřednictvím zdravotní služby přibližně 10 000 pacientům v rámci tříleté zkušební doby.
NSH souhlasila financovat zkušební dobu poté, co odvolací soud podpořil rozhodnutí nejvyššího soudu z loňského roku s vyjádřením, že NHS disponuje finančními prostředky k úhradě PrEP navzdory prohlášení, že lék by měly financovat místní úřady.
Rozhodnutí, které bylo oznámeno ve čtvrtek, přijala NHS Anglie z úst generálního ředitele Simona Stevense jako ‚významnou intervenci', zatímco National Aids Trust (NAT) rozhodnutí popsal jako ‚rozhodující moment'.
Kliniky sexuálního zdraví v Londýně, Brightonu, Manchesteru, Liverpool a Sheffieldu budou mezi prvními, které začnou přijímat pacienty. Další kliniky se připojí v říjnu a do dubna 2018 dojde k úplné implementaci napříč celou Anglií.
Pre-exposure prophylaxis (PrEP) je HIV lék podávaný před sexem ke snížení rizika onemocnění HIV.
Testy ukázaly, že PrEP významnou měrou snižuje riziko přenosu HIV mezi ohroženými pacienty.
Aplikace PrEP před sexem znamená, že v těle pacienta se nachází dostatečné množství konkrétních léků k prevenci infekce.
Tyto léky lze brát každý den nebo minimálně dvě hodiny před sexem.
Mezi testované pacienty patří homosexuálové nebo bisexuální muži, transsexuální lidé a lidé s HIV pozitivními partnery, kteří se úspěšně neléčí.
Kliniky určí způsobilé účastníky, kteří podepíší souhlas s účastí na testování, včetně mužů, žen, transsexuálních lidí a jedinců s partnerem, jehož HIV status není dosud kontrolován příslušnou léčbou.
Lidé žijící a registrovaní u GP ve Velké Británii se mohou také přihlásit ve své místní klinice sexuálního zdraví a ucházet se o potenciální účast na testování.
Program přijde daňové poplatníky na 10 milionů £ a NHS Anglie podepsala tento týden smlouvu k distribuci léků po získání mezinárodní veřejné zakázky.
Zkušební období je navrženo ke shromáždění klinických důkazů a posouzení plného potenciálu PrEP, jeho zacílení, užívání a implementaci ve velkém měřítku.
Simon Stevens dodal: ‚Tato důležitá intervence by měla doplnit a plně vytížit neustále se rozšiřující a čím dál úspěšnější snahu o prevenci před HIV.
Je to další milník ve více než třicetileté snaze zastavit jednu z největších výzev lidskému zdraví.'
Deborah Goldová, výkonná ředitelka NAT (National Aids Trust) řekla: ‚Jsme svědky rozhodujícího momentu v boji proti HIV.
Je-li PrEP podáván správně a pacientům v ohrožení, nabídne možnost proměny anglické epidemie HIV.
NSH nabídne od září pacientům, jež jsou vystaveni vysokému riziku infekce HIV nový mocný nástroj, který je individuálně kontrolován a nepodléhá nutnosti přemlouvat partnera, což povede ke zlepšení kvality mnoha životů.
Toto prohlášení přijímáme s potěšením.'
Ian Green, výkonný ředitel Terrence Higgins Trust řekl: ‚Prioritou číslo jedna musí být rychlé nasazení testů v celé zemi; musíme zajistit jeho dostupnost každému pacientovi.
Nyní máme k dispozici zkušební lék PrEP a jsme na dobré cestě k ochraně více než 10 000 lidí, kterým hrozí riziko nakažení HIV.'
Stínová ministryně zdravotnictví Sharon Hodgsonová řekl: ‚Začátek zkušebního období PrEP je vítanou a dlouho očekávanou změnou po měsících odkladů a zdržování ze strany vlády.
Důkazy naznačují, jak transformativní může tento lék být jako součást našeho přístupu k prevenci HIV a ukončení přenosu této život ohrožující infekce.
Následné testy nás přivedou o krok blíž k plnému porozumění benefitů PrEP.
Nyní je důležité, abychom testy zahájili co nejdříve v celé zemi a ochránili tak osoby, které jsou vystaveny HIV a společně tak ukončili šíření HIV ve společnosti.'
Život na vysoké noze: mezipatro a chytrý design proměnily tento malý byt na Earls Court v prostorný domov
Joanne Leighová, bývalá bankéřka s vášní pro nemovitosti, vyměnila v roce 2014 velký dům v Knightsbridge za byt na Earls Cour.
Nachází se v prvním patře chytré terasy Queen Anne - a je názornou ukázkou moderního designu, který využívá na maximum dostupný prostor.
„Předtím jsem žila se svým ex-manželem v mnohem větším domě ve čtvrti Knightsbridge,“ uvedla Joanne.
„Hledala jsem něco za rozumnější cenu.
Narazila jsem na tento byt v Earls Court a měl stejnou výšku stropu.
Hned jsem se do něj zamilovala a ještě téhož dne jsem na něj kývla.“
Od té doby prošel byt o velikosti 1000 metrů čtverečních kompletní renovací.
Jednopokojový byt s komplikovaným rozvržením - abyste se dostali do ložnice, museli jste projít kuchyní - chtěla Joanne přidat odkládací prostory a mezipatro, aby využila vysoký strop.
„Toužila jsem po vysokém stropu, velkých oknech a spoustě světla.
Takové byly moje požadavky,“ řekla.
Za tímto účelem zaměstnala Erfana Azadiho z návrhářského a designového studia Duck & Shed se sídlem v Notting Hillu a využila téměř čtyřmetrový strop k vytvoření domova, který nebyl pouhým projektem, ale také místem k životu.
Strop nedosahoval takové výšky, aby se se nad sebe vlezly dvě mezery - výzvou pro architekty tak bylo vytvořit mezipatro, na kterém by se dalo chodit vzpříma.
Erfan musel zapojit své kreativní myšlení.
„Ocelová konstrukce je vcelku komplikovaná,“ vysvětlil.
„Museli jsme oba prostory uspořádat tak, abychom mohli chodit vzpřímeně.
Nešlo pouze o to postavit jednoduchou platformu, ale zároveň ohnout ocelovou konstrukci tak, aby aby ve správně výšce nad i pod stropem.“
Toto uspořádání umožnilo Erfanovi zkonstruovat dvě plnohodnotné místnosti na sobě - a zároveň přidat na dramatičnosti.
V mezipatře shlíží na nádherný obývací pokoj staré měděné okenní rámy v designu Retrouvius.
Zrcadlový nábytek ve zlaté barvě, stříbrné linie a retro lustr Serge Mouille vytváří jedinečný styl.
Použití zrcadel hraje důležitou roli v dramatičnosti, prostoru a osvětlení.
Krátká chodba je opatřena zrcadly na obou stranách a vypadá tak delší.
Zrcadlová lišta v kuchyni vypadá jako okno do další místnosti.
U vchodových dveří se nacházejí skladovací prostory opatřené zrcadly k uskladnění příborů a sklenic.
Výhodou obývacího pokoje, který celému bytu propůjčuje dojem výrazně většího prostoru, je možnost oddělit jej od kuchyně, není-li používána.
Sklopné kuchyně nejsou ničím novým.
Co je však unikátního na tomto řešení, jsou sklápěcí dvířka.
„Museli jsme vyřešit technickou stránku,“ hovoří Erfan o vyztužených dýhovaných dvířkách.
„Dvířka jsou opatřena protizávažím, aby se odhrnovala velmi snadno.“
Díky chytrému využití prostoru a skladovacím prostorům získala Joanne dalších 16 metrů čtverečních, druhý pokoj a lepší celkové rozvržení bytu.
„Když na to přijde, tak to co prodáváte je obytná plocha - neboli ocenění vašeho majetku,“ řekl Erfan.
„Realitní makléř v podstatě při vstupu do bytu spočítá odhadne jeho cenu na základě obytné plochy.“
V tomto případě se podařilo navýšit obytnou plochu při zachování kvalitních materiálů, které propůjčují prostoru luxusní vzhled.
„Materiál je velmi důležitý, protože se jej dotýkáte a vytváříte si emocionální pouto s domovem,“ dodal Erfan.
„Nezamilujete si rozvody elektřiny ve stěnách.
Ano, jsou důležité, ale vaše srdce si nezískají.“
Jak se ukázalo, kvalitní design a navýšení obytného prostoru dokáže proměnit obyčejný byt na výjimečné dílo.
A stejně jako Joanne, i vy se nakonec můžete rozhodnout zůstat.
Spojené státy se rozpojují.
Kulturní a politická propast mezi státy modrými a červenými se prohlubuje.
Kalifornie vyhlásila zákaz cestování svých občanů do státu Tennessee a dalších sedmi států.
Stát Tennessee jí to oplatil a vyhlásil odvetný zákaz cestování svých občanů do Kalifornie.
Samozřejmě se nejedná o zákaz v plném slova smyslu, občané USA mohou po všech padesáti státech cestovat svobodně.
Jedná se o to, že Kalifornie zakázala vynakládat státní peníze na cesty svých občanů do osmi jiných států, jimiž jsou Alabama, Jižní Dakota, Kansas, Kentucky, Mississippi, Severní Karolína, Tennessee a Texas.
Kdo zastaví to šílenství?
Kalifornie je silně pro LGBT a jakýkoli projev nesouhlasu s životním stylem LGBT považuje za diskriminaci.
Tennessee však přijalo zákon o výhradě svědomí, podle kterého psychoterapeut, který má morální problém s terapií pacientů z LGBT komunity, nemá povinnost jim ji poskytovat, má však povinnost těmto pacientům zajistit jiného terapeuta, který takový problém nemá.
Texas a další státy zase přijaly zákony, podle kterých náboženské charitativní organizace, jež od matek dostaly děti po narození k adopci, nemají povinnost tyto děti k adopcím poskytnout stejnopohlavním párům.
Kvůli těmto zákonům o výhradě svědomí Kalifornie zakázala financování cest svých občanů do osmi států unie ze svých prostředků.
V praxi to znamená, že kalifornští profesoři nesmějí mít cesty na vědecká sympozia například v Texasu proplaceny od svých univerzit, protože ty jsou spolufinancovány státem Kalifornie.
Obdobně školní sportovní týmy nemohou cestovat na turnaje či soutěže například do Tennessee s finanční podporou svých škol.
Na cesty si musejí získat buď federální granty, je ale absurdní, aby federální vláda financovala cesty občanů ze státu A do státu B, anebo soukromý sponzoring.
Státu Tennessee došla trpělivost a jeho parlament přijal zákon s rezolucí, že jemu se taky nelíbí kalifornská politika vysokých daní, vysokých státních výdajů, vysokých deficitů a tolerance ilegálních imigrantů, ale přesto na Kalifornii kvůli tomu cestovní embargo neuvaluje.
Uvaluje je jako odvetu za kalifornské cestovní embargo na Tennessee.
A stejné nastane vůči každému státu unie, který by na jiný stát obdobný zákaz cestování nařídil z jakéhokoli důvodu.
Zároveň vyzval parlamenty všech států, ať se toto šílenství zastaví.
Toť fakta, nyní komentář.
Situace je toxická.
Za prvé, vše z toho je ústavní, nic není protiústavní.
Státy mají právo přijmout zákony o výhradě svědomí, jakož i rozhodnout, na co jejich peníze půjdou a na co nesmějí.
Za druhé, co je špatného na výhradě svědomí?
Když má řezník náboženský problém prodávat vepřové, proč by nemohl nabízet jen hovězí, jehněčí, drůbeží a ryby?
Proč ho pod sankcí trestu nutit prodávat i vepřové, když řezníků nabízejících vepřové je dost?
Ve státě Colorado jeden pekař čelí antidiskriminační žalobě a vysoké pokutě, protože odmítl upéct dort na homosexuální svatbu.
Odmítá ale taky péct dorty k Halloweenu či obsahující alkohol.
Proč ho trestat a nenechat na pokoji a příslušné dorty si neobjednat u stovek pekařů ostatních?
Za třetí, krása federativního systému je v tom, že ústavní práva všech občanů federace jsou zaručena, ale jednotlivé státy si mohou vnitřní, domácí politiku v pravomocech, jež nejsou federální, upravit dle svého, tj. dle preferencí svých obyvatel.
Pak existují různorodost, rozmanitost, diverzita.
Kalifornie může být Kalifornií a Texas může být Texasem.
Jenže Kalifornie chce, aby Kalifornie byla Kalifornií a Texas a sedm dalších států byly taky Kalifornií!
Za čtvrté, členové LGBT komunity kdysi oprávněně usilovali o toleranci ke svému životnímu stylu.
Dnes se mnozí členové této komunity řídí pravidlem žij a nech žít, jímž by se měli řídit všichni rozumní lidé, ale někteří aktivisté usilují nikoli o toleranci vůči sobě i ostatním, nýbrž o extrémní netoleranci vůči druhým.
Dle nich už nikdo nikdy nesmí projevit morální, náboženský či filozofický nesouhlas s LGBT životním stylem, a pokud tak učiní, má být kriminalizován.
Mentalita těchto aktivistů je totalitní.
Jsou to novodobí nepřátelé svobody.
Za páté, neznám situaci v americké historii, kdy si státy kvůli politickým otázkám takovéto naschvály dělaly, kromě případu jediného.
Ani v dobách zápasu za občanská práva černochů, kde Sever a západ byly na straně integrace a Jih na straně segregace, si státy na sebe sankce neuvalovaly.
Tím jediným případem byla 50. léta 19. století, politickou kauzou bylo otrokářství a schylovalo se k válce Severu proti Jihu.
Samozřejmě nic takového nyní nenastane, ale situace je přesto toxická.
Kulturní a politická propast mezi státy modrými demokratickými a státy červenými republikánskými se prohlubuje a USA se mentálně vnitřně rozpojují.
Nepovolená agitace.
Kritik Putina dostal mastnou pokutu.
Ruský opoziční politik Alexej Navalnyj dostal pokutu 300 tisíc rublů za porušení pravidel kampaně před prezidentskými volbami, které se uskuteční příští rok.
Soud mu pokutu uložil za to, že vyzýval lidi k účasti na nepovolených demonstracích.
Navalnyj v posledních dvou měsících zorganizoval dva velké protivládní pouliční protesty a oznámil, že se v březnu příštího roku chce ucházet o post hlavy státu.
Úřadující šéf Kremlu Vladimir Putin zatím svou kandidaturu neohlásil, ale všeobecně se očekává, že tak učiní a znovu vyhraje.
Navalnyj řekl, že policie ráno přišla k němu domů a odvedla ho soudu.
Ten mu pokutu udělil za to, že vyzýval lidi k demonstracím prostřednictvím videí umístěných na internetovém portálu YouTube.
Pokuta je tři sta tisíc.
"Později je strhneme z platu soudce," žertoval na twitteru kritik Kremlu.
Ruská volební komise nedávno dospěla k závěru, že Navalnyj se prezidentských voleb nemůže účastnit, protože byl dříve usvědčen ze zpronevěry.
Navalnyj, který je považován za bojovníka proti korupci, však příslušný rozsudek pokládá za politicky motivovaný.
Pokuty ve výši 300 tisíc rublů, potažmo 25 tisíc rublů soud ve čtvrtek uložil také dvěma členům Navalného předvolebního týmu, Leonidu Volkovovi a Nikolaji Ljaskinovi.
Navalnyj vstoupil do ruské politiky jako protikorupční bloger a postupně se na roztříštěné opoziční scéně stal dominantní osobností.
Úřady se snaží Navalnému v kampani všemožně bránit.
V únoru byl odsouzen k pětiletému podmíněnému trestu kvůli tomu, že okradl lesnický podnik Kirovles.
V květnu verdikt potvrdil odvolací soud.
Rozsudek je tak pravomocný, což Navalnému podle ruských zákonů brání kandidovat.
Bratři bojují o impérium v hodnotě přes 500 milionů dolarů
Dva bratři se nyní, více než čtyři dekády po založení impéria jejich italskou rodinou, přetahují o jednu z nejdražších viktoriánských nemovitostí v hodnotě přesahující 500 milionů dolarů.
Bývalý ředitel Carlton Football Club a developer Colin De Lutis přebývá na panství Toorak, jen tři místnosti od svého mladšího bratra Paula, který dohnal spor o společný majetek a obchodní jmění až k nejvyššímu soudu.
Paul chtěl rodinný byznys opustit již v roce 2014, ale ostrý spor je neustále propírán před nejvyšším soudem.
Spolu se svou matkou Annou vlastní bratři celkem 38 nemovitostí v hodnotě více než půl miliardy dolarů. První obchod koupila rodina v roce 1973 na Smith Street v Collingwoodu.
Na tomto místě založila rodina společnost Westco Jeans, která se rozrostla do řetězce se 160 kamennými obchody.
V roce 1999 prodala rodina celou společnost v přepočtu za 85 milionů dolarů.
Za peníze se nakoupili další nemovitosti a portfolio rodiny De Lutis nyní zahrnuje kanceláře, stavební pozemky v Brunswicku a Sorrentu, byty na Gold Coast a Mt Buller a obchodní centra na předměstí.
Paul vlastní přibližně jednu třetinu aktiv společnosti, zatímco jeho otec Colin, který je dle Paulových slov „významnou hnací sílou a dominantní osobností“ rodiny De Lutis, vlastní necelé dvě třetiny aktiv.
Soudní spisy uvádí, že Colin vlastní nemovitosti v hodnotě 316 milionů dolarů, zatímco Paul spravuje nemovitosti za 176 milionů dolarů.
Pro Paula se problémovým stalo právě rozdělení majetku a finančních prostředků.
„Colinův návrh vyzněl v mých očích výrazně v jeho prospěch,“ napsal Paul v místopřísežném prohlášení u soudu v roce 2015.
Minulý pátek se, po několika neúspěšných pokusech o smír, konalo první zasedání nejvyššího soudu.
Bratři nyní soupeří také o to, kdo bude ovládat existující byznys - od kterého Paula podle jeho vyjádření Colin odřízl.
Colin odporuje tím, že to není pravda a obviňuje Paula z nesprávného nakládání s některými nemovitostmi.
V předešlém místopřísežném prohlášení Colin uvedl, že věří ve zdárné vyřešení konfliktu.
„Můj italský původ mi diktuje, že rodina je ze všeho nejdůležitější,“ napsal.
Náklady na soudní stání stoupají. Stovky stránek místopřísežných prohlášení, e-maily a zprávy od společností, včetně Deloitte, Pitcher Partners a Charter Keck Cramer zaplavují advokáty, včetně Allana Myerse, QC a obhájců obou stran.
Paní De Lutisová a její zesnulý manžel Luigi byli italští přistěhovalci, jenž provozovali mléčné bary a lahůdky od 50. let 20. století a v 70. letech si koupili obchůdek v Brunswicku.
Za peníze získané zastavěním majetku koupili nemovitost v Collingwoodu, kde Colin otevřel první rodinný podnik s džíny.
Colin řekl, že když zakládal Westco „v posledním ročníku vysoké školy, Paul byl ještě malý, asi 10letý kluk.“
Anna De Lutisová uvedla, že spolu s Luigim, který zemřel v roce 2012, doufali, že převod majetku na syny proběhne po dobrém.
„Luigi často říkával, že nikdy nechtěl, aby jeho synové skončili u soudu,“ napsala.
Další dva bratři, Mark a Luke, již nejsou součástí skupiny společností rodiny De Lutis. Colin uvedl, že Mark byl při svém odchodu odškodněn částkou 10 milionů dolarů a Luke částkou 26 milionů dolarů.
Jak uvedl Paul, Luke i Mark „nebyli spokojeni s podmínkami svého finančního odškodnění“.
Colin se od té doby drží zpátky, navzdory faktu, že je bývalým členem představenstva klubu AFL, jak uvedl ve své autobiografii z roku 2015 Eddie McGuire, známá televizní osobnost a nejlepší přítel Colina.
Fairfax Media kontaktovala Colina a Paula de Lutisovy a jejich právníky v pátek.
Odpověděl pouze Colin prostřednictvím textové zprávy, ve které uvedl, že vzhledem k faktu, že spor se řeší před soudem, „nemám k tomu co dodat“.
„Je velmi smutné, že se můj bratr Paul rozhodl celou záležitost řešit před soudem,“ napsal.
V polovině roku 2016 v jednom z prohlášení u soudu Colin uvedl, že se snažil přizpůsobit požadavkům svého bratra.
„Náš otec by byl velmi nespokojen, kdyby viděl naši současnou situaci,“ nechal se slyšet a dodal k tomu, že „stále doufá ve zdárné řešení“.
V pátek byly všechny naděje v nedohlednu.
„Naše spory vyřeší v brzké době soudní jednání,“ napsal Colin.
Vedro v Česku.
Učitelky sprchují děti.
Řidiči MHD fasují vodu i letní oblečení.
V mateřské škole Na Chodovci v Praze 4, kam nyní dochází asi 35 dětí, chodí ven pouze dopoledne.
Školka je po rekonstrukci a vysázené stromy zatím neposkytují velký stín.
Není tam bazén, ale učitelky děti sprchují v mlhovišti.
Odpoledne děti zůstávají ve třídách, kde jsou stažené žaluzie a zatažené závěsy.
Vzduch se snaží ochlazovat čističkou vzduchu, protože klimatizaci nemají.
Je to náročné i pro učitelky a kuchařky.
"Teplota, která je v interiéru i exteriéru, překračuje hygienické limity pro mateřské školy, takže v tomto období bychom vlastně neměli ani mít otevřený provoz," uvedla ředitelka školky Miloslava Makovičková.
Ve školce je prosklený koridor, kde se podle ní teplota pohybuje kolem 40 stupňů.
Vyvětráme ráno po 6. hodině, zavřou se okna a máme na jižních stranách žaluzie, kterými se chráníme.
"Ale moc to nepomůže," dodala.
Lepší podmínky mají v lesní školce Na Hrázi v Hostivicích, kde děti tráví většinu času venku.
My máme na pozemku vzrostlé stromy, takže jsme pod nimi.
"Máme tam krásný ořešák, pod ním je stůl, a tam děláme různé věci," popsala ředitelka školky Barbora Kompanová.
Učitelky se s dětmi snaží chodit do lesa, kde je větší chládek.
Dětem mokří čepice a na programu mají různé hry s vodou.
"Máme ruční tlakový rozprašovač, který se používá na postřiky květin, a my ho používáme na sprchování dětí," řekla Kompanová.
Také ředitelka mateřské školky v ulici Novoborská na pražském Proseku Jitka Vilimovská řekla, že se učitelky děti snaží držet ve stínu a kropí je vodou.
"Máme poměrně vzrostlou zahradu, takže jsou tam pod stromy," řekla.
Ven chodí dopoledne a potom až po 15. hodině.
Každé dítě musí mít pokrývku hlavy.
Učitelky také dětem připomínají, že by se měly napít.
Mohou si vybrat například málo slazený čaj nebo ředěný džus a na zahradě mají pítka s vodou.
Každý den mívají také k jídlu zeleninový salát a k svačině vždy čerstvé ovoce a zeleninu, kterou jim někdy přináší i rodiče.
"Třeba dneska tady jedna maminka přinesla asi desetikilový meloun pro děti," dodala Makovičková.
Řidiči dostávají vodu či letní stejnokroj.
Pražský dopravní podnik DPP jim poskytuje v horkých dnech vodu, iontové nápoje nebo letní stejnokroje.
Kabiny řidičů tramvají i autobusů jsou ve většině případů klimatizované, uvedla mluvčí DPP Aneta Řehková.
Klimatizovány jsou kromě kabin některé tramvaje i v prostoru pro cestující.
Tramvajové koleje vysoké teploty zatím nijak vážně nepoškodily.
K drobnému poškození došlo ve smyčce v Hostivaři.
Při současných vysokých teplotách dbáme především na to, aby měli řidiči k dispozici dostatečné množství nápojů.
"Chlazená pitná voda je dostupná ve všech smyčkách, střídacích bodech a vozovnách," uvedla Řehková.
Ve vozovnách a na některých střídacích místech mají zaměstnanci k dispozici tzv. sodobary, které vyrábějí chlazenou sodovku.
Řidiči také dostávají rozpustné ochranné iontové nápoje.
"Mohou také využít letní uniformu, která zvyšuje pohodlí řidičů při jejich každodenních směnách," dodala mluvčí.
Horké a suché počasí posledních dní má za následek zvýšený počet požárů.
V úterý jich hasiči v celém Česku likvidovali 108, tedy dvojnásobek dlouhodobého denního průměru.
V úterý přes den, kdy teploty v Česku šplhaly přes 35 stupňů Celsia, zaměstnával hasiče hlavně boj s ohněm.
"Převažují požáry v přírodním prostředí a také ty, které jsou spojeny se žňovými pracemi," uvedla mluvčí hasičů Nicole Zaoralová.
Úlevu hasičům nepřinesla ani večerní změna počasí, kdy horko na řadě míst vystřídaly bouřky a přívalové srážky.
V souvislosti s bouřkami hasiči vyjížděli k 236 zásahům.
Šlo zejména o odstraňování popadaných stromů a větví.
"Nejvíce zasahovali ve Středočeském kraji," pokračuje Zaoralová.
Pomoc hasičů ale byla třeba i ve Stvolínkách na Českolipsku, kde kvůli bouřce evakuovali do bezpečí 60 lidí z dětského tábora.
Tropické teploty přidělaly práci také pražským záchranářům.
V úterý a v noci na středu vyjížděly sanitky k desítce případů otravy oxidem uhelnatým z karem.
Lidé by si proto měli nechat své ohřívače vody zkontrolovat, varují záchranáři.
Oxid uhelnatý je bezbarvý plyn bez zápachu, který se uvolňuje při nedokonalém spalování.
K příznakům otravy patří nevolnost, zvracení, bolest hlavy a pocit na omdlení.
V případě podezření na otravu je třeba opustit zamořenou místnost.
Trumpův nový náčelník štábu plánuje omezit prezidentovu mediální dietu
Před ním to zkoušeli mnozí a vždy selhali.
Možná, že John F. Kelly to skutečně dokáže.
Pokud ano, bude tím prvním.
Portál Politico uvedl, že nový náčelník štábu v Bílém Domě plánuje omezit tok informací prezidenta Trumpa - včetně reportáží v televizních zprávách - v naději, že udrží Trumpa na hladině.
Zde je část zprávy reportéra Joshe Dawseye:
„Když se nový náčelník štábu Bílého Domu John F. Kelly sešel první den v nové funkci se zaměstnanci, nastínil klíčový problém Trumpova Bílého Domu, který hodlá napravit: nesprávné informace, které se dostávají prezidentovi do rukou.
Kelly zaměstnancům oznámil, že musí osobně schválit všechny informace - ať už na papíře nebo mluvné slovo - protože prezident se může na základě správných informací lépe rozhodnout.“
Kellyho diagnóza dává vlastně smysl, ale mnoho jeho předchůdců si na kontrole Trumpa a jeho prezentace v médiích vylámala zuby.
Trumpův vztah s médii se datuje několik desetiletí zpět - a nyní, když sedí v Bílém Domě, jeho zvyk sledovat televizní zprávy je ještě silnější.
„Pokud byl Trump jako kandidát rozrušen čestnými reportážemi, bylo příhodné mu ukázat, že o něm v pozitivním světle mluví spousta jiných médií, která byla jednodušší přesvědčit,“ uvedl v únoru pro Politico Sam Nunberg, bývalý poradce kampaně.
Tara Palmeriová z portálu Politico tehdy napsala, že „klíčem k udržení Trumpových tweetů na uzdě - alespoň podle slov šesti bývalých organizátorů jeho kampaně - je zajistit, aby Trump pravidelně sledoval média, která na něj pějí chválu.“
Dobrá.
Avšak myšlenka, že Trumpova tendence zveřejňovat své názory na Twitteru byla kdy „pod kontrolou“, je směšná.
Možná, že tito organizátoři kampaně ví něco, o čem ostatní netuší - že Trumpovy tweety by byly více pobuřující, kdyby je někdo nekontroloval.
O tweetech, které Trump nikdy neodeslal, se s velkou pravděpodobností nikdy nedozvíme.
Pokud se jeho zaměstnancům podařilo udržet ho alespoň několikrát na uzdě, pak jejich snaha nevyšla vniveč.
Nikdo však dosud nedokázal pravidelně zabránit Trumpovy, aby podnítil kontroverzní témata.
Část tohoto problému vězí v tom, že v Bílém Domě, který sestává ze soupeřících frakcí, se lidé pravidelně snaží posílit svou agendu tím, že Trumpovy podsunují materiály - které mohou, ale nemusí být spolehlivé - jež podporují jejich pohled na svět.
Portál Politico, který problematiku pokryl ze všech stran, v květnu zveřejnil zprávu o sklonu poradců k předkládání pochybných informací hlavě státu.
Toto je příklad takových informací z pera reportérky Shane Goldmacherové:
„Současní a bývalí úředníci Trumpa tvrdí, že prezident mnohdy reaguje velmi rozhněvaně na negativní zprávy z médií, obzvláště pak na zprávy o úniku informací, a usiluje o nalezení jejich původu.
K této situaci došlo na konci února, když někdo podstrčil prezidentovi kopii článku z GotNews.com - webové stránky provokatéra Charlese C. Johnsona - který obvinil zástupkyni náčelníka štábu Katie Walshovou z toho, že je ‚zdrojem mnoha úniků informací' z Bílého Domu.
Bez ohledu na to, že Johnson byl navždy vykázán z Twitteru za obtěžování; nebo že své tvrzení nepodložil žádným důkazem; nebo že již v minulosti zveřejnil falešná obvinění a později je odvolal.
Trump si článek přečetl a začal se na Walshovou ptát.“
Goldmacher k tomu dodal, že tehdejší náčelník štábu Reince Priebus a tajemník Bílého Domu Rob Porter „se snažili implementovat systém ke správě a dokumentaci informací, které prezident Trump obdrží“.
Fungovalo by to?
Kelly se nyní, o tři měsíce později snaží prosadit stejnou strategii.
Třeba se ukáže, že je efektivnějším manažerem než Priebus, ale Trumpova impulzivnost se jen tak nevytratí a jeho pomocníci stále soupeří o moc.
Tyto neměnné faktory Kellyho misi zcela jistě přitíží.
Turisté vyjednávají o příkopu a návratu do ‚Milionářské čtvrti'
Několik nejmovitějších vlastníků domů v anglickém hrabství West Midland se opět pouští do pře s odhodlanými turisty, kteří vyjednávají s místními úřady o práva na opětovné získání pole za jejich sídly.
Turisté zaparkovali 20 karavanů na poli u vzkvétající ulice ve městě Solihull, které se přezdívá ‚milionářská čtvrť'.
Přinášejíc koně, děti a armádu karavanů, turisté se vrací poté, co byli vykázáni v květnu. Nezalekli se ani příkopu, který byl na místě vykopán na základě nařízení úřadů s cílem zabránit jejich vpádu.
Taktní skupinka nalezla mezery v obraně a pronikla na pole s karavany nechráněnou mezerou, která posloužila za cestu.
Vzteklí obyvatelé čtvrti napadli správní radu města Solihull s tím, že ‚není schopna problém vyřešit'.
Jedna z obyvatelek, která si přála zůstat v anonymitě k tomu řekla: ‚Obsadili to místo v pondělí večer poté, co byli přesunuti na ulici Bentley Heath, kde házeli kamením po ostatních lidech.
Správní rada by se měla stydět za svou neschopnost problém vyřešit.
Všichni turisté byli přesunuti na jiné místo a teď se vrátili.
Minulou noc dorazili další a dnes jich dojede asi ještě víc.'
Dodala, že : ‚Birminghamská správní rada ví, jak s tímto problémem naložit. K ochraně parků využívá soudní příkazy.
Bydlím na Streetsbrook a nemíním dál hradit daně, dokud se správní rada s turisty nevypořádá.'
Další z anonymních obyvatelů k tomu řekl: ‚Je to směšné. Zrovna nedávno jsme sledovali poslední odjíždějící turisty a teď jsou zpět.
A tentokrát je jich ještě víc a tentokrát si s sebou přivezli koně.'
Tiskový mluvčí správní rady města Solihull řekl: ‚Jsme si vědomi neoprávněného pobytu na pozemku poblíž Streetsbrook Road a ve spolupráci s místní policií podnikáme nezbytné právní kroky ke zdárnému vyřešení celého problému.
Abychom nashromáždili co nejvíce důkazů, je nezbytné, aby co nejvíce místních obyvatel ohlásilo jakékoliv nespolečenské nebo protiprávní chování polici na čísle 101.
Získáme tak celkový obraz, který předneseme u soudu.'
Manžela europoslankyně srazilo v Bruselu auto.
Přivezl ho vládní speciál.
Vládní speciál dopravil zraněného Róberta Žitňanského do Bratislavy ve středu po poledni.
Na letišti čekaly dvě sanitky a na palubě letadla byl pod neustálou kontrolou slovenských lékařů.
Dlouho plánovaný let se obešel bez komplikací.
Róbert Žitňanský měl podle informací TV JOJ počátkem léta v Bruselu vážnou nehodu.
Prý ho srazilo auto a od té doby je ve vážném stavu.
Po převozu do vlasti byl transportován na specializované pracoviště jedné z bratislavských nemocnic.
Ekonomický analytik je manželem slovenské europoslankyně Jany Žitňanské ze strany NOVA.
Ta se k incidentu nechtěla vyjadřovat.
Pár spolu má tři děti.
Italové přitvrzují v boji proti záchranným lodím NGO s imigranty na palubě
Itálie oznámila, že zamezí příjezdu záchranných lodí NGO, které připlouvají k pobřeží Itálie s imigranty ze Středozemního moře, pokud NGO nepodepíše nová pravidla regulující jejich operace.
„Pokud NGO nepodepíše nová pravidla chování, bude pro nás těžko představitelné, že by mohli pokračovat ve svých operacích,“ uvedl ministr vnitra Marco Minniti v interview s Turin daily La Stampa.
Minnitiho varování přišlo den poté, co italské autority zabavili loď německé záchranné organizace Jugend Rettet kvůli podezření na obchodování s lidmi, což výrazně ulehčuje ilegální imigraci.
Záchranná organizace, která funguje prvním rokem, odmítla celou věc komentovat z důvodu obvinění ze strany italského státního žalobce Ambrogia Cartosiose.
„Pro nás je a vždy bude prioritou číslo jedna záchrana lidských životů. Velmi nás tedy mrzí, že nemůžeme v současné době operovat v záchranných zónách,“ uvedla organizace v prohlášení na sociálních sítích.
„Všechny momentální obvinění můžeme komentovat pouze po shromáždění všech informací a zhodnocení celé situace.“
Italské autority sledovaly loď Iuventa organizace Jugend Rettet od října.
Její posádka je podezřelá z toho, že na lodi převážela imigranty, které jim předali přímo obchodníci s lidmi, a to opakovaně.
Minimálně k jedné schůzce došlo podle spisu žalobce údajně pouze 1,3 míle od pobřeží Libye. Průběh schůzky zveřejnila italská média.
Posádka lodi je podezřelá z toho, že porušila zákon a obcházela italskou pobřežní stráž, která dohlíží na záchranné operace v této oblasti - z humanitárního nadšení, spíše než cokoliv jiného.
Kodex chování ustanovuje přítomnost italského policejního důstojníka na palubě lodí, jako je Iuventa k monitorování aktivit.
Pouze tři z devíti nevládních neziskových organizací, které se podílejí na záchranných operacích, dosud souhlasily s dodržováním kodexu: Save The Children, maltská MOAS a španělská Pro-Activa Open Arms.
Posledně jmenovaná organizace ve čtvrtek uvedla, že nová pravidla nejsou nezbytná, ale přijatelná, jelikož nepředstavují žádnou „podstatnou změnu nebo překážku“ co se záchranných operací týče.
Přijetí nového kodexu chování odmítla například i organizace Lékaři bez hranic (MSF), která je držitelem Nobelovy ceny.
Minniti se mezitím nechal slyšet, že prudký pokles imigrantů v posledních týdnech, kteří se vyloďují v Itálii v rámci záchranných operací, naznačuje, že snaha posílit hlídky u pobřeží Libye a spolupráce s místními starosty nese ovoce.
„V posledních dnech začínáme spatřovat světlo na konci tunelu,“ uvedl ministr.
Odhalil také plány pro další jednání, která se uskuteční tento měsíc se starosty Libye na téma ekonomické rozvojové iniciativy, stejně jako se zástupci Čadu, Nigeru a Mali ohledně opatření ke snížení počtu migrantů, jež opouští tyto země v naději o dosažení Evropy.
Nestydatá Mesarošová: Z overalu jí lezl silikon i celulitida!
Horké letní dny úplně lákají k tomu, vzít si na sebe jen to nejnutnější, co zakryje ty nejintimnější partie.
Jen Dominika Mesarošová to dělá naopak.
Na odpolední setkání v pražské zoo, kde se to herci, moderátory, zpěváky a všemi, co mají co dočinění s TV Prima, jen hemžilo, své tělíčko zahalila do mini overalu.
A stačilo jen pár běžných pohybů a modelka všem ukázala své silikony, ale také zadeček.
Overal se jí totiž kolikrát zařízl mezi půlky, navíc se jí vykasal tak vysoko, že si ho musela pořád upravovat.
O pozornost pánů a přítomných fotografů tak rozhodně neměla nouzi.
Michelle Carterová odsouzena za zasílání textových zpráv pobízejících k sebevraždě Conrada Roye
Žena z Massachusets byla odsouzena k odnětí svobody ve výší dvou let za podněcování svého přítele ke spáchání sebevraždy prostřednictvím textových zpráv a telefonických hovorů.
Dvacetiletá Michelle Carterová si odsedí 15 měsíců z dvouletého trestu za mřížemi a poté stráví pět let v podmínečném propuštění.
Carterová byla odsouzena v červnu za neúmyslné zabití Conrada Roye, který si vzal vlastní život 13. července 2014.
Royův otec ve čtvrtek u soudu vypověděl: „Celá rodina je zdrcena.
Můj syn byl můj nejlepší přítel.“
Carterová byla ponechána na svobodě až do rozhodnutí.
Hrozilo jí až 20 let odnětí svobody, její právníci však argumentovali tím, že ona a Roy trpěli duševní chorobou.
Oblečená v červených kalhotách a krémové blůze, Carterová stála při vyhlašování rozsudku na místě se slzami v očích, sepjatýma rukama a očima směřujícíma k zemi.
„Její konání zabilo Conrada Roye,“ řekla žalobkyně soudci.
„Ukončila jeho život, aby si sama ulevila.
Nedokázala přijmout vlastní zodpovědnost,“ uvedla.
„Neprojevila žádné výčitky.“
Právní zástupce Carterové však řekl, že to byly „nešťastné okolnosti, kterých nesmírně lituje“.
Soudce Lawrence Moniz dodal, že „její věk nebo úroveň vyzrálosti nebo dokonce duševní porucha nemají významný dopad na její konání“.
Žalobkyně přečetla prohlášení Royovy matky Lynn Royové: „Neuběhne jediného dne, abych netruchlila nad ztrátou svého syna.
Chci, aby na mě byl pyšný - starám se o jeho sestry a spolu budeme snášet nesmírnou bolest, kterou si s sebou poneseme navěky,“ stálo v prohlášení.
Royova sestra Camdyn Royová dosvědčila, že ji „pronásleduje“ vědomí toho, že se nikdy nezúčastní bratrovy svatby a nikdy nebude tetičkou jeho dětí.
„Ztráta člověka, se kterým jsem se vídala od svého narození je bolest, kterou si sebou ponesu na doživotí,“ uvedla.
Stát Massachusetts nemá platný zákon, který by postihoval osobu napomáhající k sebevraždě druhé osoby. Tento případ tedy zakládá právní precedens.
Carterové bylo 17 let, když byl Roy nalezen v roce 2014 na sedadle automobilu, otrávený oxidem uhličitým.
Případ přitáhl pozornost celého národa poté, co byly zveřejněny textové zprávy Carterové, které podněcovaly sebevraždu.
„Třeba se oběs, skoč z budovy nebo se bodni, je mi to jedno,“ psalo se v textových zprávách, které Carterová odeslala pouhé dva týdny před jeho smrtí, když byl Roy na rodinné dovolené.
Několik minut před sebevraždou mu napsala: „Musíš to udělat Conrade“ a „Stačí jen nahodit generátor a budeš svobodný a šťastný“.
Soudce Moniz uvedl, že Carterová toužila po pozornosti prostřednictvím Royovy smrti a nařídil, aby se zdržela jakýchkoliv komentářů v tisku.
Případ vyvolal mnohé otázky.
Jedním z lidí, kteří se postavili na stranu Carterové, byla Amanda Knoxová, která byla odsouzena za vraždu své britské spolubydlící v Itálii roku 2007. Přede dvěma lety byla zproštěna obvinění.
Slečna Knoxová (30) zveřejnila vyjádření v Los Angeles Times: „Michelle Carterová si zaslouží pochopení a pomoc, ne vězení.“
Audi upraví až 850 000 dieselových vozidel v reakci na ostrou odezvu
Pouhý den před oznámením Audi výrobce automobilů BMW uvedl, že nabídne svým zákazníkům aktualizaci softwaru ve více než 350 000 vozidlech.
Předseda BMW řekl, že společnost věří, že „existuje více inteligentních možností než řidičských omezení“ v reakci na evropská města - včetně Mnichova, které je sídlem BMW - která zvažují zákaz nebo omezení dieselových vozidel.
Daimler v úterý oznámil, že upraví tři miliony vozů Mercedes po celé Evropě ke snížení dieselových emisí.
Žádná ze společností nenazvala toto rozhodnutí jako stažení.
Evropští výrobci automobilů propagovali velkou měrou používání dieselových atuomobilů v Evropě a Spojených státech, aby splnili nařízení o emisích oxidu uhličitého.
Oxid dusíku, který vypouštějí dieselové motory, je však považován za karcinogen a může způsobit astma.
Zároveň dochází ke zvyšování nákladů automobilek na instalaci zařízení k neutralizaci plynů vydávaných dieselovými motory, což znesnadňuje konkurenceschopnost automobilů.
Zatímco němečtí výrobci automobilů čelí pečlivým prohlídkám, kancléřka Angela Merkelová čelí obviněním z rozmazlování mocných automobilových společností a ignorování jejich problémů.
Společnosti se snaží vyhnout chybám Volkswagenu, který ve snaze splnit emisní limity instaloval do svých vozů software, který při testování snižoval množství vydávaných emisí, ale za běžných podmínek byl software deaktivován.
Několik vyšších představitelů Volkswagenu bylo obviněno ve Spojených státech a ostatní jsou vyšetřováni na obou stranách Atlantiku.
Minulý měsíc by v Německu zatčen bývalý vedoucí termodynamiky oddělení vývoje motorů v Audi.
Bývalý manažer Zaccheo Giovanni Pamio je italské národnosti a nevztahuje se na něj tedy extradice, může tedy čelit soudnímu procesu ve Spojených státech.
Na začátku letošního roku se Audi zapojila do kriminálního vyšetřování německé policie ve věci automobilky Volkswagen poté, co autority obvinili Audi z instalace systému, který měl obcházet evropské emisní limity - a rozšířila tak obvinění, kterým Audi čelí v USA.
Zahrnutí automobilky Audi do vyšetřování může mít neblahý dopad na Volkswagen: luxusní výrobce automobilů tvoří nepoměrný podíl ze zisku Volkswagenu.
Letadlo nouzově přistálo na pláži.
Muž a holčička zahynuli.
K nehodě došlo na pláži Praia de São João v oblasti Costa da Caparica, zhruba 30 kilometrů jižně od Lisabonu.
Jeden ze svědků televiznímu kanálu SIC Noticias řekl, že letadlo před přistáním letělo těsně nad lidmi, kteří se na pláži opalovali.
Někteří lidé z pláže údajně utíkali před nebezpečím do moře.
Dvěma lidem se bohužel před strojem utéct nepodařilo.
Na pláži podle místních médií zahynul 50letý muž a osmiletá holčička.
"Letadlo je srazilo a na místě byli mrtví," popsal místní policejní šéf Pedro Coelho Dias.
Jejich národnost zatím není známa.
Na palubě letadla byli dva lidé, oba z nehody vyvázli živí a policisté si je odvezli na výslech.
D11 aneb jak nepostavit dálnici.
A jsou dálnice v Česku vůbec dokončitelné?
Dám vám hádanku.
Je to nedostavěné, i když se to začalo stavět už v roce 1978.
I když je to nedostavěné, neustále se to opravuje.
A dál se to nesmí stavět, i když to má stavební povolení.
Co je to?
Ano, hradecká dálnice D11.
Stavbu dalšího jejího úseku minimálně na několik měsíců nově zastavilo hnutí Děti Země.
My východočeši dostáváme dálnici po kouskách, jako když se krájí salám.
Ukrojí se kolečko a pak se teprve uvidí, kdy a jestli vůbec dostaneme další.
Přitom nechceme nic zázračného.
Chceme jen zkrácení doby jízdy a chceme dostat kamióny jedoucí do Polska nebo z Polska z vesnic a měst.
Nekonečné proudy kamiónů jedou přímo skrz města Jaroměř či Náchod, která není jak rozumně objet.
Jenže dosud poslední úsek naší vysněné dálnice byl zprovozněn v roce 2008, tedy před neuvěřitelnými devíti lety.
Od té doby ani ťuk.
Proto když se nedávno začaly stavět zbývající čtyři kilometry nedokončeného úseku k Hradci Králové a na dalších úsecích k Jaroměři se začalo s archeologickým průzkumem s tím, že stavět se začne na konci letošního roku, mohli jste ve východních Čechách slyšet hlasité bouchání špuntů.
Vždyť už tomu nikdo nevěřil.
Minulý týden se ukázalo, že stavět se letos nebude.
A možná ani příští rok.
Hnutí Děti Země-Klub za udržitelnou dopravu z Brna totiž podalo rozklad.
Děti Země opakují svou taktiku z D1.
Napadly rozhodnutí o stavebním povolení v celém rozsahu.
V rozkladu žádají přezkum všech již vydaných závazných stanovisek všech dotyčných orgánů.
Například hradeckého magistrátu, ministerstva životního prostředí, ale také ministerstva obrany nebo Drážního úřadu.
Zatím tedy z D11 sjíždíme nedaleko vesnice s výmluvným názvem Pohřebačka.
Tedy sjíždíme, prostě jedeme po dálnici a najednou stojíme na vedlejší silnici a dáváme přednost, abychom se následně zařadili do kolony.
Nejhorší je, že podobné příběhy vidíte po celé republice.
Děsivá, neustále ucpaná cesta na Benešov, dálnice D1 nebo D8.
Každý má svou Pohřebačku.
Co požadují Děti Země?
Jaká je podstata problémů výstavby komunikací v Česku?
A proč je ve stávajícím systému dálniční síť prakticky nedokončitelná?
Čtěte v novém Reflexu.
Levandule z Provence ohrožuje změna klimatu
Levandule se staly symbolem Provence v oblasti jihovýchodní Francie, nyní jsou však ohroženy změnou klimatu.
Levandulí ubývá v důsledku suchého podnebí a škodlivého hmyzu, což vyvolává zděšení na tvářích výzkumníků a farmářů, kteří hledají řešení.
Eric Chaisse, odborník zemědělského výzkumného ústavu CRIEPPAM v Provence uvedl: „Pěstování levandulí v Provence je ohroženo, protože v posledních několika letech byla tato rostlina vystavena změnám klimatu, které s sebou přináší méně srážek na jaře a na podzim.
To ovlivňuje životnost levandulí.
Svou vinu na tom mají také cikády a kobylky přenášející mikro-bakterie, kterým se v suchém podnebí daří.“
V sázce je mnoho.
Levandule láká turisty a olej, který se z nich vyrábí, je důležitou složkou parfémů a kosmetiky.
Eric Chaisse řekl: „Místo dlouhých a krásných květů rostou menší, nevyvinuté a často slabé rostlinky.
Množství oleje získaného z těchto levandulí je pochopitelně menší.“
Možným řešením může být efektivnější distribuce vody a zpomalení vypařování vody z půdy, ale také postřik levandulí ochrannou směsí jílu a vody a šlechtění více druhů odolných vůči suchému počasí.
Vražda novináře zdůrazňuje narůstající hrozby v Mexiku
Zaměstnanci týdeníku Riodoce se pravidelně schází každou středu, aby prodiskutovali novinky ohledně nepokojů, které probíhají v oblasti Sinaloa za účasti organizovaných zločinců, zkorumpovaných úředníků a neutuchajících drogových válek.
Dnes se však pod náporem nedávných událostí schází hlavně kvůli vlastnímu bezpečí.
Dozvídají se, že je důležité, aby změnili své zvyklosti.
Dva zasloužilí novináři hovoří o tom, co by bylo bezpečnější: brát své děti s sebou do kanceláře, na kterou někdo v roce 2009 zaútočil granátem, nebo je nechat doma.
Odborníci na bezpečnost napsali na černou tabuli tři prostá slova: protivníci, neutrální a spojenci.
Požádají novináře, aby ke každému slovu uvedli jména - není zapotřebí žádných důkazů, stačí použít představivost a předtuchu.
Vybírat je z čeho - obchodníci s drogami, politici, obchodníci a novináři jsou podezřelí z toho, že berou peníze od vlády nebo drogových kartelů - katalog zločinců, jejichž úkolem je krýt zločinné jednání.
Násilí neustává a těla se vrší na hromadu napříč celou zemí; novinářů mezi nimi neustále přibývá: podle Výboru na ochranu novinářů je jich alespoň 25 od nástupu prezidenta Enrique Pena Nieta k moci v prosinci 2012; 589 novinářů je pod federální ochranou po útocích a hrozbách; a ve všech sedmi státech jich bylo letos zabito sedm.
Mezi nimi také spoluzakladatel periodika Riodioce, redaktor a inspirace pro kolegy, Javier Valdez Cardenas.
„Největší chybou je žít v Mexiku a pracovat jako novinář,“ napsal Valdez v jedné ze svých mnoha knih o násilí, které se pojí s obchodem s drogami.
Jeho ztráta je citelná, i když jeho přítomnost je všeprostupující - velká fotografie Valdeze s nápisem „Spravedlnost“, na které ukazuje prostředníček, visí v průčelí budovy; dva novináři - Aaron Ibarra a Miriam Ramirez - věkem přes 30 let, mají tričko s fotografií Valdeze s úsměvem na tváři, brýlemi na nose a čepicí Panama.
Schůzka se koná necelé dva měsíce po jeho smrti; novináři hovoří o vzájemných traumatech, nočních můrách, nespavosti a paranoi.
Přesto, že v roce 2010 byla zřízena zvláštní federální prokuratura s cílem řešit případy novinářů, dosud podle vyjádření Výboru na ochranu novinářů zažalovala dva podezřelé.
Většina z tisíců vražd, ke kterým dochází každý rok, je spojována s drogovým obchodem a organizovaným zločinem. Vrahové novinářů se tak velmi výjimečně dostávají k soudu.
Novináři z Riodoce trvají na tom, že budou informovat o násilí, které se děje v Sinaloe; i přesto, že jsou zničení žalem a uvedené území je v současnosti velmi zrádné.
Bez informací o vrazích a bez vidiny spravedlnosti je schůzka o bezpečnosti bezpředmětná, říká Ibarra.
„Je bláhové plýtvat časem na takové schůzky,“ dodává k tomu.
„Pokud nezískáme více informací, nedá se věřit nikomu.“
Ráno 15. května opustil Valdez ústředí Riodoce v Culiacánu, hlavním městě Sinaloy.
Podařilo se mu ujet několik bloků když byla jeho červená Toyota Corolla zastavena dvěma muži, kteří ho z automobilu vytáhli a usmrtili ho 12 střelami, podle všeho kvůli názvu článku - který lze přeložit jako Dvanáctá řeka.
Střelci poté nastoupili do jeho vozu a nedaleko od místa činu jej nabourali.
Valdez zemřel ve věku 50 let.
Zanechal po sobě ženu a dvě dospělé děti.
Zdá se, že v Culiacanu se zvěsti šíří rychle.
Ve Valdezově případě je však až podezřelé ticho.
Od loňského zatčení Guzmána a jeho lednového vydání do Spojených států se Sinaloa stala jedním z nejkrvavějších bojišť země, jak se soupeřící frakce snaží zaplnit prázdné místo.
Každý den je v ulicích Sinaloi zabito několik lidí a hřbitov je plný vyšperkovaných dvoupatrových mauzoleí pro drogové krále, z nichž mnohé jsou větší než domy.
Zapomeňte na chvíli, že slovem „příměří“ se myslí, že jeden drogový kartel ovládá pobřežní stát s drahocennými přístavy a důležité trasy, kterými putují do Spojených států drogy.
Navzdor tomu, stejně jako faktu, že Valdez byl důvěrně seznámen s riziky svého zaměstnání, se Ismail Bojorquez (60), spoluzakladatel a ředitel Riodoce stále obniňuje z toho, že svého přítele neochránil.
Věří, že k jeho smrti přispěla dvě pochybení.
Prvním bylo únorové vydání rozhovoru s Damaso Lopezem, vůdcem jednoho ze soupeřících drogových kartelů, které vedly válku se syny Joaquína Guzmána.
Smír mohl syny rozzlobit; podezřelí členové gangu skoupili všechny kopie novin v momentě, kdy přistály na pultech.
Druhou chybou bylo nepřinutit Valdeze, aby opustil zemi kvůli vlastnímu bezpečí po zabavení dalších novin, ve kterých byl otištěn stejný příběh.
Valdez se stal legendou v Mexiku i zahraničí a na jeho smrt je pohlíženo jako na důležitý milník v boji mexických zločinců proti novinářům.
Dařilo se mu přežívat tak dlouho a všichni jeho přátelé a kolegové věřili, že se to nikdy nezmění.
V periodiku Noroeste z něj byl prakticky veterán, když se v roce 2003 rozhodl prodat své akcie v hodnotě 50 $ a založit spolu s pěti kolegy Riodoce.
V Sinaloe „bylo nemožné provozovat novinařinu a nezmínit přitom obchod s drogami,“ uvedl Bojorquez.
Riodoce si časem získalo dobrou pověst za statečné a pravdivé zpravodajství; novinám se začalo dařit.
Novináři se rádi pouštěli do pátrání po problémových tématech a zveřejňovali texty bez cenzury - čtenáře fascinovalo číst příběhy, které se nikdo jiný neodvážil vydávat.
Osm let po založení vyhrálo Riodoce prestižní ocenění Maria Moors Cabot za reportáž o Latinské Americe.
Stejný rok vyhrál Valdez ocenění Mezinárodní svobody tisku Výboru pro ochranu novinářů za své statečné reportáže o mexickém obchodu s drogami.
Valdez otevřeně přiznal, že měl strach.
„Bál jsem se o svůj život,“ uvedl při přijímání ceny.
Obchodování s drogami v Sinaloae je „způsob života“, řekl Valdez v říjnu loňského roku v rozhovoru pro Rompeviento TV.
„Musíte na sebe vzít roli novináře - nebo se hrát na hloupého.
Nechci, aby se mě někdo zeptal: ‚Co jste dělal tváří tvář smrti... proč jste neřekl, co se děje?'.“
Zaměstnancům Riodoce se po Valdezovi stýská. Muž byl znám svým vtipkováním a nevybíravým jazykem. Byl to dobrý přítel, který rád rozdával rady a objetí - učitel, který věděl, jak přežít.
Všichni se spoléhali na jeho každodenní rutinu.
Vždycky nosil svou čepici.
Často chodil do baru El Guayabo naproti kancelářím a sedával u stejného stolu.
Nyní se ptají: zavinila tato rutina jeho smrt?
Jeho smrt v nich také vyvolala otázky ohledně vlastních předpokladů - jak dělat svou práci co nejlépe a zůstat naživu?
„Nelíbí se jim, když se zaplétáte s jejich ženami, dětmi, čistými obchody, tajnými přistávacími plochami.“
„Tyhle věci byly zakázané,“ uvedl Bojorquez.
V důsledku toho dochází k vysoké úrovni sebecenzury a sebezáchovy.
Musíte věřit svým instinktům.
Pokud cítíte, že tady něco nehraje, ruce pryč.
Potíž je v tom, řekl redaktor Riodoce Andres Villarreal, že „čich je smysl, který lze ošálit... a pak došlo k té věci s Javierem.“
Stará pravidla podle něj, stejně jako podle ostatních, v Sinaloae už neplatí - stejně jako ve státech Tamaulipas, Veracruz, Guerrero a ostatních státech, které jsou domovem toxického mixu lukrativních pašeráckých stezek, slabých vlád a zkorumpovaných politiků.
Krajina se neustále mění.
V místnosti, kde se schází zaměstnanci Riodoce, nejsou povoleny žádné mobilní telefony; před několika dny byl totiž objeven spyware, který si kupovali vlády k monitorování mexických novinářů a aktivistů.
Před budovou dva policisté nacházejí úlevu před čtyřiceti stupňovým vedrem ve stínu nedalekého stromu.
Byli vybrání státem k ochraně kanceláří Riodoce, které se nacházejí ve čtyřpatrové budově v měšťácké čtvrti Culiacanu.
Novináři si utahují z toho, jestli zrovna tihle policisté nepatří k oněm 50 procentům ochránců zákona, kteří jsou podle vyjádření vlády zkorumpovaní.
Je to již několik měsíců, co se novináři naposledy vydali do hornatých oblastí, které v podstatě ovládají drogové kartely.
Na programu tohoto týdne jsou tři hlavní příběhy.
Prvním z nich je vražda bratra bývalého boxera Julio Césara Cháveze v Sinaloe.
Posvíceno mají také na podezřelé vládní výdaje, které proběhly v rodném městě guvernéra státu.
Nedávno také došlo k několika únosům v jedné z nejluxusnějších restaurací Culiacánu, pouhý blok od kanceláře státního zástupce.
Oficiálně nikdo neoznámil totožnost unesených lidí nebo okolnosti únosu, takže novináři se měli na pozoru, když se chystali psát o tom, co ví každý obyvatel města: že ona restaurace je oblíbenou destinací obchodníků s drogami a politiků.
Jeden z novinářů vyčetl z veřejných záznamů, že uvedená restaurace byla registrována pod jménem, jež je spojováno s jistým politikem, který je členem Institucionální revoluční strany (PRI), ovládající všechny úrovně politické scény téměř celé minulé století.
Několik guvernérů PRI bylo nedávno obviněno z korupce na vysokých postech.
Villarreal požádal novináře, aby napsali o dřívějších incidentech, ke kterým v restauraci došlo, včetně incidentu, při kterém jeden ze synů Joaquína „El Chapo“ Guzmána unikl armádní zásahové jednotce.
Ještě před měsícem by si čtenáři o tomto tématu přečetli ve Valdezově rubrice, což byl nejlepší zdroj informací o únosech.
„Valdez by určitě případ rozluštil,“ řekl Villarreal (46), kterému se přezdívá „El Flaco“ pro jeho štíhlou postavu.
„Teď se k nám všichni informátoři obrátili zády.“
Valdezova kancelář se proměnila na skladiště cedulí a nálepek k protestům proti zabíjení novinářů. Zaměstnanci určitě nečekali, že se z nich stanou aktivisté v zastoupení tisku.
Novinářka Miriam Ramirezová popadla několik cedulí a vydala se následujícího rána demonstrovat před kancelář státního zástupce kvůli dalšímu novináři.
Salvador Adame zmizel pouhé tři dny po Valdezově vražde v západní části státu Michoacán.
Bylo objeveno pouze ohořelé tělo. Úřady tvrdí, že na základě analýzy DNA se jedná o Adamea.
Aktivita novinářů se stupňuje po celé zemi. Mnozí z nich organizují protesty a čmárají na chodníky a budovy „SOS tisk“.
Ředitel novin Bojorquez je dne na návštěvě Washingtonu, kde se snaží získat mezinárodní podporu a dosáhnout spravedlnosti za Valdezově smrt.
Na schůzce s guvernérem Sinaloy, která se konala den po vraždě Valdeze, Ramirezová obvinila úřady ze sledování novinářů a jejich vraždy za hlásání pravdy.
Mezitím požádala o přeložení na jiné oddělení z obavy, že její hněv by mohl ohrozit její nestrannost.
Valdez opakovaně uvedl, že mexičtí novináři jsou „obehnáni“ organizovaným zločinem, zkorumpovanými úředníky a lhostejnou veřejností.
Ve své poslední knize „Narco-journalism“ napsal, že novináři umírají nejen rukou drogových kartelů, ale také na objednávku politiků a bezpečnostních sil, které spolupracují s organizovaným zločinem.
Mediální dozorčí skupina Articulo 19 obvinila z více než poloviny všech útoků na novináře policisty a veřejné funkcionáře.
„V Mexiku umřete proto, že vás chtějí umlčet,“ dodala Ramirezová.
Vraždy očividně fungují.
Nikdo nezapomene na smrt blogerky Marie Elizabeth Macíasové, ke které došlo před šesti lety u severních hranic Tamaulipas.
Její tělo bylo nalezeno spolu se vzkazem, který údajně podepsal kartel Zetas: „Takhle jsem skončila kvůli svým zprávám.“
Vedle useknuté hlavy ležela klávesnice a sluchátka.
Některé pobočky se rozhodly ukončit činnost, jako např. noviny El Norte se sídlem u severních hranic státu Chihuahua v odpověď na březnovou vraždu zpravodajky Miroslavy Breachové.
Ostatní stále pokračují, stejně jako to udělali El Manana of Nuevo Laredo po zabití svého ředitele v roce 2004.
V roce 2010 Diario de Ciudad Juarez oslovil veřejně drogové kartely článkem na úvodní straně s názvem „Co od nás chcete“?
Někteří novináři uprchli ze svých domovů nebo dokonce přes hranice.
Je to nesnadné rozhodnutí.
Najít práci ve vyhnanství je obtížné, stejně jako zbavit se pocitu, že vás neustále někdo pronásleduje.
A novináři jsou pronásledováni a zabíjeni, jako např. v případě Rubena Espinosa, který byl zavražděn v roce 2015 spolu se čtyřmi ženami v bytě v Mexico City, tři měsíce po útěku z Veracruze.
Pro ty, kteří se rozhodli zůstat a nevzdat se své práce, představuje každý den velké riziko.
Ibarra, který chtěl být jednou básníkem, přiznává, že psát o drogách ho děsí.
„Mexiko míří do pekla, proto jsem se stal novinářem,“ uvedl.
Je páteční půlnoc a zaměstnanci Riodoce sedí na chodníku před kanceláří - nejnovější vydání odesláno do tiskárny - popíjejíc pivo, když v tom najednou začne vyzvánět telefon.
Dozvídají se, že při přestřelce mezi členy gangu a policisty poblíž plážového resortu ve městě Mazatlán zemřelo 19 lidí.
Válka se stupňuje, přesně jako to slibovaly mnohé vzkazy zanechané v této oblasti členy syndikátu.
Novináři tuto novinku zveřejňují z mobilního telefonu na webových stránkách Riodoce.
Neuběhne ani jeden den a úvodní titulek se opět mění.
Zvuky policejních sirén ukazují na další přestřelku.
Bojorquez vrhá letmý pohled na policejní hlídku, aby se přesvědčil, jestli dávají pozor.
Pokud mají strach, nedávají to nijak najevo.
Pod obrovským portrétem padlého spoluzakladatele jejich periodika - jehož prostředníček je výmluvným sloganem pro celé Sinaloe - všichni zaměstnanci Riodoce následují jeho kroky.
„Jak bychom jen mohli pomyslet na odchod,“ řekl Bojorquez, „když mě ve stejný den, kdy byl zabit Javier, jedna internistka požádala, abych jí vyslal do ulic?“
Dinosauři používali kamufláž, aby se vyhnuli nepřátelům
Na první pohled to vypadá jako socha, jakkoliv děsivá.
Výzkumníci nyní odhalili závěry prvních nálezy úžasného stvoření o velikosti nosorožce, jehož dokonale zachované ostatky - které odborníci nazvali ‚Mona Lisou dinosaurů' - nalezl kanadský horník.
Ostatky byly zachovány v tak vysoké míře, že odborníci dokázali určit červenohnědou barvu jeho šupinaté kůže a uvedli, že dinosaurus měl ‚problémovou minulost'.
Článek v časopise Current Biology uvedl, že se jedná o ‚nejzachovalejšího dosud nalezeného obrněného dinosaura a jednoho z nejlepších druhů dinosaura na světě'.
Zkamenělina je novým druhem čeledi Nodosauridae. Dinosaurus žil v období Křídy, asi před 110 až 112 miliony let.
Jeho dokonale zachovaný stav doslova šokoval výzkumníky, kteří jej popsali slovy ‚vskutku pozoruhodný'.
Obrněný bíložravec je podle National Geographic dosud nejlépe dochovanou zkamenělinou svého druhu.
Za nálezem stojí Shawn Funk, který zkamenělinu odhalil 21. března 2011 při vrtání v dole Suncor Millenium poblíž kanadské Alberty.
Narazil na něco, co vypadalo jako cizí předmět a rozhodl se jej prozkoumat blíže.
Zkamenělina byla odeslána do Royal Tyrrell Museum of Paleontology.
Výzkumníci strávili následujících šest let prací na odkrývání zvířete z obrovského kusu země o váze 1100 kg.
Po dokončení prací je dinosaurus připraven k odhalení.
‚Stačí trochu přimhouřit oči a uvěříte, že spí,' řekl vedoucí prací Caleb Brown a přírodovědec muzea Royal Tyrrell Museum, kde je zvíře vystaveno.
‚Zcela jistě se zapíše do dějin historie jako jeden z nejkrásnějších a nejdochovanějších druhů dinosaura - Mona Lisa dinosaurů.'
Studiem jeho kůže výzkumníci zjistili, že tento býložravec - přesto, že byl pokryt brněním a připomínal chodící tank - s velkou pravděpodobností čelil vážné hrozbě ze strany masožravých dinosaurů.
Těžce obrněný dinosaurus využíval červenou a bílou kamufláž k ochraně proti predátorům a používal systém maskování, který používá mnoho dnešních zvířat.
Odborníci tvrdí, že to mu umožnilo lépe splynout se svým okolím a vyhnout se nepřátelům. Systém maskování naznačuje, že byl oblíbenou potravou větších dinosaurů.
Zprávy o 110 milionů let starém dinosaurovi čeledi Nodosauridae se poprvé objevily v novinách v květnu. V současné době je k dispozici k nahlédnutí v Royal Tyrrell Museum of Palaeontology.
Výzkumníci mu dali jméno Borealopelta markmitchelli po technikovi muzea Marku Mitchellovi, který spolu s týmem strávil více než 7000 hodin pečlivým odkrýváním fosílie.
Díky úžasně dochovanému stavu fosílie mohl dr. Mitchell a mezinárodní tým vědců zdokumentovat vzorce a tvar šupin a brnění po celém těle.
Odhalili metodu maskování, kterou běžně používají dnešní zvířata při obraně - horní část zvířete byla tmavší než jeho spodní část.
Ačkoliv tento maskovací efekt je v přírodě běžný, zjištění výzkumníků jsou překvapivá, protože Borealopeltaova velikost zdaleka přesahuje dnešní zvířata využívající stejnou techniku.
Je tedy možné, že dinosaurus byl takovým množstvím predátorů, že evoluce dala při přežití přednost maskování před konfrontací.
Mnoho současných zvířat s maskováním - kupříkladu jelen, zebra a nebo pásovec - jsou mnohem menší a také zranitelnější jako kořist, což naznačuje, že nosodaurus musel o své přežité doslova bojovat.
‚Predace obrovského a těžce obrněného dinosaura názorně ilustruje nebezpečí, které představovali predátoři v období křídy,' řekl Brown.
Chemická analýza organických složek obsažených v šupinách také odhalila, že dinosauří kůže měla nejspíš červenohnědé zbarvení.
Výzkumníci pokračují ve studiu zvířete a pátrají po dalších poznatcích o jeho životě, včetně zachovalého obsahu žaludku, aby vypátrali jeho poslední jídlo.
Věří, že dinosaurus po smrti spadl do řeky a byl odnesen do moře, kde se potopil na dno.
V oblasti Alberty bylo v té době stejné podnebí jako na dnešní Floridě a řeky a oceány se táhly mnohem dál do vnitrozemí, než je tomu dnes.
‚Tento nodosaurus je skutečně pozoruhodný v tom, že je zcela pokryt v dokonale zachované šupinaté kůži a zároveň je zachován ve třech dimenzích a my tak můžete spatřit jeho původní velikost,' uvedl Brown.
‚Z těchto důvodů vypadá zvíře prakticky stejně jako v době křídy.
K jeho rekonstrukci nemusíte používat svou představivost; stačí trochu přimhouřit oči a zdá se, jako by jenom spal.'
V období křídy se po Zemi procházeli obrovští teropodi, masožraví dinosauři, kteří se pohybovali na dvou nohách.
Ačkoliv král všech dinosaurů - Tyrannosaurus rex - žil několik milionů let po Borealopeltaovi, tento obrněný dinosaurus mohl být oblíbenou kořistí jeho stejně hrůzostrašných předků.
Patří mezi ně Acrocanthosaurus, 11,5 metru dlouhé monstrum s váhou přes 6 tun.
Výzkumníci, jejichž nejnovější zjištění byla zveřejněna v časopise Current Biology, věří, že tělo Borealopelta bylo vyplaveno do moře poté, co byl mumifikován v bahně.
Za nálezem stojí Shawn Funk, který zkamenělinu odhalil 21. března 2011 při vrtání v dole společnosti Suncor Millenium poblíž kanadské Alberty.
Podle muzea se jedná o nejlépe dochovaného obrněného dinosaura na světě, včetně kůže a brnění, který je navíc kompletní od čenichu po kyčle.
Zvíře dosahovalo v průměru délky 5 metrů a vážilo až 1300 kg.
Z ramen mu vyčnívaly dva 50 cm ostny.
Výzkumníci věří, že tento býložravec brázdil území dnešní Kanady, dokud neskončil v řece, která ho vyplavila do moře.
Jeho podmořská hrobka zachovala tělo v dokonalém stavu.
Fosilní pozůstatky tohoto druhu jsou zachovány do také míry, že obrněné pláty kolem lebky stále pokrývají zbytky kůže.
Jak napsal Michael Greshko wrote pro National Geographic, ‚nalezení takto dochovaného jedince lze srovnat s výhrou v loterii.
Čím déle ho sleduji, tím šokující mi nález připadá.
Fosilní pozůstatky tohoto druhu jsou zachovány do také míry, že obrněné pláty kolem lebky stále pokrývají zbytky kůže.
Po jeho boku leží jeho pravá přední noha s prsty směřujícími nahoru.
Snadno spočítám šupiny na jeho chodidle.'
Jak se jedna aktivistka dozvěděla odpověď na otázku: ‚Whose Streets?'
9. srpna 2014 se Brittany Ferrellová otřásla po celém těle.
Den poté, co dorazila do New Yorku, se rodačka ze St. Louis posadila na postel v Airbnb pokoji a procházela příspěvky na Facebooku na svém telefonu.
Narazila přitom na příspěvek nějakého žáka střední školy.
„Policie právě zastřelila 18letého mladíka, jehož tělo stále leží na ulici,“ stálo v něm.
Podivila se, že nikdo jiný jí tento příspěvek nenapsal, tak zavřela Facebook a otevřela Twitter.
Uživatel @TheePharoah jí neustále retweetoval příspěvky na zeď.
Rapper ze St. Louis zveřejňoval na Twitter své příspěvky o smrti Michaela Browna, neozbrojeného 18letého mladíka, kterého zastřelil policista bílé pleti ve městě Ferguson, Missouri.
Zveřejnil fotografii Brownova těla, kterak leží bezvládně na ulici, odkud jej nikdo neodvezl ani po čtyřech hodinách.
„To je šílené,“ pomyslela si Ferrellová.
Smrt ale nebyla pro ni a její komunitu nic nového.
Odložila telefon, aby se k němu vrátila večer, kdy sledovala tweety o lidech, kteří se shromažďovali na Canfield Drive.
Sledovala fotografie policejních pásek a řvoucích lidí. Jeden z mužů tvrdil, že je otec oběti a v ruce držel ceduli s nápisem „Fergusonská policie zabila mého neozbrojeného syna“!
Sledovala živé zprávy - jeden z policistů stál před skupinou protestujících, držíc v ruce vodítko a na jeho druhém konci štěkajícího psa.
V jiném videu držel jiný policista, jak uvedla, v ruce zbraň, se kterou mířil na dav a řval: „Všechny vás zabiju... zvířata.“
„To není normální,“ řekla si Ferrellová.
„Tohle není ten typ vraždy, na které jsme si zvykli a kterou můžeme nazvat normální.
Cítila jsem husí kůži po celém těle.
„Byla jsem rozhněvaná a plakala jsem.“
Ihned si zamluvila zpáteční let a druhého dne odcestovala domů.
Po přistání ve 23:00 vyzvedla svou šestiletou dceru od otce a rozhodla se, že ráno se vydají do Fergusonu.
Příběh o tom, co se přihodilo Ferrellové a městu Ferguson během následujících tří let popisuje nový dokument „Whose Streets?“, který bude uveden do kin 11. srpna.
Je to příběh o přežití a protestech, lásce a odporu, síle a nezlomnosti vyprávěný z pohledu lidí žijících v komunitě, kteří vyráží do ulic a dožadují se odpovědí.
Na cestě do Fergusonu zavedla Ferrellová dialog se svou dcerou - oblečenou v květinovém drese a stejné květinové čelence - o tématu, které předtím probírali již mnohokrát - „o zkušenosti s černochy“.
„Pamatuješ, jak jsem tě učila o tom, jak černoši museli bojovat za to, v co věřili?“ vzpomíná na rozhovor.
„Zrovna teď jedeme do Fergusonu, protože policie zabila 18letého mladíka a to není správné.“
„Nepřipadalo v úvahu, že bych ji nevzala s sebou,“ uvedla později Ferrellová.
„Dnešní události jsou vyvrcholením..., ke kterým došlo v minulosti.
Musela to vědět a vidět na vlastní oči a vyrůstat v tom.
Potřebovala se rozvíjet nejen v aktivismu a organizování, ale musela zároveň poznat rozdíl mezi různými vrstvami zkušeností s černochy a co musíme udělat pro to, abychom se osvobodili.
Přesto, že jsem schopná jí zajistit podmínky, ve kterých nezažije na vlastní kůži rasismus, neliší se žádným způsobem od jiného černošského dítěte-ženy.
Cítím, že kdybych ji před touto zkušeností ochránila, jen bych jí uškodila.“
Po příjezdu do Fergusonu byla první zastávkou silnice South Florissant Road naproti policejnímu oddělení, která se stala základnou aktivistů, jež očekávali slova policisty Darrena Wilsona o jeho případné účasti na incidentu.
Tady se Ferrellová se svou dcerou seznámili s místním podnikatelem, který připravoval pro ostatní jídlo.
Spolu připravili jídlo do sáčků a pomáhali jej roznášet protestantům.
V očích Ferrellové se začal pomalu rodit nový typ aktivismu.
„Můj aktivismus se po 9. srpnu obrátil vzhůru nohama,“ uvedla Ferrellová a dodala, že při studiu na vysoké škole University of Missouri-St. Louis byla prezidentkou sdružení Minority Student Nurses Assn. a usilovala o zavedení zdravotní péče a jídla v černošských komunitách.
„Neměla jsem žádnou zkušenost s organizací.
Bylo to přirozené.“
O několik týdnů později se Ferrellová během večerní demonstrace seznámila s pozdější spolurežisérkou dokumentu, Sabaah Folayanovou.
Folayan řekla, že on a její kameraman Lucas Alvarado-Farrar chtěli „pouze zdokumentovat“ probíhající události.
Ferrellovou však napadlo: „Pracujete na dokumentu nebo se snažíte najít příběh, který by se dal využít?“
Takový typ skepticismu pronikal do komunity prostřednictvím mnoha lidí, často bělochů, kteří chtěli vydělat na bolesti a rozhodnosti.
Jak vysvětlila Folayanová v nedáném rozhovoru: „Slyšeli jsme, že hlasy lidí, kteří se narodí a vyrůstají ve Fergusonu, jsou velmi často opomíjeny a to jsme chtěli změnit.“
Folayanová již navázala spolupráci se spolurežisérem Damonem Davisem, který je uznávaným místním umělcem, jenž se zabývá tématem vězňů v cele smrti.
Jeho účast na projektu zainteserovala také Ferrellovou a spolu s dalšími šesti místními obyvateli, které sledoval tým „Whose Streets?“ v letech následujících po zavraždění Browna.
„V tomto dokumentu nemluví nikdo za nás, ale je to naše výpověď,“ řekl Davis.
„To bylo pro mě důležité - jak budou tito lidé reprezentováni - protože stejným způsobem budu reprezentovaný já.“
Zatímco cílem dokumentu nebylo soustředit se na zážitky Ferrellové - ve snaze zobrazit, že hnutí „není o spasitelském vůdci, ale o sblížení komunity,“ uvedla Folayanová - se ukázalo, že právě ona je nejotevřenější vůči účasti na filmování.
Dokument „Whose Streets?“ tak popisuje velmi osobní aspekt života Ferrellové, kupříkladu jak se zamilovala do své ženy.
„Cítila jsem se jako nahá,“ řekla Ferrellová s úsměvem na tváři při pomyšlení na první moment, kdy zhlédla konečnou verzi dokumentu.
„Pochopila jsem však, že abych mohla dělat tuhle práci a polidštit černochy, musím se otevřít.“
Příběh Ferrellové kromě toho zdůrazňuje roli výstřední černé ženy v širším aspektu hnutí Black Lives Matter.
Dva ze tří zakladatelů hnutí - kteří vytvořili v reakci na zabití teenagera Trayvona Martina v roce 2012 na sociálních médiích kampaň pod #BlackLivesMatter - nazývají sami sebe podivíny.
„Černé výstřední ženy na vedoucích pozicích v konečném důsledku stojí za zachováním hnutí,“ řekla Ferrellová, „protože neustále bojujeme na více frontách.
Černé výstřední ženy musejí snášet tíhu těchto událostí.“
Folayanová s tímto vyjádřením souhlasí a dodává, že „hnutí je ve skutečnosti podporováno černými ženami a velkou spoustou výstředních černých žen.“
Trvá nicméně na tom, že „toto není pouhá afirmativní záležitost“ a Ferrellová není hlavní hrdinkou dokumentu kvůli svým názorům.
„To právě ona byla hnací silou a zdrojem energie,“ uvedla.
„že se zrovna ona ocitla v předních liniích není náhoda, protože život na těchto křižovatkách v kůži černé podivínské ženy je nebezpečný.
Ten nával energie cítíte i před obrazovku.“
Mezitím, zpět ve Fergusonu, vyklidily kamery televizních stanic své pozice, ale těžká rasová pouta mezi komunitou a policií přetrvávají.
Ferrellová si odpykává dvou a půl letou podmínku za blokování dálnice při demonstracích.
Sociálně politickou atmosféru v oblasti, kterou nazývá domovem popsala jako „Nepořádek.“
Přesto neustává ve své snaze, ke které se zavázala od chvíle, co před třemi lety vyrazila do ulic Fergusonu.
„Je naší povinností bojovat za svou svobodu.
Je naší povinností zvítězit.
Musíme milovat a podporovat se navzájem.
Jediné, co můžeme ztratit, jsou naše řetězy.“
Na Kolínsku hořelo pole.
Na místo vyjely desítky hasičů, pomáhal i vrtulník.
Nedaleko Českého Brodu na Kolínsku, mezi obcemi Bylany a Liblice, hořelo od 14:00 pole o rozloze zhruba 15 hektarů.
Oheň se kolem 15:15 přestal šířit, hasiči vyhlásili třetí stupeň požárního poplachu ze čtyř možných.
Podle mluvčího hasičů Ladislava Holomčíka pomáhal oheň ze vzduchu hasit i vrtulník.
V 18:00 se hasičům podařilo požár uhasit, oheň způsobil škodu za 700000 korun.
S plameny na místě bojovaly desítky profesionálních i dobrovolných hasičů.
Požár vznikl kvůli technické závadě v motorovém prostoru kombajnu.
Hasit pomáhal i vrtulník, který celkem provedl šest shozů vody.
"Místo zásahu jsme předali majiteli, až do zítřejších 8:00 ho bude hlídat jednotka dobrovolných hasičů," řekl dnes Holomčík.
A Becoming Resemblance: umělkyně vytváří portréty s použitím DNA Chelsea Manningové
Ve středu jedné z místností newyorské Fridman Gallery je umístěno hned několik tváří různých odstínů pleti - bílé, černé a snědé - zavěšených ze stropu na drátech. Každá z nich jako by z oka vypadla té předešlé.
Všech 30 portrétů vytvořila umělkyně Heather Dewey-Hagborgová z výtěrů z ústní dutiny a vlasů, které jí zaslala Chelsea Manningová.
Manningová své vzorky odeslala z věznice Fort Leavenworth, kde si bývalá analytička odpykává 35letý trest za neoprávněné zveřejnění tajných kabelogramů na WikiLeaks.
Nová exhibice, která byla zahájena 2. srpna, nese název A Becoming Resemblance.
Je výsledkem dvouleté korespondence mezi Dewey-Hagborgovou, která kombinuje své zkušenosti s technologiemi, informatikou a uměním, a Manningovou - transsexuálkou a průkopnickou disidentkou, jejíž trest snížil Obama tři dny před svým odchodem z postu prezidenta USA.
Algoritmickou analýzou DNA Manningové a využitím 30 portrétů ke znázornění toho, jak by vypadal člověk s tímto genotypem, stvořila Dewey-Hagborgová břitký, ne-li intelektuální komentář o poddajnosti DNA - stejně jako o mnoha způsobech, jakými lze DNA interpretovat - a neodmyslitelném determinizmu těchto interpretací, stejně jako identity.
Manningová, která se narodila jako Bradley Edward Manning, již od mládí hovořila o tom, že se považuje za ženu. Odsouzena byla v roce 2013 na základě dvaceti obžalob, včetně porušení šesti špionážních zákonů, počítačového podvodu a krádeže.
Všechny její fotografie zadržovali zaměstnanci věznice. Na veřejnost unikla pouze jedna černobílá fotografie v nižší kvalitě, na které Manningová, viditelně znepokojená, sedí na sedadle řidiče v platinově blond paruce, se kterou je nyní spojována.
V roce 2015 stále doznívaly pozitivní reakce na projekt Dewey-Hagborgové z roku 2012 Stranger Visions.
V rámci tohoto projektu využila Dewey-Hagborgová různé forenzní předměty - jako např. nedopalky cigaret a žvýkačky - k vytvoření obrazu možných podob těchto lidí.
A právě v této době obdržela e-mail od Paper Magazine.
„Chystali interview s Chelsea Manningovou ve vězení a chtěli článek doplnit portrétem,“ vysvětlila Dewey-Hagborgová při příležitosti otevření nové výstavy.
Návštěvy ani fotografování však nebyly povoleny, obrátili se tedy na Chelsea s dotazem, jestli by měla zájem o DNA portrét.
Umělkyně a její uvězněná múza se skamarádili během dvou let prostřednictvím korespondence.
Vytvořili dokonce komiks s názvem Suppressed Images, ilustrovaný Shoili Kanungovou, který představil vizi toho, co by se stalo, kdyby byla Chelsea omilostněna a mohla by se výstavy zúčastnit osobně.
Prezident Obama skutečně několik dní po vydání komiksu požádal o propuštění Manningové, což byla po několika nesnesitelných letech strávených ve vojenské věznici v Kansasu vítaná změna.
Je vskutku zajímavé, že výstava probíhá zrovna v době, kdy Donald Trump vede válku s lidmi, kteří usilují o zveřejňování vládních informací a transgenderovými vojáky, zatímco se snaží nalézat nové způsoby, jak svými tweety podněcovat zášť v oblastech, které by měl podporovat.
V odpověď na dotaz ohledně tohoto zvláštního načasování Dewey-Hagborgová uvedla, že „vše se děje z nějakého důvodu“.
Pod prohlášením umělkyně na jedné ze stěn galerie volá Manningová svým obrovským podpisem (písmeno „i“ v příjmení je vytečkované srdcem) po konci„samočinného frakcionářství, jež se zakládá na pohlaví, rase, sexualitě a kultuře“.
Na protější straně se nacházejí sekvence jejího mitochondriálního DNA - stonožka písmen C, G a A zaznamenaných tužkou.
Zařazením 200 písmen (či nukleotidů, dle sofistikovaného vědeckého slovníku umělkyně) chtěla Dewey-Hagborgová ilustrovat, jak překvapivě podobní, alespoň po stránce biologické, si všichni jsme.
„Doufám, že lidé si z toho odnesou, že našemu genomu nezáleží na tom, kým jsme, a že genetická data jsou subjektivní a každý si je může vyložit po svém,“ řekla Dewey-Hagborgová. K vidění je i její práce Spurious Memories z roku 2007 na téma video.
„DNA vypráví mnoho různých příběhů, tohle je 30 z nich.“
Posledním exemplářem výstavy, umístěným v samostatné místnosti, je jediná stránka z výše uvedené grafické novely.
Zobrazuje Manningovou, kterak se vynořuje na způsob King Konga z věznice United States Disiplinary Barracks s megafonem v ruce.
„Jakmile vám zabrání v projevu, vyhrají,“ píše se v ní.
„Nikdy se nenechejte umlčet.“
„Je to přímý přepis z jednoho z dopisů,“ uvedla filadelfská umělkyně.
„Když na to pomyslím, naskakuje mi husí kůže.“
Manningová dosud výstavu osobně nenavštívila - což bylo předpovězeno v komiksu - ale až se tak stane, bude přivítána ve středu místnosti svými maskami, vlastními genomovými podobiznami, seřazenými jako dav protestantů.
Což bylo také účelem výstavy, včetně téměř 160 cm vysoké sochy Maningové, na které jsou tužkou zaznamenány její genetické haploskupiny.
„V minulosti byly umístěny na stěnách, ale tentokrát jsem chtěla, aby z nich sálal pocit davu,“ řekla Dewey-Hagborgová o portrétech.
„Chtěla jsem navodil dojem masového pohybu, který na sebe bere podobu Chelsea a osvobozuje ji.“
Profesor Severozápadní univerzity a zaměstnanec Oxfordské univerzity hledáni za vraždu
V těchto dnech probíhá celonárodní pátrání po profesorovi Severozápadní univerzity a zaměstnanci Oxfordské univerzity, kteří jsou stíháni za podezření z vraždy muže, jenž byl nalezen ubodán k smrti v luxusním chicagském bytě, uvedla policie.
V pondělí byl vydán zatykač za vraždu prvního stupně na muže jménem Wyndham Lathem (42) a Andrew Warren (56) za jejich údajnou spoluúčast na smrti Trentona H. Jamese Cornell-Duranleaua, uvádí soudní spis Cook County.
V dokumentu se píše, že Cornell-Duranleau (26) zemřel na následky několika bodných ran.
Chicagská policie prohlásila, že tělo zemřelého bylo nalezeno 27. července.
Policisté byli na tuto skutečnost upozorněni telefonicky. Po příjezdu do Grand Plaza Apartments nalezli oběť v jednom z bytů s několika tržnými ranami.
Cornell-Duranleau byl prohlášen na místě za mrtvého a detektivové vyšetřují případ jako vraždu. Policie mezitím pátrá po obou podezřelých, uvedly úřady.
Lathem pracoval na pozici docenta mikrobiologie a imunologie Severozápadní univerzity od roku 2007.
Alan K. Cubbage, viceprezident univerzity pro styk s veřejností, ve svém e-mailovém prohlášení uvedl, že Lathem je nyní na administrativní dovolené a byl mu zakázán vstup na školní prostory univerzity.
„Celou záležitost nyní prošetřují příslušné úřady a Severozápadní univerzita s nimi plně spolupracuje,“ uvedl Cubbage.
Warren je výkonný finanční správce na Oxfordské univerzitě.
Mluvčí univerzity a Somerville College uvedl v prohlášení zaslaném e-mailem: „Kontaktovala nás britská policie a jsme připraveni asistovat také americké policii.“
V prohlášení rovněž stojí, že Warrenovi kolegové byli celou skutečností šokováni a přejí si, aby se přihlásil na policii.
Anthony Guglielmi, vedoucí styku s veřejností Chicagského policejního oddělení uvedl, že vyzývá podezřelé, aby se vzdali příslušným úřadům.
„Policie má informace o místě jejich pobytu a snaha o vypátrání podezřelých se stupňuje,“ řekl Guglielmi.
Guglielmi k tomu dodal, že v pátrání po podezřelých pomáhají policii místní, regionální a celonárodní úřady.
Podle Guglielmiho obdržela policie telefonát od správce budovy Grand Plaza, jenž byl upozorněn na události, ke kterým mělo dojít v bytě č. 1008.
Policie celou scénu popsala jako velmi násilnou.
Guglielmi uvedl, že není jasné, jestli k incidentu došlo 27. července.
Dodal, že Lathem a Warren byli zachyceni bezpečnostními kamerami.
„Věříme, že profesor Latham svou oběť znal,“ uvedl Guglielmi.
Vedení Grand Plaza vydala prohlášení pro všechny rezidenty: „Policie nyní pracuje na sestavení časového přehledu a profilu oběti a vyšetřuje různé motivy, včetně domácího násilí.“
„V brzké budoucnosti dokončíme plán WADA“ - místopředseda ruské vlády Mutko
Místopředseda ruské vlády Vitaly Mutko uvedl, že nebude trvat dlouho a dojde k implementaci zbylých kritérií Světové antidopingové agentury (WADA) a znovuustanovení Ruské antidopingové agentury (RUSADA).
„V současné době již byla dokončena část kritérií nového plánu a RUSADA již získala právo k plánování a testování ve spolupráci s Britskou antidopingovou agenturou (UKAD).
S ohledem na tuto skutečnost byl aktualizován plán WADA,“ uvedl Mutko ve čtvrtek.
Místopředseda komentoval druhou část plánu WADA směřující k vyhovění kodexu - který popisuje kritéria pro obnovení platnosti RUSADA - jež byl nedávno zveřejněn na webových stránkách organizace.
Podle Mutka kodex neobsahuje nic, co by mělo Rusko znepokojovat.
„Vše bylo oznámeno a vše bude také implementováno.
Výsledky budou k dispozici Mezinárodnímu olympijskému výboru (IOC) a WADA v nejbližší době,“ dodal k tomu.
Jedno ze zmíněných kritérií nicméně volá po veřejném oznámení výsledků vyšetřování WADA, které prošetřoval Richard McLaren, o údajném sponzorování dopingu ruských sportovců ze strany vlády.
Na toto téma Mutko řekl: „Vedeme vyšetřování, jelikož náš antidopingový systém očividně selhal.
Bylo přistoupeno k veškerým opatřením.
V naší zemi však neexistovaly žádné státní programy a nemůžeme se tedy přiznat k něčemu, co nikdy neexistovalo.“
Mutkova slova potvrdil Vitaly Smirnov, ředitel Ruské nezávislé veřejné antidopingové komise.
V rozhovoru pro ruskou RSport Smirnov přiznal problémy ruských antidopingových činitelů, ale dodal k tomu: „Při mnoha příležitostech jsme uvedli, že zpráva obsahuje kontroverzní postoje a nařízení.
Nikdo neplánuje přijmout zprávu zcela bez výhrad,“ zakončil Smirnov.
WADA podezírala RUSADU z vynášení dopingových kontrol v rámci Ruska v listopadu 2015 bezprostředně před dopingovým skandálem.
Organizace nicméně povolila plánování a sjednocení testování pod dohledem mezinárodních odborníků a Britské antidopingové agentury (UKAD) letos v červnu.
Po návštěvě moskevského ústředí organizace v červenci generální ředitel WADA Olivier Niggli uvedl, že RUSADA je „na správné cestě“ k obnovení platnosti.
Policie obvinila tři lidi, jeden je mladistvý.
Policie obvinila tři muže ze založení středečního požáru vzácného dřevěného kostela v Třinci-Gutech na Frýdecko-Místecku.
Jeden obviněný je mladistvý, všichni tři jsou české národnosti.
Za trestný čin obecného ohrožení jim hrozí až 15 let vězení.
Novinářům to dnes řekl moravskoslezský policejní ředitel Tomáš Kužel.
Šlo podle něj o úmyslný trestný čin.
"Je to velmi čerstvá záležitost a policie v současné době na motivu celé záležitosti pracuje," řekl Kužel.
Uvedl, že policie bude jednat o možném vzetí obviněných do vazby.
Další informace podle ředitele není možné zveřejnit.
"Víc zatím nemohu sdělit, protože skutečně na věci pracují pracovníci služby kriminální policie a vyšetřování a státní zástupce, který věc dozoruje," řekl Kužel.
Dřevěný kostel Božího těla v Gutech pocházel z 16. století.
Byl cennou památkou s mnohým původním vybavením a obrazy z první poloviny 16. století.
Hmotné škody půjdou podle předběžných odhadů do desítek milionů korun, ale historická ztráta je nevyčíslitelná.
Záhy po požáru se začalo uvažovat o obnově kostela.
Většinu nákladů by měla pokrýt pojistka, o další náklady je připraveno podělit se ministerstvo kultury a město, připravuje se také veřejná sbírka a počítá se s příspěvkem vlastníka památky, tedy místní farností.
Podobný dřevěný kostel svaté Kateřiny z 16. století v Ostravě-Hrabové rovněž zničil před patnácti lety požár.
Způsobila to tehdy závada na elektroinstalaci.
Na jeho místě pak vznikla přesná kopie.
Stát počítá s občany při obraně státu.
Podpoří jejich výcvik.
S finanční podporou pro spolky využitelné při obraně státu, s dobrovolným střeleckým výcvikem nebo s týmem výcvikových školitelů počítá věcný záměr zákona o připravenosti občanů k obraně státu.
Ministerstvo obrany, které jeho zpracování dostalo za úkol od vlády, si od něj slibuje, že se tak podaří zvýšit fyzickou zdatnost Čechů i jejich schopnosti, které by pak mohl stát využít při krizových situacích.
Vyplývá to z návrhu, který ministerstvo připravilo.
Pokud by byl zákon v budoucnu přijat, stát by vynaložil na podporu brannosti řádově stovky milionů korun.
Základním cílem návrhu je podle jeho autorů vytvořit účinný systém, který by pomohl zvyšovat připravenost obyvatel České republiky k obraně státu, a to mimo výkon branné povinnosti a na základě dobrovolnosti.
Stát by například finančně nebo materiálem podpořil spolky radioamatérů, střelců či kynologů a umožnil by zvyšovat schopnosti jejich členů.
Na oplátku by získal údaje o lidech, kteří jsou ochotni v případě potřeby přijít zemi v době krize na pomoc, a o jejich schopnostech nebo materiálním vybavení.
K dispozici by také mohli být akreditovaní instruktoři, kteří by spolkům i dalším zájemcům pomohli při výcviku či vzdělávání.
Počítá se také s organizováním besed s válečnými veterány nebo lidmi, kteří se zachovali hrdinsky.
Jedna z možných variant předpokládá, že by vznikl nový úřad, který by měl na starosti administrativu a koordinaci projektu.
Autoři návrhu zdůrazňují, že účast lidí by měla být dobrovolná a stát by jejich schopnosti využil až po vyhlášení stavu ohrožení.
"Celý koncept musí respektovat postupné stírání dříve zřejmých hranic mezi jednotlivými typy hrozeb," uvádí se v záměru s odkazem na nebezpečí takzvaných hybridních hrozeb.
Ministerští úředníci poznamenali, že je proto třeba se soustředit na podporu co nejširší množiny schopností, nejen těch vojenských.
"Základním cílem záměru je vytvořit velmi širokou základnu, která každému občanovi umožní kvalifikovaně reagovat na situace ohrožující svrchovanost státu nebo životy, zdraví a majetek osob, ochránit sebe, popřípadě přispět k ochraně druhých, a nesprávným chováním neztěžovat plnění úkolů ozbrojeným silám České republiky," uvádí záměr.
Přijetí zákona by přineslo nemalé finanční nároky.
Jejich výše bude podle ministerstva záležet na zvolené variantě.
Úřad například předpokládá finanční podporu projektů k přípravě občanů na obranu státu do až 100 milionů korun.
Pokud by bylo zřízeno administrativní a koordinační centrum, jeho provoz by mohl stát kolem 60 milionů korun ročně.
Další peníze by šly na platy či na vybudování informačního systému.
Návrh také předpokládá, že by se musela rozšířit působnost krajských vojenských velitelství, která by dohromady zaměstnala dalších 42 vojáků.
Představitelé ministerstva již dříve uvedli, že zákon by měl také pomoci vyřešit nesouhlas některých českých politiků se zavedením směrnice Evropské unie týkající se držení zbraní.
Jeho přijetí by umožnil střelcům, kteří budou součástí systému, ponechat si některé zbraně, jež směrnice zapovídá.
Startupy, které vaší společnosti pomohou nestát se dalším Uberem
Amy Errettová chtěla změřit míru spokojenosti zaměstnanců svého e-commerce startupu, ale nenalezla odpovídající průzkum.
Odpovědi byly často nepřesné, neužitečné, nebo dokonce klamavé.
A přesto, že slibovala anonymitu průzkumu, někteří zaměstnanci vyjádřili svou nedůvěru v celý proces.
„Hledala jsem důslednost a objektivitu,“ uvedla Errettová, majitelka e-commerce společnosti vlasové péče Madison Reed se sídlem v San Franciscu, která zaměstnává 75 lidí.
Požádala tedy o pomoc zvenčí.
Na trhu se neustále objevují nové startupy z oboru lidských zdrojů, které pomáhají společnostem s průzkumy spokojenosti zaměstnanců.
Vytvářením a licencováním softwaru s konkrétním úmyslem měření povinností zaměstnanců umožňují startupy společnostem provádět rychlé hlasování, cílit na specifické týmy a demografické skupiny, dále nabízí naprostou anonymitu zaměstnanců a horkou linku pro podávání stížností, a v některých případech také dovolují informátorům obejít nadřízené a kontaktovat přímo ředitele.
„Na trhu existují nástroje jako Strava a Fitbit, které sledují váš zdravotní stav, ale kde je Fitbit pro vaši společnost?“ řekl Jim Barnett, spoluzakladatel a generální ředitel startupu Glint se sídlem v Reedwood City.
Errettová uvedla, že díky Glintu získala za tři roky větší povědomí o tom, co si její zaměstnanci myslí a co cítí.
Kromě rychlých průzkumů a hlasování specifických týmů nabízí Glint teplotní mapu společnosti a zběžný přehled o skupinách s nejvyšším počtem stížností, stejně jako přehled manažerů s nízkým hodnocením - což umožňuje uživateli zapracovat na nápravě.
Společnosti si začínají uvědomovat, že je nutné dbát na kulturu pracovního prostředí - pro případ, že by se z nich stal další Uber - který se zmítá ve skandálech poté, co bývalý zaměstnanec zveřejnil na svém blogu příspěvek popisující firemní prostředí a obtěžování zaměstnanců, kteří se odváží mluvit otevřeně.
Pro startupy jako Glint představuje poptávka po průzkumech firemní kultury lukrativní obchodní příležitost.
Podle webové stránky Let's Talk Payments, která se zabývá technickým a finančním pokrokem, může hodnota globálního odvětví kontroly, regulace a kompliance do roku 2020 přesáhnout 118,8 miliard $.
Startup Convercent z Denveru ve státě Colorado, který pomáhá společnostem v prevenci a odhalování nevhodného chování, spatřil malý nárůst zájmu a činnosti na začátku roku, těsně před skandály Uberu.
Mezi téměř 600 klientů Convercentu patří Airbnb, Microsoft a Tesla.
Nedávno pod svá křídla přijal také Uber.
Podobně jako Glint dovoluje Convercent společnostem odesílat přizpůsobitelné „bleskové“ průzkumy, shromažďovat důvěrné informace v reálném čase a zobrazovat teplotní mapy problémových oblastí.
Nabízí rovněž anonymní textovou horkou linku, která umožňuje zaměstnancům hlásit nepatřičné chování.
Je-li do problému zapleten generální ředitel, stížnosti jsou odesílány přímo správní radě.
„Soudní dvůr veřejných mínění má zmocněné regulátory,“ řekl Patrick Quinlan, zakladatel a výkonný ředitel startupu Convercent.
Pokud je společnost usvědčena z nesprávného zacházení se svými zaměstnanci nebo neetického chování - a nezakročí-li regulátoři - může čelit nákladným následkům v důsledku bojkotu zákazníků, vyčerpání zaměstnanců nebo soudních řízení, dodal Quinlan.
Síť restaurací Ruby Tuesday, která zaměstnává přes 25 000 lidí napříč 500 lokacemi, používá Convercent více než rok ke zvýšení povědomí zaměstnanců o firemních zásadách a procedurách a zajištění snadného způsobu, jakým kontaktovat korporátní vedení.
Dříve, pokud chtěl zaměstnanec nahlásit jakýkoliv problém, musel dohledat telefonní číslo nebo e-mail na vedení společnosti, oficiálně podat stížnost a doufat ve zdárné vyřešení.
Často šlo o odstrašující a nepříjemnou zkušenost, řekl James Vitrano, generální zástupce Ruby Tuesday, podle kterého dříve neexistoval spolehlivý způsob sledování stížností zaměstnanců.
Nyní, když společnost využívá Convercent, je zajištěna rychlá detekce a vyřešení problémů, které se dříve nikdy nedostaly k manažerům, sedícím v kancelářích, na míle vzdáleni skutečnému řešení stížností - kupříkladu diskriminaci, obtěžování nebo nespravedlivému zacházení.
„Blíží se to holistickému, celkovému pohledu na zkušenosti zaměstnanců,“ řekl Vitrano, která řídí skupinu společnosti Ruby Tuesday dohlížející na řízení rizik.
„Zároveň chráníme akcionáře před soudními spory ze strany zaměstnanců.“
Společnosti přestaly brát etiku, hodnoty a účast zaměstnanců na lehkou váhu v roce 2002 poté, co se účetní firma Arthur Andersen zhroutila po pádu společnosti Enron ve věci zneužití etických práv zaměstnanců, řekl Quinlan.
Ale teprve když „si na celou věc posvítila sociální média“, začaly si společnosti uvědomovat, že v online světě nemohou jednoduše schovávat své kostlivce ve skříni.
„Dříve než začali lidé používat ke sledování etiky technologie, spoléhali se na víru,“ dodal Quinlan.
Glint i Convercent nabízejí svůj software ve formě služby, za kterou společnosti platí pravidelné poplatky.
Je to obchodní model a příležitost, kterou schvalují odvážní kapitáloví investoři, jenž podpořili oba startupy.
Convercent vybral v rámci své únorové kampaně od firem jako Sapphire Ventures a Tola Capital celkově 10 milionů $ a nakonec si odnesl kapitál ve výši 47 milionů $.
Glint získal v listopadu 10 milionů $ od Bessemer Venture Partners a v průběhu celé kampaně získal 60 milionů $.
Tyto investice jsou stěží překvapující vzhledem k vzájemné povaze společností, kultury a rizikovému kapitálu.
Narůstající počet výzkumů jasně potvrzuje, že dnešní zaměstnanci očekávají od svého pracoviště více než kdy dříve.
A na konkurenčních trzích, jakým je např. Silicon Valley, nejsou hlavní výhodou vysoké platy a zajímavé projekty.
Zaměstnanci chtějí vnímat, že jsou přijímáni a oceňováni a že věnují svůj čas společnosti, která usiluje o pozitivní poslání.
„Pokud jsou lidé ve své práci šťastní, vnímají, že jejich hlas je vyslyšen, a že jejich práce je odměňující, usilují o úspěch společnosti,“ řekla Nina McQueenová, viceprezidentka globálních benefitů a zaměstnaneckých výhod společnosti LinkedIn, která využívá Convercent i Glint.
Investoři vydělávají, pokud se daří společnosti a společnosti prosperují, pokud jsou spokojení její zaměstnanci.
A když se na trhu objeví analytický nástroj, který zajistí angažovanost a závazek zaměstnanců vůči společnosti, není divu, že se najde spousta investorů, kteří tuto snahu podpoří.
Podle odborníků na pracovní kulturu je důležité disponovat daty o spokojenosti zaměstnanců.
Ale samotná data jsou bezúčelná, pokud společnost nepodnikne potřebné kroky.
Skutečností je, že jakmile společnost požádá o zpětnou vazbu ze strany svých zaměstnanců, může dojít k velkým změnám.
A pokud změna nenastane rychle - v nejhorším případě vůbec - může vyvolat zklamání a nezájem zaměstnanců.
„Jakmile požádáte o 4000 názorů, musíte být připraveni na 4000 konverzací,“ řekl Russell Raath, ředitel poradenství ve firmě Kotter International, který byl svědky mnoha společností, které se příliš spoléhaly na samotná data.
„Protože jakmile věci nedotáhnete do konce, zaměstnanci si začnou klást otázku: ‚Slyšeli mě vůbec?
Zajímají se o mě?
A pokud ne, tak proč by to mělo zajímat mě?'“ "
Společnost Madison Reed, která nyní pravidelně každý měsíc provádí průzkum mezi zaměstnanci, dokáže díky Glintu vyřešit problém do jednoho dne, uvedla Errettová.
Po shromáždění zpětné vazby od zaměstnanců, kteří byli frustrováni pomalým rozhodováním a kvalitou komunikace, dokázala Errettová přeorganizovat několik týmů v rámci společnosti a zahájit školení komunikace ke zdárnému vyřešení problému.
Společnost Ruby Tuesday získává velmi důležitý pohled na své zaměstnance a doufá, že z dlouhodobého hlediska tím dosáhne vysoké zaměstnanosti v oboru, který je znám častým propouštěním.
„Pokud neusilujete o vytvoření transparentního pracovního prostředí, zaměstnanci vám nebudou věřit,“ dodal Vitrano.
„A jakmile začnete ztrácet zaměstnance, přijdete o zákazníky.
A s odlivem zákazníků zkrachuje celá společnost.“
Čtvrtek se stal nejteplejším dnem.
Čtvrtek je s 38,3 stupně zaznamenanými ve Strážnici na Hodonínsku dosud nejteplejším dnem roku v Česku.
Překonal tak úterek, který byl původně nejteplejším dnem roku s 37,3 stupně.
Informovali o tom pracovníci Českého hydrometeorologického ústavu.
Oproti úterý ve čtvrtek ale nepadlo mnoho teplotních rekordů.
Vedra zasáhla hlavně Moravu, v Čechách bylo převážně oblačno.
V úterý byly překonány, nebo vyrovnány rekordy na 35 ze 145 meteorologických stanic měřících přes 30 let.
Ve čtvrtek zaznamenalo rekord jen devět dlouhodobě měřících stanic.
Třeba ve Strážnici byla dnešní teplota stejná jako předchozí rekord z roku 2013.
V Lednici na Břeclavsku dnešních 37,4 stupně překonalo původní maximum o čtyři desetiny stupně a v Pohořelicích na Brněnsku aktuálních 37,1 stupně převýšilo rekord o tři desetiny.
Oba rekordy stejně jako u Strážnice pocházely z roku 2013.
Vysoké teploty se dnes objevily hlavně na jihu a východě Moravy.
Po Strážnici bylo největší vedro v Dyjákovicích na Znojemsku a Brodě nad Dyjí na Břeclavsku, kde se shodně vyšplhala rtuť na 37,8 stupně, ale rekord nepřekonala.
Naproti tomu například v západních a severozápadních Čechách byly podle webu ČHMÚ zatím dnešní nejvyšší teploty jen kolem 22 stupňů Celsia.
"Teploty tam začaly růst až teď později odpoledne," sdělili meteorologové.
Současná vedra v Česku budou podle ČHMÚ postupně odeznívat a v neděli by mohly přijít i výraznější deště.
Na většině míst Moravy ale zůstanou vysoké teploty ještě v pátek a na jihovýchodě Moravy i v sobotu.
Rozmohl se nám tady takový nešvar.
Miliardářům nestačí ten jeden stejný hlas ve volbách jako každému jednomu plnoletému člověku v zemi.
Chtějí rozhodovat přímo, a protože ne všichni jsou tak drzí jako Andrej Babiš, který chce vlastnit stát, kupují si politické strany.
Majitel Penty Marek Dospiva spolu s dalšími kolegy za vodou Martinem Burdou a Antonínem Fryčem sponzoruje Robejškovy Realisty.
Druhý život Občanské demokratické aliance financuje majitel pojišťovny a podnikatel v realitách Pavel Sehnal, který je své straně také předsedou.
Odsouzený korupčník a král českého hazardu Ivo Valenta si pořídil Stranu soukromníků.
Politické hnutí Agrofert, jak projekt Andreje Babiše nechtě pojmenoval kroměřížský starosta Jaroslav Němec, je kapitola sama pro sebe.
Svého miliardáře nedávno chytili také Starostové.
Je jím Dalibor Dědek, majitel firmy na zabezpečovací zařízení Jablotron.
Podle jeho vlastních slov vstupuje do politiky proto, aby konal dobro.
Entrée ve starostenském dresu se ale Dědkovi moc nepovedlo.
"Já jsem nikdy nesnil malé cíle," řekl na tiskové konferenci.
To znamená, že mým cílem je, aby hnutí ANO, aby hnutí Starostové získalo ve volbách dvacet procent.
Leckdo se pousmál.
Dědkovo přeřeknutí je ale spíše příznačné.
Miliardář Dalibor Dědek je muž pevných názorů.
Ač se hodlá ucházet o hlasy voličů v dresu Starostů, nadále podporuje Andreje Babiše.
Dědek totiž Babiše v minulých parlamentních volbách podporoval.
"Babiš není ostřílený řečník a nevládne líbivou rétorikou politických hadů," psal o něm před volbami 2013.
Rozhodně ale nejde do politiky proto, že by si chtěl osobně polepšit.
Pro mě Babiš hrdinou zůstane.
Je ochoten vystoupit ze svého světa, který má pod kontrolou, a udělat něco pro nás všechny.
Krátce poté, co jej Starostové představili jako novou posilu, se vyznal ze svého obdivu k Babišovi znovu.
A řekl, že chce, aby se Starostové naučili si možnou spolupráci s Babišem představit.
Někteří mohou ocenit, že Dědek nemění své názory a stojí si za svým bez ohledu na to, jaký dres zrovna nosí.
Jiní mohou spekulovat, zda Babiš posílá ke Starostům budovat své béčko někoho takhle nemotorného.
Další se mohou ptát, zda se šéf Jablotronu třeba s šéfem Agrofertu nerozešel ve zlém v obchodě a nehledá jinou cestu, jak se svému obchodnímu rivalovi bránit.
První Dědkova veřejná vystoupení se ale netočila jen kolem Babiše.
Dědek slíbil, že Starostům pošle na kampaň deset milionů korun.
A když prý budou potřebovat další peníze, pošle víc.
Před několika lety by se nad podobným výrokem těžko kdo pozastavil.
Ostatně soudně uznaný gauner Zdeněk Bakala před volbami v roce 2010 rozhazoval miliony na všechny strany.
Politická divize bezpečnostní agentury Víta Bárty, TOP 09 a občanští demokraté si takhle dohromady přišli na bezmála třicet milionů.
Jenže dnes je jiná doba.
Zákon zakazuje, aby kdokoliv politické straně dal více než tři miliony.
Když už Dědek vstupuje do politiky, mohl si alespoň nastudovat pravidla hry.
Možná by si pak nemusel klást otázku, proč má u nás politika tak špatnou pověst.
Své první dny v politice pak Dědek korunoval návrhem na daňové zvýhodnění rodin se studovanými dětmi.
Lidé s vysokoškolským vzděláním si u nás měsíčně přijdou zhruba na padesát tisíc.
Ti se základním na necelých dvacet.
Člověk s padesáti tisíci je na zdejší poměry bohatý.
Ten s dvaceti chudý.
V Dědkově vizi společnosti chudí poctivě platí daně a bohatí si užívají výhod plynoucích z fungování sociálního státu, na jehož chodu se příliš nepodílejí.
Bohatým je zkrátka třeba pomoci, aby nedřeli bídu s nouzí.
Starostové si ke své nové akvizici mohou vzájemně gratulovat a Babiš si mnout ruce.
My ostatní si i díky Dědkovi můžeme potvrdit, že miliardáři nebývají hodní lidé.
Zůstává pak ještě otázka, koho volit.
Za mě ty, kdo znají pravidla hry a chtějí je dodržovat.
Ty, kdo členy a členky své strany ani občany a občanky státu nemají za své zaměstnance a zemi za svůj majetek.
A nakonec ty, kteří chtějí, aby se v bohaté zemi žilo dobře všem lidem, nejenom některým.
Trumpův ráj nikdo nechtěl.
Vilový komplex musel zlevnit o 234 milionů.
Prodej nemovitosti někdy není snadný.
A mnohdy mu nepomůže ani 11 ložnic, nádherný výhled na moře, nebo fakt, že nemovitost prodává prezident USA Donald Trump.
Při prodeji vilového komplexu Le Chateau des Palmiers šla cena dolů o neuvěřitelných 8 milionů liber.
Informoval o tom web Mirror.co.uk.
V brožuře se o pozemku píše: "S pozdravem, Donald J. Trump."
Unikněte na místo jako žádné jiné.
Jenže ani spojení realitní společnosti s americkým prezidentem neobhájilo extrémní cenovku.
Donald Trump musel snížit cenu svého karibského sídla o neuvěřitelných 8 milionů liber.
Původní cena nemovitosti byla 21,5 milionu liber, konečná cena klesla na 13 milionů liber.
I po slevě tedy vilový komplex stojí asi jako 76 průměrných bytů v centru Prahy.
A není se čemu divit.
Úchvatné sídlo o rozloze 5 akrů na karibském ostrově Svatý Martin disponuje 12 plnohodnotnými koupelnami, 11 ložnicemi, mnoha jídelnami, posilovnou a jinými místnostmi.
Skládá se z několika budov.
Součástí pozemku je i bazén a tenisový kurt.
Na pozemku jsou vysázené desítky palem.
Z terasy je nádherný výhled na moře.
Podle realitních expertů se na ceně projevil fakt, že spojení s prezidentem není dostatečné pro přilákání potenciálních kupujících.
Nyní je nemovitost blíže běžným cenám nemovitostí na ostrově.
Trump koupil nemovitost v roce 2013.
Podle spekulací zaplatil kolem 15 milionů liber.
Nemovitost měl koupit pro účely pronájmu.
Le Chateau des Palmiers byla nejdražší nemovitost na ostrově Svatý Martin.
S novou cenou se ale řadí na druhé místo.
Nemovitost v sousedství byla oceněna na 13,5 mil. liber.
NCAA se rozhodla skoncovat se dvěma tréninky denně. Pro Bruins nastávají dlouhé dny
Blíží se jedenáctá dopolední a hráči amerického fotbalu univerzity UCLA se mačkají u postranní čáry nového školního hřiště.
Někteří z nich si svlékají dresy a odhalují zpocená záda, neklamný znak prvního dne tréninkového kempu.
Pro většinu členů týmu těchto několik minut nicnedělání supluje polední pauzu.
Hráči zapsaní v letním semestru odejdou do pokojů po tříhodinovém tréninku, aby studovali na závěrečné zkoušky, než se vrátí do Wasserman Football Center na setkání, které se koná nadcházejícího rána v 6:30.
„Pro tyhle kluky budou příští tři dny pořádná makačka,“ uvedl trenér Bruins Jim Mora chvíli před tím, než se pondělí přehouplo v úterý.
Vyřazením dvou tréninků v jeden den chce NCAA odlehčit hráčům - paradoxně jsou tím tréninkové dny ještě delší - alespoň tedy do pátku, kdy končí závěrečné zkoušky.
To je důvod, proč jsou první tři tréninky UCLA naplánovány na 19:15 - aby se vtěsnaly do již tak přecpaných diářů mnoha studentů.
Vůbec poprvé za šest sezón, které strávil Mora na pozici trenéra ve Westwoodu, začíná tréninkový kemp Bruins o týden dříve než minulý rok a tréninky jsou po dobu letního semestru omezeny. Svůj vliv na tom má též rozhodnutí omezit počet tréninků ze dvou na jeden denně.
Celkem je naplánováno osmnáct tréninků do 20. srpna, načež začínají formální přípravy na první zápas proti týmu Texas A&M, který se koná v září.
Mora se nechal slyšet, že podporuje rozhodnutí NCAA, přesto, že přidalo další položku do již tak nabitého diáře hráčů.
„Tři nebo čtyři dny jsou hráči pod velkým stresem a je to pro ně velmi vyčerpávající,“ řekl Mora.
„Ale nikdo to nevzdal, všichni se snaží. Jsou skvělí.
Myslím, že v sobotu, až budeme mít více času, se všechno uklidní.“
UCLA bude uzavřena po skončení tréninkového kempu, což nebude snadné při pohledu na jasné linie okolních pozemků z přilehlého parkoviště a luxusního hotelu Luskin Center, který obsadili hráči po sklizení ochranné sítě za brankovou tyčí.
Hráči Bruins by měli hotel obsadit počínaje tímto týdnem, ale Mora uznává, že až se pokoje vyprázdní během sezóny, mohl by nastat problém.
„Pozemek bude hlídat bezpečnostní služba,“ dodal Mora.
„O bezpečí je postaráno, ale není vyloučeno, že si někdo může pronajmout pokoj a nahrávat si naše tréninky.
S takovým materiálem se dobře obchoduje.
Hotel bude naštěstí hlídat ochranka, stejně jako parkoviště č. 8.
Využijeme na maximum své prostředky.
Věřím, že vše dobře dopadne.
Vše je naplánované.“
Facebook plánuje důkladnější kontrolu faktů, aby omezil počet falešných zpráv
Facebook bude zasílat více potenciálně falešných článků ke kontrole třetím stranám a zobrazovat zjištění pod původními příspěvky ve snaze bojovat proti takzvaným „fake news“, uvedla největší sociální síť ve čtvrtek.
Společnost v prohlášení na svých webových stránkách píše, že začne používat aktualizované strojové učení k detekci možných hoaxů, jež bude zasílat třetím stranám k ověření a potenciálně zobrazovat výsledky průzkumu pod původními příspěvky.
Facebook byl označován za jeden z hlavních zdrojů falešných zpráv a mnozí se domnívají, že tyto nepotvrzené zprávy ovlivnily loňskou volbu prezidenta Spojených států.
V Evropě se o celé záležitosti vedou politické debaty. Francouzští voliči jsou zaplaveni lavinou falešných zpráv o květnových prezidentských volbách a Německo plánuje s předstihem před zářijovými volbami uvalit pokutu na síť sociálních médií, jestliže urychleně neodstraní hněvivé příspěvky.
Facebook ve čtvrtek ve svém dalším prohlášení vydaném v Německu uvedl, že chystá spuštění testování nové funkce kontroly falešných zpráv v USA, Francii, Nizozemsku a Německu.
„Kromě zobrazování zpráv ověřených třetími stranami si lidé žádají více obsahu, aby byli lépe informování a mohli se správně rozhodnout o tom, co mohou sdílet,“ uvedla na svém blogu Sara Su, produktová manažerka zpravodajství společnosti Facebook.
Dodala, že společnost Facebook pokračuje v testování funkce „související články“ a pracuje rovněž na dalších změnách s cílem snížit počet falešných zpráv.
Tvorba grafické novely: příběh o A Castle in England
Malý hrad Scotney Castle si nedávno zahrál hlavní roli v hudebním videoklipu skupiny Squeeze a své útočiště v něm nalezla také Margaret Thatcherová během 70. a 80. let minulého století.
Scotney však byl ze svého útulného místečka u řeky Bewl v britském Kentu svědkem 700 let bouřlivé historie, která inspirovala kudrnatého Jamieho Rhodese z Yorkského hrabství - známého zálibou v historických dokumentech - k vytvoření grafické novely.
„Pohled na písmo člověka, který je 300 let po smrti mě fascinuje,“ říká Rhodes s vážnou tváří.
„Když držím v rukou dopis, cítím osobní spojení.“
Grafická novela A Castle in England dokumentuje život rodin, které přebývaly na hradě Scotney od středověku až do Eduardovského období. Každý příběh ilustruje odlišný britský umělec - Isaac Lenkiewicz, Briony May Smithová, William Exley, Becky Palmerová a Isabel Greenbergová.
Není to však první Rhodesova kniha inspirovaná archivy: je rovněž autorem Dead Men's Teeth and Other Stories (2014), kolekce inspirované dokumenty Britské knihovny - projektu, který pro něj byl velmi emocionální.
„Zaujal mne otisk palce na dopise, který napsal dvojitý agent v 70. letech, jenž pracoval pro Jakobity,“ řekl.
„To je otisk jeho palce!
A dopisy vždy voní jako kouř, protože v oněch časech jste si museli ke čtení zapálit svíčku.
Když si k dopisu přičichnu teď, o 300 let později, je to, jako bych se vrátil v čase.
Jak já miluji archivy!“
Pro někoho, kdo je tak fascinován starými papíry, je podpora ze strany organizace National Trust a Arts Council England a možnost přebývat téměř čtyři měsíce na hradě téměř jako sen. („Abych pravdu řekl, pobyt jsem si trochu prodloužil.“)
Rhodes trávil čas zkoumáním viktoriánského „nového“ hradu, procházením archivů a studováním mnoha pokladů a kuriozit, jako např. hlavou hyeny na stěně a lahvemi, které byly pohozeny po staletí v příkopu.
Procházel se po pozemku a zkoumal ruiny starého hradu, hovořil s hajnými, zahradníky a občas také s umělci, kteří pracovali na ilustracích k jeho knize.
V noci „popíjel whiskey a psal“.
Důvěrná historie Scotney je relativně velkou neznámou, jelikož organizace National Trust získala přístup k dokumentům až v roce 2006 po smrti posledního dědice, Elizabeth Husseyové.
Když Rhodes dorazil na místo o deset let později, zaměstnanci začínali teprve pronikat do archivů, které Rhodes popsal slovy, jako když „aristokraté mnohých staletí rozhazují rukama se slovy: ‚Zaneste to do podkroví'.“
Deníky, dopisy z dob Britského impéria, mapy znázorňující majetky: „Možná si myslíte, že spor o pozemky je nudný,“ řekl Rhodes, "ale narazil jsem na jeden případ, kdy se dvě rodiny přetahovaly o břízu.
Nechte toho lidi!“
Některé příběhy v knize využívají hrad jako odrazový můstek a noří se hlouběji do anglické historie, včetně příběhu s názvem The Labourer, který sleduje muže, jenž opustí nově budovaný hrad, aby se připojil k Anglickému povstání roku 1381.
„Našel jsem záznam o vzpouře na hradě z roku 1380, která byla v knize nazvána Knightly Families of Kent and Sussex,“ řekl Rhodes.
„Anglické povstání ve skutečnosti začalo v této oblasti a napadlo mě, že vzpoura je dobrým výchozím bodem.
Možná spolu nakonec nějak souvisí.“
Ostatní příběhy jsou pevně spjaty s historií hradu - například The Priest, který vypráví příběh jezuitského kněze, jehož ukrývala Darrellova rodina po sedm let během anglické reformace.
Nebo The Smuggler o pašerákovi z 18. století jménem Arthur Darrell, který údajně zinscenoval vlastní pohřeb, když naplnil rakev kameny (což se zjistilo až několik let poté po odkrytí rakve).
Rhodesovou oblíbenou rodinou jsou Darrellovy: „Zaujalo mě mužské pokolení - tehdejší muži byli vždy zadlužení a utráceli peníze za věci, které si nemohli dovolit.
Různé generace rodiny Darrellů to řešily tím, že si brali bohaté nebo staré paničky - představuji si, že to byli pohlední pánové, kteří s oblibou motali hlavy dědičkám.“
S ukončením pobytu na hradě pátrá Rhodes po dalších dobrodružstvích.
Nedávno se vrátil z dvoutýdenní štace ve finské divočině, kde nasával inspiraci pro svou další knihu o Elämänmäki, což je bývalé sanatorium z počátku 20. století, které bylo pohlceno přírodou.
Pro Scotneyho je to však zvláštní místo.
„Byl jsem smutný, když jsem odjížděl,“ uvedl.
„Říkal jsem si: ‚Teď abych se sakra vrátil do reálného života'.“
Washington mění podmínky udělování zelené karty
Média zveřejnila slova prezidenta Donalda Trumpa o novém imigračním plánu USA, v jehož rámci dojde také na změnu při udělování zelené karty.
Předpokládá se, že počet legálních imigrantů tak meziročně klesne o 50 000 v důsledku přísnějších pravidel k udělování dočasných pracovních víz a omezení rodinných víz.
Nová pravidla navrhují republikáni a prezident.
Návrh zákona bude brzy předložen Kongresu.
„Tento zákon sníží chudobu, zvýší mzdy a ušetří miliardy dolarů pro poplatníky daně. Docílíme toho změnou pravidel vydávání zelených karet obyvatelům ostatních zemí.
Zákon omezí počet přistěhovalců a nahradí současné schéma.
Nový aplikační proces upřednostní anglicky mluvící žadatele, kteří oplývají finančními prostředky a prokáží schopnosti, které budou ku prospěchu naší zemi,“ uvedl Trump, citovaný médii.
Sexuální roboti jsou na vzestupu - měli bychom být na pozoru
Zrovna když to vypadalo, že rok 2017 nemůže být bizarnější, objeví se na internetu zpráva o technologickém vývoji sexuálních robotů.
Ano.
Sexuální roboti jsou v současnosti opravdu populární.
Organizace Foundation for Responsible Robotics (FRR) nedávno vydala prohlášení o vývoji sexuálních robotů v rámci příštích pěti až deseti letech.
Podle slov bývalého profesora robotiky a umělé inteligence na Sheffieldské univerzitě a spoluzakladatele FRR Noela Sharkeyho je nutné pohlížet na vzestup sexuálních robotů vážně.
Zákazníci si mohou zvolit barvu očí, tvar bradavek a vzhled nehtů robota.
„Lidé si z nich utahují, ale prodeje rostou a musíme být připraveni na to, že je budeme vídat čím dál častěji,“ uvedl Sharkey u příležitosti zveřejnění zprávy.
Moderní sexuální pomůcky se mění z nafukovacích pan na robotické ženy se silikonovou kůží, která je na dotek příjemně teplá - samozřejmostí je umělá inteligence, jež napodobuje chování člověka.
Uživatel může robota „upravit“ k obrazu svému - od barvy očí a tvaru bradavek až po vzhled a barvu nehtů.
Velmi znepokojující je ovšem fakt, že mnoho robotů má vlastní „osobnost“, která by zahanbila i Stepfordskou paničku.
Moderní nafukovací panny se vyvinuly v robotické ženy se silikonovou kůží.
Majitel robota RealBotix může své náhradní ženě nastavit různé charakterové rysy, mezi nimi i stydlivost.
A pak je zde sexuální robotická žena Roxxxy Gold společnosti True Companion, která je dodávána s předem naprogramovanými osobnostmi, včetně „frigidní Farrah“, která se vyznačuje stydlivou povahou a „divoké Wendy“ s „dobrodružnou“ povahou.
„Osobnost Roxxxy Gold je nastavena tak, aby v maximální možné míře vyhovovala vaší osobnosti,“ píše se na webové stránce společnosti True Companion.
Má tedy ráda to, co se líbí vám a naopak.
Dokonce je náladová, stejně jako lidé.
Může být unavená, hovorná nebo být „v náladě“.
Vzestup sexuálních robotů je alarmující hned z několika důvodů - mezi něž nepatří záměna za skutečné mezilidské vztahy. Znepokojující jsou spíše podřadné ženské charakterové rysy a násilné narážky - např. frigidní (čti vzdorující) Farrah.
Společnost True Companion na svých webových stránkách připodobňuje Roxxxy k vibrátoru pro muže.
„Když může mít žena vibrátor, proč by nemohl mít muž Roxxxy?“ píše se na stránce.
Sexuální roboti však nejsou pouhým fetišem nebo sexuální pomůckou.
Jejich vznik a téměř dokonalá sofistikovanost ukazují na něco temnějšího a hluboce zakořeněného v naší kultuře - odsun od ideální či pohlavní rovnosti směrem k touze po podmanivém sexu s volitelnou přirážkou.
Většina mužů si pochopitelně robotickou ženu nekoupí a zatímco FRR mluví o jejich narůstající oblíbenosti, sexuální roboti stále zůstávají na okraji zájmu široké veřejnosti.
Tento okrajový zájem se však může stát zrcadlem nastaveným současné moderní době.
A většina lidí není podivínská či násilnická, dokud jim k tomu nezavdá záminku volný trh.
Není náhodou, že se tito sofistikovaní sexuální roboti objevují v době, kdy si ženy po celém světě vydobývají svá práva a v Bílém domě sedí prezident, který se na adresu ženy vyjadřuje mnohdy velmi hanlivě.
Nejhrůzostrašnějším aspektem seriálu Příběh služebnice není to, co vidíme - oběšená těla a vydlabané oči, jako spíše reálnost těchto vizí.
Knižní předloha Příběh služebnice představuje krok správným směrem, ale v současné době se zdá, že je to malý krůček.
Sexuální roboti se mají pokud možno co nejvíce podobat skutečným ženám (třebaže s mírami pornoherečky).
Jejich tvůrci je konstruují tak, aby byly příjemné na dotek a působily na první pohled jako opravdová žena.
Když však dojde na jejich „osobnost“, robot nemůže nahradit skutečnou ženu.
Nemohou se rozejít se svým partnerem nebo prostě odejít.
Nemají žádnou práci ani historii. Nic, co by podněcovalo jejich nezávislost či narušilo jejich oddanost svému pánovi.
Jinými slovy, jsou to příjemní otroci.
Řečí 21. století: služebné.
Hvězda NBA na zeleném pažitu.
Curry bojuje v Kalifornii o cut.
Hvězdný basketbalista Stephen Curry se navzdory zpackanému prvnímu odpalu při premiérovém startu mezi profesionálními golfisty neztratil.
Dvojnásobný držitel ocenění pro nejužitečnějšího hráče NBA zahrál na turnaji Ellie Mae Classic nižší série Web.com Tour v kalifornském Haywardu první kolo na 74 ran a bude bojovat o cut.
Rozehrávač Golden State, jenž v této sezoně získal s týmem Warriors druhý titul v NBA, začal hodně nervózně a jeho první odpal skončil v držáku na nápoje v golfovém vozíku zaparkovaném u fairwaye.
Ani poté sice nebyl mezi jamkami tak přesný jako pod basketbalovým košem, přesto za sebou s bilancí čtyř ran nad par nechal desítku profesionálů.
"Nebyl to ideální způsob jak začít, muset hned po prvním odpalu volat rozhodčího, ale pak si to trochu sedlo," řekl Curry s tím, že na něho padla obrovská tréma.
Bylo to hodně nervózní, odpálit první ránu na turnaji, ale bylo v tom všechno, v co jsem doufal.
"Kdybyste mi řekli, že v prvním kole zahraju 74, okamžitě bych to bral," dodal.
Pokud se Currymu podaří probojovat se cutem, který bude nejspíš stanoven dvě rány pod par, stane se prvním zástupcem jiného sportu, který to na Web.com Tour dokáže.
"Chci hrát příště lépe a teď, když jsem se zbavil trémy, to snad půjde," uvedl nadšený golfista, jenž už v minulosti hrál na turnajích celebrit i smíšených soutěžích pro amatéry a profesionály.
V Haywardu startuje poprvé na turnaji, který spadá pod PGA.
K účasti na Ellie Mae Classic získal sponzorskou výjimku a zachoval si amatérský status.
Série Web.com Tour je o jednu kategorii pod elitní PGA Tour.
Trumpovo velké vítězství?
Proti tomu je Mitt Romney ztělesněním zdravého rozumu
Neklamným znakem Trumpovy éry se stávají politické rozkoly, které rozdělují americké voliče a v mikro měřítku také zpřetrhávají celé rodiny.
V období Vánoc a Díkuvzdání se to v amerických novinách hemžilo radami, jak si poradit s příbuznými, kteří volí Trumpa.
Údajně jen čekáme na to, až nám povolí nervy.
Méně pozornosti je však věnováno Trumpově schopnosti rodiny stmelovat.
Mluvím o tom proto, že mě tento týden navštívila v New Yorku moje sestřenice - básnířka a fanynka levice, která žije v Chicagu a která v naší rodině po dlouhou dobu platila za republikánskou hlupačku.
Připomněla mi, že semknutost tváří v tvář společnému nepříteli může mít silný účinek.
Nyní, s Trumpem v Bílém domě, je najednou celá rodina - včetně všech republikánských sourozenců, se kterými se hašteřila o politice dlouhá léta - na jedné vlně.
Při večeři u rodinného stolu je to dobrá věc; ale zaráží mě, že v širším kontextu to představuje významné riziko.
Trump posiluje levici, ale negativní účinek jeho prezidentství má moc vytlačit nás všechny doprava.
Pokud mluvíme o „normalizaci“ a Trumpovi, odkazujeme na děsivou možnost, že jeho šaškárny mohou jednoho dne ztratit na atraktivnosti.
Existuje však ještě hrůznější dlouhodobý scénář, ve kterém Trump „normalizuje“ pravičácké republikány, kteří, odporujíc jeho standardům, budou znenadání ztělesněním toho, co se dá nazvat racionální.
V těchto dnes s nostalgií v srdci vzpomínám na Mitta Romneyho a jeho verzi bláznivého jednání - pes na střeše automobilu, 14% daň z příjmu (alespoň jsme měli povědomí o jeho daňovém přiznání) - z nichž oba příklady vypadají v porovnání s Trumpem jako velmi mírné přečiny.
Po odchodu Trumpa postačí, aby byl následný republikánský kandidát alespoň normální, což bude nesmírné zlepšení.
Využili jsme návštěvy mé sestřenice a vzali jsme děti do Central Parku na největšího kolotoč, který provozuje newyorské oddělení parků - za své tři dolary nenajdete lepší využití, pokud tedy nepotřebujete kofein.
Koně jsou ohromní, středový válec je pokryt sklolaminátem - klauni a zvířata se natáčí a v hrůze hledí na vlastní ramena - zcela pochmurný pohled a cinkavá hudba kupodivu připomíná veřejnou dopravu.
Mnohá klišé se brzy omrzí: pohled z výškových budov, panoráma se okouká, místo aby na vás dýchalo atmosférou a reálnost města nedostává vašim představám.
O pětatřicet let později jsem se stále nepřenesla přes fakt, že Swiss Cottage není ve skutečnosti švýcarský sýr - nepočítaje tématickou hospodu Ye Olde Swiss Cottage - ale stanice metra v Londýně.
Kolotoč v Central Parku nicméně vyvolává pozoruhodně magickou zkušenost, a to do té míry, že se na něm skvěle pobaví dvě dvouleté děti, stejně jako dvě zralé ženy.
Kdybych mohla kolotoč hodnotit, zasloužil by si maximum bodů. Nikdo se však naštěstí neptá.
Tento týden jsem podobnou zkušenost zažila v obchodě, když jsem byla při placení kreditní kartou požádána o zhodnocení mého „zážitku“ na stupnici od jedné do pěti.
V kavárně na rohu mé ulice je to stejné, s tím rozdílem, že můžu k hodnocení přihodit 15% spropitné za něco, co si koupím za pultem.
Nejen, že to zpomaluje jinak rychlý prodej, ale servírka je takto nucena vtírat se do přízně nakupujících, když to není zapotřebí.
Žena v obchodě se mi s úsměvem omlouvala, když jsem neochotně hodnotila mé předávání kreditní karty pěti hvězdami.
Oscar Pistorius byl převezen z věznice do nemocnice kvůli bolesti na hrudi
Toto je již podruhé, co musel být Pistorius převezen do nemocnice.
Minulý rok byl ošetřen kvůli řezným ranám na zápěstí, které si podle vyjádření věznice způsobil sám po pádu v cele.
Pistorius byl usvědčen z vraždy po odvolání proti původnímu rozsudku za zabití.
Svou přítelkyni Steenkampovou zabil v brzkých ranních hodinách na Valentýna roku 2013 několika střelnými ranami skrz dveře toaletní skříně ve svém domě v Pretorii.
Pistorius tvrdil, že si ji spletl se zlodějem.
Žalobci oznámili svůj úmysl o opětovném odvolání, tentokrát proti šestiletému trestu Pistoriuse, který je dle jejich slov příliš mírný.
National Prosecuting Authority uvedla, že se odvolá k jihoafrickému nejvyššímu soudu a soudní konání se uskuteční ještě letos.
V případě úspěchu hrozí Pistoriusovi prodloužení trestu až na 15 let.
V Jihoafrické republice neplatí trest smrti.
Poprvé v historii porodila mládě v zajetí chovaná panda, která se spářila v divočině.
Pro program na záchranu pand jde o obrovský úspěch.
Centrum se totiž snaží rozšířit genofond pand chovaných v zajetí.
Pracovník centra Čang Č-čung sdělil agentuře Nová Čína, že chovu pand hrozí velké riziko plynoucí z příbuzenského křížení.
V zajetí totiž žilo na konci minulého roku pouhých 471 pand.
Ve volné přírodě jich přežívají už jen dvě tisícovky.
Snaha nechat spářit zajaté pandy s těmi divokými je tak prvním krokem k tomu, aby chov pand pomohl tento druh ochránit.
Patnáctiletá Cchao-cchao byla do přírodní rezervace vypuštěna na počátku pandího pářícího období 11. března.
Díky sledovacímu zařízení na krku mohli vědci pozorovat každý její krok.
Svého vyvoleného potkala Cchao-cchao o 12 dní později.
Pohlavní styk s pandím samcem trval minutu a půl a dopadl úspěšně.
I to lze považovat za malý zázrak, protože pandí samci nejsou považování za ty nejúspěšnější milence zvířecí říše.
Samci poměrně špatně odhadují čas, kdy je samice připravená, navíc jsou často zmatení a netuší, co dělat.
Mládě se narodilo zdravé a, i vzhledem tomu, že Chao-chao měla během těhotenství mimořádný apetit, vážilo po porodu 216 gramů.
Průměrná váha novorozené pandy je o 70 gramů nižší.
Za ilegální kempování v Řecku byli zadrženi dva Bulhaři
Ministerstvo zahraničních věcí oznámilo zadržení dvou bulharských turistů na území Řecka za ilegální kempování, vyjádření citovala bTV.
Skupina turistů, včetně dvou Bulharů, byla zadržena 1. srpna v ranních hodinách sithonijskou policií.
Všichni byli propuštěni ještě téhož dne, šetření však pokračuje.
Ministerstvo zahraničních věcí uvedlo pro bTV, že bulharští turisté byli později propuštěni.
Řecké úřady zpřísnily pravidla volného kempování a ukládají přísné pokuty každému, kdo je přistižen na místě, kde není povoleno kempování.
Kontroly budou probíhat celou sezónu.
Ministerstvo uvedlo, že soud může uložit pokutu.
Spilková je po prvním kole British Open na padesátém místě.
Golfistka Klára Spilková figuruje po prvním kole majoru British Open na děleném 50. místě.
Hřiště ve skotském Kingsbarns obešla se skóre jeden úder pod par, když zahrála třikrát birdie a dvakrát bogey.
Dvaadvacetiletá česká hráčka tak má naději, že na slavném majoru poprvé projde cutem.
Vstup do soutěže s dotací 3,25 milionu dolarů vyšel nejlépe americké hvězdě Michelle Wieové, která vyhrála první kolo v rekordu hřiště 64 ran, tedy osm pod par.
Německo, Belgie a Nizozemsko stahují miliony toxických vajec z trhu.
Samotné Nizozemsko už kvůli incidentu dočasně uzavřelo 180 drůbežáren.
Nizozemský úřad dohlížející na bezpečnost potravin NVWA podle agentury Reuters oznámil, že vyšetřuje 20 procent všech nizozemských drůbežáren, což podle něj znamená, že 80 procent vajec na trhu je nezávadných.
Úřad zdůraznil, že riziko představuje pouze omezený počet typů vajec rozpoznatelný podle konkrétních čísel.
Podle německých úřadů je množství toxické látky ve vejcích malé a pro dospělé nebezpečí nepředstavuje, potenciální hrozbou je však pro děti.
Mluvčí české SVS Petr Majer sdělil, že vejce a kuřecí z Nizozemska a Belgie, kde úřady přistoupily i k zavírání chovů, se do Česka v poslední době nedovážely.
Veterináři nicméně odeberou namátkové vzorky vajec a kuřecího masa původem z Belgie, Nizozemska, Francie, Itálie, Německa a Polska, na jejichž trzích se objevily problémové značky insekticidu.
Vejce z Belgie byla podle veterinární správy na českém trhu naposledy v dubnu a vejce z Nizozemska naposledy v květnu.
Kuřecí maso z Belgie se v Česku naposledy objevilo v červnu.
V Česku ale je určité množství kuřecího masa z Nizozemska.
Fipronil je látka, která bývá součástí přípravků proti blechám, vším a klíšťatům.
Nesmí se však podávat zvířatům, jejichž maso konzumují lidé.
Světová zdravotnická organizace WHO považuje preparát za mírně toxický.
Jeho vysoké dávky vedou k pocitu nevolnosti a závratí.
Riga je nádherná, bude mi chybět, říká gólman Sedláček a hledá angažmá.
Ještě bych chtěl chytat deset roků.
"Třeba se tam jednou vrátím," pousmál se 27letý Sedláček, který by mohl zahájit sezonu ve zlínském dresu.
Záleží na tom, jestli do startu nového ročníku získá angažmá.
Jaké byly čtyři roky, které jste prožil v Lotyšsku?
Kdybych to měl hodnotit jako ve škole, tak za tři.
První rok jsem moc nechytal, měl jsem před sebou zkušeného gólmana.
Učil jsem se.
Druhý rok jsem začal chytat.
Před třetí sezonou jsem si myslel, že mi dají víc prostoru.
Ale přivedli nového gólmana, s nímž jsem se zase střídal.
Loni jsem předpokládal, že budu chytat pořád.
Ale během úvodních deseti zápasů jsme získali snad jen pět bodů, takže to trenéři začali točit.
Na konci už víc chytal můj kolega.
Ale tak se to dělá.
Chtěli si ho ohrát na příští sezonu.
Jaký byl život v Rize?
Nádherný.
Je to malá Praha.
Krásné, evropské, historické město.
Bude mi chybět.
Našel jsem si tam přítelkyni.
Jsme spolu třetím rokem, příští rok se budeme brát.
Takže jsem si něco dovezl.
Jak náročná je KHL pro brankáře?
Prvních deset týmů je opravdu kvalitních.
Pak jsou tam mužstva jako my nebo Slovan, která proti nim musí svůj herní styl změnit.
Dovednost je na druhé straně, takže to musíte něčím nahradit.
To znamená hrát víc dozadu, víc bojovat.
V šířce hřiště jsem neviděl problém.
Rozdíl je v tom, že Rusové chtějí hrát do prázdné.
Míň střílí, a i když před sebou mají poloprázdnou branku, raději nahrávají.
V Česku se přece jen střílí víc.
Nedělalo vám problém cestování a přesun přes sedm časových pásem?
Pokud člověk nemá rodinu, není to problém.
Může se v klidu vyspat.
Program je většinou dělaný tak, že hrajete třeba čtyři zápasy venku a pak máte dva dny volno.
Jak vůbec Lotyši vnímají svůj klub v KHL?
Jako národní tým.
Celé Lotyšsko sleduje hokej, spolu s basketbalem je to národní sport.
Fandí všichni.
I když se nedařilo, chodilo hodně lidí.
Pomohlo působení Dinama v KHL k tomu, že Lotyšsko na letošním mistrovství světa málem postoupilo do čtvrtfinále?
KHL se hraje od roku 2008 a Dinamo je tam od začátku.
A od stejné doby začaly jejich výsledky na mistrovství světa jít nahoru.
Na olympiádě 2014 v Soči padli ve čtvrtfinále s Kanadou těsně 1:2.
To pro ně byl neskutečný výsledek.
Díky KHL se dostali na vyšší úroveň.
Stále víc lotyšských hráčů míří do české extraligy.
Ve Zlíně se prosadil Roberts Bukarts a před podpisem smlouvy je Ralfs Freibergs.
Čím to, že jich sem chodí tolik?
Nejsou to žádní béčkoví hráči, jsou opravdu kvalitní.
Zdejší týmy hledají levnější a mladší hráče ze zahraničí, Lotyši mezi ně patří.
Je to přirozený směr.
KHL začíná už za tři týdny.
Proč jste stále bez angažmá?
Už na začátku února jsem věděl, že v Rize pokračovat nebudu.
Tím pádem jsme začali něco hledat.
Na stole byla Sparta.
Ale kvůli tomu, že neměli rozpočet na gólmana, jsme se nedomluvili.
Pak to byla klasika.
Bavili jsme se s různými týmy, které se ale ve finále rozhodly pro někoho jiného.
Takže trénuju doma ve Zlíně a budu čekat, až se něco objeví.
Nejste z toho nervózní?
To jsem byl před čtyřmi lety, když jsem odsud odcházel a nevěděl, co bude.
Současná situace není nejlepší, na druhou stranu jsem po nějaké době doma.
Něco jsem v KHL odchytal, takže už to beru jinak.
Otázka jen zní, kdy a kde podepíšu.
Jak reálná je varianta, že nový ročník rozjedete ve Zlíně?
Stát se může cokoliv.
Uvidíme, co bude za měsíc, kde se co vyvrbí.
Teď můžu jen čekat, co agent domluví.
Preferujete nějakou soutěž?
Uplynulá sezona nebyla taková, abych si mohl vybírat.
Takže čekám na telefon.
Vládní úlet u Let pokračuje.
V lednu letošního roku jsem v článku S péčí řádného hospodáře? psal mj. i o táboře v Letech u Orlíku.
Podstata problému zůstává stejná, a tak si dovolím stěžejní pasáže článku připomenout.
O táboře v Letech se mluví už mnoho let.
Pro čtenáře, kteří přesně neví, o co jde, bude asi nejlepší, když se podívají např. na oficiální stránky kulturní památky Pietní místo Lety.
Tam se v úvodu historického přehledu dozvědí, že tábor stál dva kilometry východně od obce Lety, že od 8. 8. 1940 sloužil jako pracovní tábor, od 1. 1. 1942 byl sběrným táborem a od 2. 8. 1942 se stal cikánským táborem.
V dalším textu je popsán průběh života v táboře včetně nelidských podmínek, a to až do března 1943, kdy byli první letští vězni zařazeni do osvětimského transportu.
Dne 4. 5. 1943 bylo největším transportem do vyhlazovacího tábora transportováno 370 osob.
Celkem jich bylo 420.
Velmi smutná historie nesmírných útrap lidských bytostí, které jim způsobily zase lidské bytosti a zvrhlá ideologie.
Není sporu o tom, že je nutné si tyto události neustále připomínat.
Není sporu ani o tom, že by se to připomínání mělo odehrávat u památníku v místě prožitého utrpení těchto lidí.
Problém je jinde.
Za socialismu se na tábor jaksi trochu pozapomnělo a v 70. letech 20. století byl v blízkosti a na části bývalého tábora postaven vepřín.
Historii tábora náhodně objevil v roce 1992 Američan Paul Polansky, v roce 1995 byl v Letech odhalen památník.
V polovině 90. let 20. století slíbila vláda odkup a zbourání vepřína, ale dosud se tak nestalo.
V roce 1998 byl památník prohlášen kulturní památkou a od roku 2009 spadá jeho správa pod Památník Lidice.
V červenci 2013 vyzval Výbor OSN pro lidská práva Českou republiku, aby vepřín uzavřela.
Tolik velmi stručně fakta o poválečném osudu tábora.
Až vloni na podzim vláda schválila odkup vepřína a rozhodla o tom, aby byl vypracován znalecký posudek k určení ceny.
Podle ministra zemědělství prý poté vláda vepřín odkoupí.
Podle ministra kultury Hermana "nějaká čísla existují, ale já bych asi mařil ty záměry, kdybych s nimi šel na veřejnost."
Uvidíme, co přinese odborný posudek.
Podle některých neoficiálních odhadů může jít o stovky milionů, podle jiných může cena dosáhnout až k miliardě.
Tak jako tak to v žádném případě nebude levná záležitost.
A přitom jen několik set metrů od bývalého tábora stojí památník, do jehož úprav stát investoval v roce 2010 téměř deset milionů korun.
I kdyby nakrásně celou transakci financoval Výbor OSN pro lidská práva, což zřejmě nehrozí, bylo by to podle mě stejně vyhazování peněz.
Což nemá vláda jiné priority?
Památník, důstojné pietní místo, stojí vůlí dějin prakticky v bezprostřední blízkosti proběhlé tragédie a kdokoliv chce, může se zde památce trpících a zavražděných poklonit.
Nevidím žádný důvod, proč toto měnit!
Nechme to tak, jak to je, a pietní místo udržujme s maximální pečlivostí.
O svěřený majetek, tedy i o peníze daňových poplatníků, by měla zodpovědná osoba, v tomto případě vláda České republiky, zacházet s péčí řádného hospodáře.
Minimálně s takovou, jako ve vlastní firmě!
Samozřejmě, ministr financí a místopředseda vlády není celá vláda.
Ale i tak vnímám z pohledu výše uvedených skutečností heslo lídra hnutí ANO jen jako prázdné předvolební proklamace.
Letos v květnu jsem se zajel podívat přímo na místo.
Velmi slušná příjezdová cesta, upravené parkoviště, repliky dřevěných táborových baráků.
V jednom expozice, ve druhém integrované WC s tekoucí vodou.
Malý přírodní amfiteátr s možností sezení a s výhledem na vlastní pietní místo, které je vytvořeno z kamenů umístěných v mírném svahu.
Spousta květin a věnců.
Všechny atributy odpovídající významu tohoto místa, jak se sluší a patří.
V současné době probíhá na místě původního tábora archeologický výzkum.
Bylo by rozumné zvážit, zda by nebylo možné např. část odkrytých základů zakonzervovat a vhodným způsobem alespoň vizuálně zpřístupnit.
Tímto směrem by mohl napnout své úsilí ministr kultury Daniel Herman.
V případě, že se mu podaří ve vládě prosadit odkup vepřína za státní peníze, bude to jen další nešťastný krok v jeho již tak dost problematickém působení ve funkci ministra kultury.
Červené maso, mléčné výrobky a čokoláda mohou zmírnit příznaky zánětlivých onemocnění střev (IBD)
Pro váš zažívací systém mohou být červené maso a mléčné výrobky noční můrou.
Nová studie však naznačuje pravý opak: strava bohatá na živočišný protein a mléčné výrobky by mohla pomáhat ulevit od příznaků zánětlivých onemocnění střev.
Neléčitelná nemoc, která postihuje až 1,3 milionu obyvatel USA a 300 000 pacientů ve Velké Británii, způsobuje bolesti břicha a krvavé průjmy, ztrátu hmotnosti a extrémní únavu.
Pacientům je obvykle připomínáno, aby ke zmírnění příznaků nepožívali maso a mléčné výrobky. Výzkumníci Washingtonské univerzity však zjistili, že esenciální aminokyselina tryptofan obsažená v proteinu pomáhá vytvářet imunitní buňky, které podporují odolnost střev.
Vedoucí studie dr. Marco Colonna vysvětlil, že imunitní buňky chrání střeva a zajišťují odbourávání škodlivých mikrobů z jídla.
Počet zánětlivých buněk je vyvážen počtem buněk, jež podporují toleranci a chrání tělo, aniž by přitom poškozovaly citlivou tkáň.
Jakmile se misky vah nakloní na stranu zánětu, může dojít k zánětlivému onemocnění střev.
V rámci výzkumu vědci zjistili přítomnost imunitních buněk podporujících toleranci těla v žaludku myší s konkrétní bakterií.
Tato bakterie vyžaduje k vytváření buněk přítomnost tryptofanu - jednoho ze stavebních bloků proteinů.
Profesor Colonna k tomu řekl: „Nalezli jsme spojení mezi jedním druhem bakterií - Lactobacillus reuteri - která je běžnou součástí střevního mikrobiomu a rozvojem buněk, které podporují toleranci těla.
Čím více tryptofanu měly myši ve své stravě, tím více měli těchto imunitních buněk.“
Zároveň navrhl, že pokud se ukáže, že to samé platí také pro člověka, pak by kombinace bakterie L. reuteri a stravy bohaté na tryptofan pomohla rozvíjet snášenlivější a méně zánětlivé střevní prostředí.
Postgraduální výzkumnice dr. Luisa Cervantes-Barraganwasová v rámci studia jistého druhu imunitních buněk podporujících toleranci těla objevila, že jedna skupina testovacích myší měla tyto buňky, zatímco druhá skupina stejných myší chovaných odděleně buňky postrádala.
Odvodila z toho, že jedna skupina myší má rozdílný střevní mikrobiom - společenství bakterií, virů a plísní, které běžně přebývají v gastrointestinálním traktu.
Střeva myší byla otestována metodou seřazení DNA a výzkumníci nalezli šest druhů bakterií u myší s imunitními buňkami, které postrádala druhá skupina myší.
Myším, které byly chovány ve sterilním prostředí a chyběl jim střevní mikrobiom - nevyvinuly si tedy tento druh imunitních buněk - byla podána bakterie L. reuteri - a vytvořily si imunitní buňky.
Aby porozuměli tomu, jak bakterie ovlivňuje imunitní systém, výzkumníci vypěstovali L. reuteri v tekutině a poté přenesli malé množství tekutiny - bez bakterie - nevyvinutým imunitním buňkám, jež byly uchovávány v izolaci.
Imunitní buňky se vyvinuly v tolerantní buňky.
Po odstranění aktivní složky z tekutiny se ukázalo, že jde o vedlejší produkt tryptofanového metabolismu známého jako kyselina indolyl-3-octová.
Když výzkumníci zdvojnásobili množství tryptofanu ve stravě myší, množství těchto buněk vzrostlo o 50 procent. Po rozpůlení dávek tryptofanu zároveň klesl o polovinu počet buněk.
Dr. Cervantes-Barraganová vysvětlila, že lidé mají stejné tolerantní buňky jako myši a většina z nás uchovává bakterie L. reuteri ve svém gastrointestinálním traktu.
Není známo, jestli vedlejší produkty tryptofanu z bakterie L. reuteri způsobují vývoj buněk u lidí stejným způsobem jako u myší, ale defekty v genech související s tryptofanem byly zjištěny u lidí se zánětlivým onemocněním střev.
Dr. Cervantes-Barraganová k tomu dodala: „Každý z nás by nejspíš měl usilovat o vývoj těchto buněk, protože kontrolují zánětlivost vnitřního povrchu střev.
Potenciálně vysoká úroveň tryptofanu v přítomnosti bakterie L. reuteri může navýšit populaci buněk.“
José Mourinho považuje podpis smlouvy s Nemanjem Matićem a jeho přestup do Manchester United za ‚geniální'
Manchester United získal do svého týmu „génia“ v podobě Nemanja Matiće - alespoň si to myslí José Mourinho poté, co záložník debutoval ve středečním zápase proti Sampdorii.
Matić, který podepsal smlouvu na 40 milionů liber, se uvedl v prvním zápase výhrou 2:1 v Dublinu - posledním předsezónním utkání před Superpohárem UEFA, kde se United potkají v úterý s Realem Madrid - a zapůsobil ve své roli záložníka po boku Paula Pogby a Andrease Pereira.
Jelikož se však nezúčastnil týmového předsezónního asijského turné, Matić neměl formu a odehrál jen 45 minut, na čemž je podle slov Mourinha třeba před začátkem další sezóny Premier League zapracovat.
„Potřebuje čas, ale je zkušený, inteligentní a má geniální myšlení - přemýšlí fotbalově,“ řekl Mourinho.
„Pomůžeme mu, aby se co nejdříve dostal do kondice .“
Stejně jako Matić, i jeho noví spoluhráči Victor Lindelöf a Romelu Lukaku také odehráli první zápas na Aviva Stadium a Mourinho začíná pomalu formovat svou jedenáctku pro další sezónu.
Nezávislý zdroj tento týden oznámil, že Mourinho chce stále podepsat smlouvu s dalšími třemi hráči, ale trvá na tom, že klub odvedl „fantastickou práci“ a přivedl do týmu tři ze čtyř nejdůležitějších hráčů.
„Děkuji klubu, že mi pomohl získat tři ze čtyř hráčů,“ dodal.
„Čtyři ze čtyř by mě potěšily víc, ale uznávám, že pro mě udělali maximum.“
Životní výzva krále kuřecích kůžiček Ládi Hrušky.
Chce lekci od Pohlreicha!
Ten mnohoslibný obrázek se začal rýsovat díky novému pořadu na TV Prima Zdeňkova akademie.
Hruška ihned zavětřil šanci.
"Milý Zdeňku, rád bych se tímto přihlásil do tvé akademie vaření, protože si, ruku na srdce, myslím, že se od tebe můžu hodně přiučit," vyzval ho ve videu na sociální síti.
A protože se ti dva už několik let špičkují, nezapomněl ho Láďa podráždit ani tentokrát.
"Na oplátku tě můžu naučit znojemskou z dietního kuřecího masa, americké okurky anebo tě pozvat na vodu a ukázat ti, proč je oblíbený smažený sýr," rýpnul si Hruška.
Svou účast v Pohlreichově nové show myslí opravdu vážně.
Je na čase se posunout o úroveň výš a přiučit se od mistra.
"Otázkou je, co na to šéf," řekl Blesku.
Pohlreich se ale nevyjádřil, protože natáčel nové díly svého dalšího pořadu Ano, šéfe!.
Na účast Hrušky v kulinářské akademii reagovala jen Prima s tím, že celou záležitost bere jako jeho osobní aktivitu, která jde mimo televizi.
Velkou ránu zasadil Hruška Pohlreichovi v prosinci 2004 svou první kuchařkou.
Během pár dní se jí prodalo přes 300 tisíc kusů!
Nový pořad, který včera představila Prima na tiskové konferenci k podzimnímu vysílacímu schématu, je nefalšovaná škola vaření.
Pohlreich si své žáky vybírá z řad diváků a ve dvanácti dílech je seznámí s dvanácti kuchařskými technikami.
V posledním díle své show Teď vaří šéf v listopadu 2014 si Zdeněk na záda svého trika nechal nažehlit přeškrtnutou hrušku.
Kdyby tam měl můj obličej, tak bych se hodně smál.
"Nad tou hruškou se jen pousměju - hruška je zdravé ovoce a má spoustu vitaminů," reagoval Láďa.
O Láďově kulinářském umění si myslí své.
"Vařit podle Ládi Hrušky nepřichází v úvahu ani doma, protože domů si přece nepustím gastropunk," má jasno šéf.
Zdeňka Pohlreicha si velmi vážím, dokonce podle něj dělám kuře na medu.
V mém pořadu se ale jeho recepty rozhodně neobjeví," neodpustil si Hruška.
Je to debil!
On pro mě není žádný kuchař, je to televizní klaun.
"Gastronomickej analfabet nebo debil," řekl Pohlreich o Hruškovi na jedné přednášce.
"Není mi dvacet, abych nad nimi dokázal mávnout rukou, ale taky je už tak neřeším," uvedl na konto vyřčených urážek Hruška.
Britský vynálezce používá mikročip ve své ruce k odemykání auta a domu mávnutím
Britský vynálezce se stal prvním člověkem v zemi s mikročipem vpraveným do těla. Prostým mávnutím ruky si může odemknout dveře od domu a kanceláře a dokonce nastartovat auto.
Třiatřicetiletý Steven Northam si nechal drobný čip implantovat mezi palec a ukazováček a v současné době nabízí stejnou službu prostřednictvím své společnosti BioTeq firmám a jednotlivcům, kteří si chtějí pomocí technologie zjednodušit život.
Na postup implantace a dodržení léčebných postupů dohlíží dr. Geoff Watson, anesteziolog nemocnice Royal Hampshire County Hospital ve Winchesteru.
Technologie funguje na stejném principu jako mikročipy implantované psům a kočkám a celá procedura trvá 30 sekund.
Northamova společnost nabízí rovněž službu výměny zámků dveří a automobilů, kompatibilních s mikročipem. Cena jednoho zámku je 300 £.
Ženatý otec jednoho dítěte si nechal technologii integrovat do svého domu a svého automobilu značky BMW Z4, které nastartuje jednoduchým mávnutím ruky.
Rekvizita Bílého Domu stála daňové poplatníky tisíce dolarů
Rozhodnutí Bílého Domu přiletět s helikoptérou námořnictva na South Lawn k příležitosti oslavy amerického výrobního průmyslu, která se konala minulý měsíc, přišlo podle záznamů námořnictva, které vydal týdeník TIME, na 24 000 $.
Zeleno bílá helikoptéra Sikorsky VH-3D, nazývaná též Marine One v přítomnosti prezidenta na palubě, byla vrcholem programu ze 17. července v Bílém Domě, který byl přehlídkou amerických konstrukčních programů.
Prezident Donald Trump, viceprezident Mike Pence a několik vysokých úředníků Bílého Domu obhlíželi přehlídku produktů ze všech 50 států.
Helikoptéra z Connecticutu byla vystavena vedle jachty z Maine, hasičského vozu z Wisconsinu a vidlicovitého zdvižného vozíku z Mississippi.
Vojenský důstojník Bílého Domu vydal fragmentární rozkaz neboli FRAGO a zažádal o přítomnost helikoptéry necelých 36 hodin před přistáním helikoptéry na South Lawn v rámci „mimořádné“ události, uvedly záznamy Marine Helicopter Squadron One (HMX-1) - jednotky odpovědné za správu helikoptéry.
„Chtěl jsem se ujistit, abyste měli povědomí o takto významné události,“ napsal velitel HMX-1 v e-mailu svému nadřízenému, zástupci velitele námořnictva pro letectví den před zahájením události.
Zpráva naznačovala, že helikoptéra dorazí na South Lawn 17. července přibližně v 7:00 k příležitosti přehlídky, jejíž začátek je naplánován na 15:00 a zůstane na místě až do úplného vyklizení celého místa, které bylo plánováno mezi 18:00 a 21:00.
V e-mailu dále stálo, že pokud dojde ke zpoždění při odletu z Bílého Domu, bude vyslána náhradní posádka pro zpáteční let kvůli nařízením o pracovní době.
Původní posádka zůstala toho večera na místě spolu s helikoptérou a spolu s nimi také jednotka bezpečnostních pracovníků.
Ze záznamů - které získal týdeník TIME - nebylo patrné, jestli byla nakonec vyslána i druhá posádka.
Hatch Act zabraňuje státním úředníkům ve využívání vládního majetku k politickým účelům.
Záznamy naznačují, že HMX-1 vyšetřuje možné porušení tohoto nařízení.
„Zajímalo nás, jestli to bylo porušení Hatch Act a byly jsme ujištěni, že je vše v pořádku,“ napsal velitel.
„Zní to, jako by vás zablokovali,“ odepsal zástupce velitele.
Tato přehlídka „Made in America“ byla Bílým Domem označena jako oficiální událost a Hatch Act by se na ni tedy nevztahoval.
Ale i oficiální události mají politické podtexty.
Při své účasti na události prezident prosazoval zdravotnickou reformu, která procházela senátem a hovořil o snaze udržet na uzdě vládní nařízení.
Použití leteckých dopravních prostředků, jakými jsou Marine One nebo Air Force One pro politické účely je stěží novým fenoménem.
Prezidenti je používají při cestování.
Avšak jejich přítomnost čistě kvůli prezentačním důvodům je neobvyklá.
Trump nařídil kontrolu v únoru poté, co prezidentské letadlo pojíždělo v pozadí při jeho první prvním shromáždění v rámci kampaně v Melbourne na Floridě. Jeho Twitter účet je zahlcen stížnostmi o používání prezidentského letadla jeho předchůdci.
„Bílý Dům je potěšen přehlídkou ‚Made in America', jež představila produkty ze všech 50 států, které vyrábí Američané z amerických materiálů,“ uvedla zástupkyně tiskového sekretáře Lindsay Waltersová.
Posádky helikoptéry HMX-1 často trénují přistání v oblasti Washingtonu a na South Lawn a nacvičují případné přílety s prezidentem Spojených států do Bílého Domu s maximální přesností.
Zatímco se Trump na začátku července v Německu účastnil summitu skupiny G-20, HMX-1 provedla 58 cvičných přistání u Bílého Domu.
Let na přehlídku Made in America byl součástí aktuálního tréninku posádky, uvedl státní činitel.
Jednotka helikoptéry ve stejný den nalétala v rámci „neprezidentských podpůrných misí“ dalších jedenáct hodin.
Bílý Dům uvedl, že z peněz daňových poplatníků nebyly hrazeny žádné další rekvizity.
Mluvčí Sikorsky uvedl, že společnost nebyla žádným způsobem zainteresována v jednáních o vystavení helikoptéry na South Lawn.
HMX-1 neuchovává záznamy o rozpočtu pro prezidentské lety a přesné náklady v souvislosti s přehlídkou je podle vyjádření námořnictva obtížné určit.
Podle ministerstva obrany činí hodinová cena za fiskální rok 2017, náhrady výdajů DoD za VH-3D 24 380 $ za letovou hodinu.
Záznamy jednotky uvádějí čas 30 minut ze základny Marine Corps Air Facility Quantico ve Virginii a zpět.
Bílý Dům argumentuje tím, že skutečné provozní náklady helikoptéry se pohybují značně pod uvedenou částkou.
„Uvádět náklady daňových poplatníků na základě odhadů za náhrady výdajů je velmi zavádějící,“ řekla k celé věci Waltersová.
„Tyto odhady zahrnují personál, údržbu a mnoho dalších skrytých nákladů, které jsou zahrnuty v každoročních nákladech.“
Podle studie RAND z roku 2015 náhrady výdajů DoD nezahrnují náklad na personál, avšak zahrnují cenu paliva, údržbu a smluvní náklady.
Tehdejší tiskový sekretář Bílého Domu Sean Spicer obhajoval použití helikoptéry pro účely přehlídky.
„Idea přehlídky, která se koná tento týden je představit produkty vyráběné v USA,“ řekl Spicer.
„Jsem si vědom toho, že společnost Sikorsky a stát Connecticut jsou velmi pyšní na fakt, že přispívají k obraně našeho státu, a že poskytují práci stovkám, ne-li tisícům lidí.
Myslím si, stejně jako většina Američanů, že jsme pyšní na helikoptéru a ostatní vojenská zařízení, na jejichž výrobě se podílí nespočet amerických občanů.
Tento fakt se přísluší připomenout.“
Není jasné, jestli se Trump při své obchůzce na South Lawn byl podívat také na helikoptéru. S určitostí lze říct pouze to, že se posadil za volant jednoho z hasičských vozů.
Zpět v Bílém Domě Trump oslovil zástupce společnosti Sikorsky a vtipkoval s médii o své vlastní flotile produktů.
„Sikorsky znám velmi dobře,“ řekl prezident, „sám vlastním hned tři.“
Mladá žena uvázla v bažině u Máchova jezera, policie se k ní brodila.
Dívka vyrazila k pláži v neděli zhruba kolem druhé hodiny ranní.
Namísto koupání ale zůstala uvězněná v mokřinách.
Když se rozhodla požádat mobilním telefonem o pomoc policisty, měla posledních 12 procent baterie.
"Z toho důvodu s ní policisté brzy ztratili spojení," sdělila policejní mluvčí Ivana Baláková.
Na místo, které přibližně popsala, vyrazilo několik policejních hlídek, ale najít mladou ženu nebylo vůbec snadné.
"Někteří z policistů se museli brodit rákosovými mokřinami stovky metrů, než pod nohama ucítili zase pevnou zem," přiblížila Baláková.
A podobně na tom byla i pohřešovaná.
Policisté se orientovali podle toho, ze kterého směru vycházelo její volání o pomoc.
"Aby nepřišli alespoň o toto spojení, domluvili se s ní, že bude nahlas odpočítávat," řekla mluvčí.
Policisté ženu našli až ve tři čtvrtě na pět v bažinách v lokalitě Borný.
Byla na pokraji fyzických i psychických sil a jevila známky podchlazení.
Proto ji přivolaná sanitka převezla do českolipské nemocnice.
Spojení Dědka se STAN?
Z žádané nevěsty se stává prodejná holka.
To je trochu ironie.
Svým webovým projektem hledameslusny.cz jako by miliardář voličům v podstatě říkal, že STAN trpí deficitem slušných lidí.
A taky stvrzoval, že politicky nesourodá parta spíš méně známých starostů a nezávislých, vlastně nemá pro sněmovní volby žádný celostátní program.
Jejím volebním kandidátem se prostě po pohovoru s Dědkem stane slušný člověk, ať má jakýkoli politický názor.
Kdysi takhle začínal i Vít Bárta a moc slušně to nedopadlo.
Svým honem na slušné lidi a osobnosti, které na kandidátkách případně nahradí i některé starosty, což připustil i Gazdík, navíc Dědek ruší i oblíbený argument šéfa STAN, že největší hodnotou hnutí jsou právě politicky prověření a zkušení starostové, tradičně nejoblíbenější politici i podle průzkumů.
Ty teď klidně vystřídají narychlo posbírané neznámé osobnosti.
Totální rozchod s lidovci, po němž STAN změnil logo i slogan, Gazdík vysvětlil i tím, že hnutí nechce ztrácet na kandidátkách lidovců svou identitu.
Jestli ale STAN z identity podezříval už tehdy jen málokdo, po příchodu Dědka končí i pouhá hra na identitu.
Nejen Gazdík se dlouho vymezoval proti ANO Andreje Babiše, na první společné tiskovce se ale Dědek, jenž Babiše veřejně chválí, uvedl následovně: "Mým cílem je, aby hnutí ANO, teda hnutí Starostové získalo v nadcházejících volbách dvacet procent."
Doufejme, že si nespletl hnutí.
Dědek je úspěšný podnikatel a miliardář určitě není náhodou.
Často o politice mluví podobně jako Babiš, na rozdíl od něj ale nebuduje vlastní politickou značku.
STAN už nějakou dobu připomíná spíš reality show než skutečnou politickou stranu a Dědkova pomocná ruka jako by z žádané nevěsty ještě víc dělala prodejnou holku.
Nějakou dobu šel STAN s TOP 09, pak s lidovci a teď pro změnu hledá slušné lidi.
Doufejme, že se někdo ozve.
Policejní psi cvičili v Mostě přelety vrtulníkem
Psi specializovaní na vyhledávání výbušnin a pátrací psi dnes nacvičovali u jezera Most přelety vrtulníkem.
Policejní pes nesmí být bázlivý a mít z létání strach, řekl vedoucí policejních kynologů Ústeckého kraje Petr Tomášek.
Výcvik policejního psa trvá zhruba dva roky.
U Mostu cvičili jak dospělí vycvičení psi, tak ti, kteří výcvikem teprve procházejí.
Vedle standardního výcviku, při kterém měli odhalovat v okolí jezera ostré vzorky výbušnin a hledat ztraceného figuranta, muselo všech 12 zvířat nastoupit do vrtulníku a přeletět nad jezerem.
Hlavním účelem cvičení je otestovat psy ve vrtulníku.
Aby okamžitě, co dosedne vrtulník, mohl jít pes pracovat, aby neměl problém s cestou vrtulníkem.
"Dosedne vrtulník, pes jde a okamžitě hledá," uvedl Tomášek.
Pes, který je neklidný nebo po cestě vrtulníkem není schopen hned začít pracovat, je z výcviku vyřazen.
"Většinou si je pak nechávají psovodi například na zahradu," doplnil Tomášek.
Policie má v Ústeckém kraji 76 psů s různými specializacemi.
Převládají němečtí ovčáci, přibývá ale i ovčáků belgických.
Psovod o něj pečuje od štěněte.
"Vychovává si ho sám, připravuje si ho na službu, kterou bude pes pro nás dělat," doplnil Tomášek.
Zvíře prochází opakovanými veterinárními vyšetřeními, která mohou odhalit případné zdravotní hendikepy.
Pokud je pes zdravý a nebázlivý, skládá první zkoušky ve 20 měsících.
"Do ostrého zásahu se dostává kolem dvou a půl až tří let," dodal Tomášek.
Délka služby u policie záleží na zdravotním stavu psa.
Většinou slouží do osmi až deseti let.
Dožívají pak většinou u svých psovodů.
Trailer na 3. sezónu Narcos: Pablo Escobar je mimo hru a Cali Cartel se stává středobodem hitové série Netflixu
Navzdory závěru druhé sezóny Narcos, kdy je odhalen vrah Pabla Escobara, seriál Netflixu zdaleka nekončí.
Potvrzení ze strany streamovací služby se již dočkala třetí a čtvrtá sezóna - prvně jmenovaná se již dočkala prvního traileru a nástinu dalších záporných postav.
Ve třetí sezóně se DEA soustředí na nejbohatší drogový kartel na světě: Cali Cartel.
Pod vedením čtyř vlivných kmotrů operují „jako společnost z žebříčku Fortune 500“, pouze s tím rozdílem, že stupňují násilné činy a uplácí více vládních činitelů.
Gilberto Rodriguez Orejuela (Damian Alcazar) je vůdcem kartelu, Miguel Rodriguez Orejuela (Francisco Denis) hraje mozek operací, Pacho Herrera (Alberto Ammann) má na starost spojení s Mexikem a Chepe Santacruz Londono (Pepe Rapazote) ovládá New York.
V novém traileru se vrací Pedro Pascal jako Javier Peña, postava verbující americké a kolumbijské vymahače práv v boji proti drogám.
Mezi ostatní herce patří Matias Varela, Michael Stahl-David, Matt Whelan, Miguel Angel Silvestre, Kerry Bishé a Arturo Castro.
Třetí sezóna Narcos si odbude svou premiéru 1. září.
Podle OSN se afghánská demokracie spoléhá na ženy v politice
Volby mohou být věrohodné pouze tehdy, pokud se jich zúčastní všichni členové společnosti, včetně žen, uvedl ve středu zástupce OSN v Afghánistánu.
Nicholas Haysom, vedoucí činitel Pomocné mise OSN řekl, že voleb do místních zastupitelstev se účastní stovky žen, tři ženy se ucházejí o post viceprezidenta a více než 30 procent nově registrovaných voličů jsou ženy.
„Roli žen nelze přehlížet,“ uvedl ve svém středečním prohlášení.
Volby mohou být plně reprezentativní a důvěryhodné pouze v případě, že se jich zúčastní i ženy, stejně jako všech souvisejících procesů, které s volbami souvisejí.
Místní a prezidentské volby v Afghánistánu se konají 5. dubna.
Talibán zveřejnil několik výhrůžek proti volebnímu procesu, který přesouvá mezinárodní bojovou činnost na druhou kolej.
V letošních volbách vůbec poprvé předává jedna demokraticky zvolená vláda svou moc pokojně následující vládě.
Haysom uvedl, že silná role žen posílí demokracii Afghánistánu.
Afghánská nezávislá volební komise uvedla, že z celkových 3,6 milionu registrovaných voličů tvoří 1,2 milionu ženy.
Unikátní pivovar znovu vaří pivo.
Na dobré pivo do znovuvzkříšeného pivovaru.
Nadšení a poctivost nových majitelů vrátila před pár lety k životu pivovar v Lobči u Mšena.
Pivovar připomínaný poprvé už v roce 1586 má renesanční jádro a v devatenáctém století byl přestavěn na parostrojní provoz.
Následovala léta rozkvětu, kdy byl pivovar proslulý hlavně tmavými pivy.
Za druhé světové války byla bohužel výroba zastavena a v roce 1984 byl pivovar znárodněn.
Od té doby sloužily budovy státnímu statku.
Dílo zkázy dokonali vlastníci pivovaru po roce 1989.
Opuštěný areál byl devastován a rozebírán na stavební materiál.
V roce 2007 ale svitla nová naděje v podobě nových majitelů, architektů Jany a Pavla Prouzových.
Ti začali budovy opravovat s maximálním respektem k duchu stavby a každému detailu.
Pečlivě se věnovali a věnují studiu archivních materiálů, snaží se zachovat původní materiály a stavební prvky.
Pivovar má tak stejnou podobu jako v devatenáctém století, kdy odstartovala jeho zlatá éra.
Jejich práce byla oceněna prohlášením pivovaru za kulturní památku Ministerstvem kultury a stavba se navíc stala součástí Evropských stezek průmyslového dědictví.
V roce 2015 slavnostně obnovili i tradici vaření piva.
Chcete-li ochutnat skvělé lobečské pivo v malebné krajině Kokořínska, navštivte výčep v areálu pivovaru.
Při vaření piva zde využívají kokořínskou vodu pramenící v chráněné krajinné oblasti, slad z lobečských polí a žatecký chmel.
Ve výčepu ochutnáte tradiční světlý ležák, ale i tmavá piva a speciály.
A nenechte si ujít prohlídku pivovaru, koná se v sobotu a v neděli v poledne a v půl druhé.
Největší dělostřelecká tvrz Československa?
Jedna z největších pevností svého typu v celosvětovém měřítku?
Takto unikátní stavbou měla být pevnost Stachelberg mezi Trutnovem a Žacléřem, na vrcholu terénního hřbetu nad vesnicí Babí.
Původně ji mělo tvořit až dvanáct bunkrů spojených rozsáhlým podzemím.
Zde mělo být velitelství, kasárna, sklady munice, materiálu, elektrárna, strojovna a nemocnice.
Výstavbu ale ukončila Mnichovská dohoda.
Za necelý rok se tak stihl postavit jediný mohutný železobetonový bunkr a byly vylámány podzemní prostory.
Díky nadšencům ze Spolku Stachelberg, kteří počátkem devadesátých let začali unikátní stavbu rekonstruovat, se sem můžete podívat i vy.
Podzemí je zpřístupněno už ze 75 procent!
Součástí areálu je kromě pěchotního srubu T-S 73 s expozicí a podzemím i vyzbrojený objekt lehkého opevnění, dále dva rozestavěné pěchotní sruby, zákopy a naučná stezka Opevněné Trutnovsko.
Občerstvení, útulný altánek a úchvatné výhledy do krajiny zaručeny!
Tato unikátní a nádherná česká stavba se dostala na seznam vedle takových památek, jako je Velká čínská zeď, Traianův přístav u Říma nebo asyrské paláce v Ninive a Nimrudu.
Klášter Chotěšov původně z počátku třináctého století, který dnes tvoří především mohutná čtyřkřídlá budova konventu nad nádhernou zahradou.
Seznam, na který se dostal, ale bohužel patří unikátním stavbám, kterým hrozí zánik.
Nadšenci se ale nechtějí vzdát a na podporu kláštera pořádají spoustu akcí.
Jednou z nich je další ročník Večera pro klášter Chotěšov tuto sobotu pátého srpna, kde vystoupí mj. Vladimír Mišík, Ivan Hlas, uvidíte šermířská vystoupení a podíváte se na místa nádherné rozlehlé stavby, která jsou obvykle nepřístupná.
Hlavně si ale užijete atmosféru tohoto skvělého místa.
Chcete pohlédnout neandrtálci do tváře?
Výstava Vítejte u neandertálců v pavilonu Anthropos Moravského zemského muzea v Brně láká na nevšední exkurz do nejhlubšího pravěku do doby kamenné, do světa našich předchůdců.
Zjistíte, jak se neandertálci dokázali dokonalým způsobem vyrovnat s nejrůznějšími extrémními klimatickými podmínkami, hlavně se střídáním dob ledových a meziledových.
I přes jejich jednoduchou materiální kulturu byli nesmírně úspěšní predátoři své doby.
Dozvíte se také, jak vypadali, jaká byla jejich anatomie, technologické dovednosti a lovecký um, ale také jejich estetické cítění.
Že byste to do neandrtálců neřekli?
Nechte se přesvědčit v Brně.
Už čtrnáctý festival KELT & WORLD MUSIC se koná v sobotu pátého na hradě Veveří.
Kromě skvělé hudby uvidíte budování keltské vesničky, vyzkoušíte si keltský způsob života včetně řemesel, her pro děti i dospěláky, věštění, magie či rituálního malování na tělo.
Nebude chybět La Quadrilla s irskými a skotskými tanci, bubenické jammování, hra na dudy a úžasné ohňové překvapení v podání Carpe Noctem.
Jak chutná Moravskoslezsko?
Sedmý ročník známého gastrofestivalu Jak šmakuje Moravskoslezsko se koná v sobotu 5. srpna 2017 v areálu horských lázní Karlova Studánka.
Vařit bude šéfkuchař Miroslav Kalina, ochutnáte kulinářské speciality a regionální potraviny, užijete si hudební a taneční vystoupení, bohatý program pro děti jako např. kreativní dílničky, divadlo, skákací hrad, Šmoulí soutěžní cestička a samozřejmě řadu soutěží.
Poznejte rostlinu jedním kliknutím.
Studentům s tvorbou herbářů i obyčejným milovníkům rostlin pomůže nová bezplatná aplikace Pl@ntNet.
Když se budou zajímat, na jakou rostlinu zrovna narazili na procházce, tato aplikace jim poradí.
Jediné, co budou muset udělat, je rostlinu vyfotografovat a aplikace sama rozpozná, o jaký druh jde.
Nová aplikace, která je dostupná pro iOS i Android, byla v úterý představena zástupci Centra etické a environmentální výchovy CEEV v bratislavském Horském parku v rámci projektu Tajný život města.
Do projektu se zapojili i žáci z 50 českých i slovenských škol, kteří s učiteli do databáze aplikace nafotografovali a přidali rostliny ze svého okolí.
Nově vzniklá francouzská aplikace je zdarma ke stažení na stránkách Tajný život města.
Hlavním cílem francouzských programátorů bylo, aby co nejvíce lidí přispívalo do aplikace svými snímky, a tím se zvyšoval počet rostlin, které aplikace dokáže rozpoznat.
"Už děti, které udrží tablet nebo mobil v ruce, mohou vyrazit do lesa," uvedla koordinátorka tohoto projektu Ivana Poláčková.
Na základě dostatečně kvalitní fotografie květu, listu nebo plodu rostliny dokáže aplikace během několika sekund rozpoznat její název, který pak v češtině i ve slovenštině přiřadí pod fotografii.
Francouzi nám do projektu Tajný život města povolili přeložit aplikaci do slovenštiny a češtiny.
Je proto vítané, aby uživatelé po založení účtu do aplikace přispěli snímkem rostliny, která se v databázi ještě nevyskytuje.
"Francouzi zhodnotí, jestli je přínosná, a potom ji do databáze přidají," informovala Poláčková.
Obavy GMB ohledně investice do továrny McVitie's v Glasgow
Odbory požadují ujištění od manažerů výrobce sušenek McVitie's o dlouhodobém závazku výroby v továrně v Glasgow.
Skotský odborový svaz GMB uvedl, že společnost prozatím mlčí ohledně případné investice do továrny v oblasti Tollcross.
V továrně pracuje více než 500 zaměstnanců, kteří vyrábějí kromě jiných produktů i sušenky Hobnob a Rich Tea.
Majitel McVitie's, společnost Pladis, uvedla, že v rámci několika předchozích let investovala do celé oblasti více než 5 milionů liber.
Dodala, že zaměstnanci a zástupci odborů budou „mezi prvními informovanými“ v případě změn provozu továrny.
V dopise stavbyvedoucímu společnosti vyjádřily skotské odbory GMB své obavy, že McVitie's „nedostane svým slibům o financování a modernizaci výrobních linek.“
Hlavní organizátor GMB Drew Duffy k tomu dodal: „Fakt, že se nám nedostalo jasné odpovědi ze strany stavbyvedoucího ohledně potřeb společnosti a budoucího plánu investic v Tollcross je pro naše členy velmi znepokojující.
Pracovali zde generace mnoha rodin a zaměstnanci pocházejí většinou z místní komunity a oblasti Glasgow, kde práce ve zdejší továrně představuje kritický pilíř slušného zaměstnání v oblasti z vysokou nezaměstnaností a sociálním odloučením.
Z pohledu práce, platů a prospěšnosti - a navzdory výhledu na Brexit, stoupajícím životním nákladům a klesající pomalé výrobě - potřebuje východní část Glasgow zoufale prosperujícího výrobce, jakým je McVitie's.“
Mluvčí společnosti Pladis řekla: „Stavbyvedoucí Tollcross obdržel dopis od GMB teprve včera a společnost vydá co nejdříve prohlášení, jelikož si ceníme pokračujícího závazku vůči zaměstnancům a zástupcům odborů.
Pravidelné setkání se zaměstnanci a zástupci GMB v Tollcross se konalo před dvěma měsíci a na této schůzce bylo otevřeně hovořeno o mnoha problémech.
Hovořili jsme se zaměstnanci, že jako ve všech společnostech operujících v extrémně konkurenceschopných a nejistých ekonomických podmínkách, hodnotíme náš provoz na pravidelné bázi, což platí pro všechny naše provozy, abychom mohli nadále úspěšně konkurovat ostatním.
K tomu dodala: „V posledních letech jsme investovali 5 milionů liber v oblasti Tollcross, zejména do výrobních linek a zefektivnění provozu.
Velmi si ceníme dědictví Tollcrossu a zdejší lokality a v případě jakýchkoliv změn v provozu zdejší továrny budou zaměstnanci a zástupci odborů neprodleně informováni.“
Varovala PSG Barcelonu o přesunu Neymara před třemi lety?
La Liga bude možná litovat svého zájmu o Marco Verrattiho
Paris Saint-Germain nepovolí ve své snaze získat Neymara na svou stranu poté, co složila 189 milionů £, tedy částku potřebnou k vykoupení Neymara ze smlouvy, ale varoval tento francouzský tým Barcelonu o svém rekordním nájezdu již před třemi lety?
Tento senzační přestup rozvířil vody letních přestupů. Klub Ligue 1 je připraven překonat více než dvojnásobně předchozí rekordní částku za přestup Paula Pogby do Manchesteru United, který za něj v loňské sezóně zaplatil 89 milionů £.
Po potvrzení a dokončení transferu se Neymar stane nejdražším hráčem světa a zároveň nejlépe placeným profesionálním sportovcem na světě - po zdanění bude od týmu PSG pobírat pře 500 000 £ týdně.
Barcelona je rozhořčena způsobem, jakým se Neymar vyvázal ze své smlouvy, navzdory tomu, že důvěrný zdroj potvrdil, že klub se vždy snažil Neymarovi ve všem vyhovět již od jeho příchodu ze Santos v roce 2013.
Byl však fotbalový svět na tuto skutečnost upozorněn před třemi lety prezidentem PSG?
Když Manchester City v roce 2014 vyjádřilo svůj zájem o Blaise Matuidiho, Nasser Al-Khelaifi varoval všechny klub, které by měly zájem o přebrání jednoho z nejlepších hráčů PSG.
„Nemám strach, protože jakmile se někdo pokusí dostat jednoho z našich hráčů, pak my zcela jistě oslovíme jednoho z jejich hráčů,“ řekl Al-Khelaifi.
„Respektujeme všechny kluby.
Jestliže se ale snaží získat jednoho z našich hráčů, budou čelit následkům.“
Zdá se, že Barcelona překročila pomyslnou hranici, když v létě vyjádřila zájem o záložníka PSG Marca Verrattiho.
PSG se jasně vyjádřila v tom smyslu, že za žádných okolností nepovolí odchod italského reprezentanta. Je tedy možné, že Barcelona za své troufalé jednání nyní s odchodem Neymara polyká hořkou pilulku.
Kdo vysvětlí sankce?
Má politické trestání široce srozumitelná pravidla?
Donald Trump kývl na protiruské sankce.
Den předtím USA uvalily sankce na venezuelského prezidenta Madura.
A ještě o den dříve Trump napsal, že Čína nedělá nic se severokorejskou hrozbou a že tak to dál nepůjde.
I z toho čiší myšlenka na sankce jako sláma z bot.
Ty věci nelze házet do jednoho pytle.
Madurova Venezuela opravdu vyrazila na cestu k diktatuře, ba totalitě.
Čína se pouze nechová tak, jak by si americký prezident přál.
Rusko je kapitola sama pro sebe.
Ale kdyby to vše chtěl někdo shrnout tak, aby i běžný volič, americký, evropský či jiný, pochopil, v čem spočívá a o jaký systém pravidel se opírá politika sankcí, byl by to úkol téměř nemožný.
V sankcích proti Rusku prezident Trump pouze dotahuje to, co nachystal již prezident Obama, jen tomu dal prováděcí razítko.
Tak proč takový rozruch?
Loni se Evropa děsila, že vyhraje-li americké volby Trump, obejme se s Putinem a odvolá sankce.
Hrozná představa.
V praxi je to ale opačně.
S Trumpem se sankce neuvolňují, leč zpřísňují.
Jenže Evropa se děsí ještě víc.
Německá ministryně Zypriesová říká, že Trumpovy sankce porušují mezinárodní právo.
To jako že košer jsou jen sankce schválené Radou bezpečnosti OSN?
Pak ale nejsou košer ani protiruské sankce EU.
Šéf Evropské komise Juncker si zase stěžuje, že Trumpovy sankce ohrožují energetickou bezpečnost EU.
To jako že se mají používat sankce jen tak slabé, aby nikoho neohrozily?
Běžný volič tápe.
Tři roky slýchal, že osud protiruských sankcí závisí jen na plnění minských dohod o příměří na Ukrajině.
Teď se dovídá, že jde o energetickou bezpečnost EU.
Volič tápe i šířeji.
Na Rusko přicházejí sankce za to, že se příliš montuje tam, kam nemá.
Čína je hubována za to, že se montuje málo.
Venezuelský prezident je trestán za to, že buduje diktaturu v hranicích své země.
Všechny ty tresty či jen úvahy mají svou racionalitu.
Ale vidí v tom někdo systém, řád či pravidla?
Andrej Babiš: O spolupráci s Okamurou neuvažuji.
Andrej Babiš se oženil, křižuje republiku se svou vizionářskou knihou a finalizuje volební program.
Kromě Pardubického kraje už má také hotové všechny kandidátky.
Podle svých slov do nich nijak výrazně nezasahoval.
Dokonce souhlasil s tím, aby tu moravskoslezskou vedl hejtman a stínový ministr školství ANO Ivo Vondrák.
"Pokud ale uspěje, bude si muset vybrat, zda chce být poslancem, nebo hejtmanem," potvrdil svoje dřívější stanovisko Babiš.
Spoustu zastupitelů i celostátních politiků jste naštval svou tezí, že přímo volení starostové a primátoři by měli řídit obce a města sami, jen s manažery.
To myslíte vážně?
Tak to nebylo.
Jsem příznivcem přímé demokracie, volíme přímo prezidenta a jsem přesvědčen, že stejně bychom měli volit i starosty a primátory.
Ve své knížce nemluvím o rušení zastupitelů, klidně tam mohou být.
Otázka je, kolik jich bude.
Při prezentaci vaší knihy O čem sním, když náhodou spím, jsem na vlastní uši slyšela, že jste hovořil o zrušení zastupitelstev.
To si nepamatuji.
Já mluvil o přímé volbě a redukci počtu zastupitelů.
New York s devíti miliony obyvatel má pět distriktů a 51 zastupitelů.
Praha s 1,2 milionu občanů má 1171 zastupitelů.
A primátorce se vyčítá, že málo staví a nepřipravila velké projekty, ale ona pro to nemá kompetence.
Totéž platí o vládě, kterou v naší historii řídili jen dva lidé, Klaus a Zeman.
Čímž neříkám, že to dělali dobře.
Současný premiér ale nic neřídí, ten jen moderuje debatu.
Tak to nemůže fungovat.
Proto chcete prosadit většinový systém?
Byl by ideální, ale těžko se to prosadí.
V programu máme jen změnu na jednokolovou volbu do Senátu.
Navrhli jsme i klouzavý mandát ministrů a úpravu jednacího řádu sněmovny, aby se zabránilo zbytečným exhibicím poslanců, kteří mají pracovat hlavně v komisích a ve výborech, ne se předvádět na schůzích sněmovny.
Rozhodně není pravda, že chci destruovat parlamentní systém.
Jenže přesně toho se vaši oponenti obávají.
Že jako diktátor budete řídit vládu, kontrolovat sněmovnu se 101 poslanci, zrušíte kraje i Senát a prostřednictvím vděčných starostů a primátorů ovládnete celou zemi.
Tak to určitě není.
Přece není nic špatného na tom, když budeme debatovat o počtu poslanců.
Francouzský prezident Macron ohlásil redukci zákonodárného sboru o třetinu, přitom tam je na jednoho zákonodárce 57 tisíc Francouzů, zatímco u nás to vychází na 17 tisíc Čechů.
Macrona ovšem nikdo neobviňuje z ohrožování demokracie.
I kdyby v Česku někdo vyhrál volby většinově, máme mechanismy, které by mu zabránily dělat nějaké dramatické změny.
Svody pro toho, kdo má parlamentní většinu, jsou ale veliké, stačí se podívat do Polska nebo Maďarska.
Nic takového v případě hnutí ANO nehrozí.
My jen potřebujeme tým, který bude ve vládě pracovat pro lidi, ne pro svoje partaje nebo resorty.
Nechápu třeba, proč jsme se nedokázali dohodnout na tom, že se zvýší jen platy učitelů, zaměstnanců v kultuře a sociálních službách.
Proč mě přehlasovali a přidali o 21 procent příslušníkům GIBS, kteří už teď berou 60 tisíc?
Na to byste si jako premiér došlápl?
Premiér má zasáhnout, když se ministři chovají nehospodárně, pletou si vládu s cestovní kanceláří a za peníze státu by rádi podnikali jako Marian Jurečka, který chtěl kupovat lesy v Rumunsku a půdu v Africe.
Ministři se ve vládě nemají hádat, rozpory si mají vyříkat mimo ni.
Do kabinetu musí jít hotový materiál, v něm není místo na koaliční roztržky, silové hlasování a kšefty, tam se má rozhodovat.
Jak chcete mít soudržný tým, když se ministři chovají hlavně stranicky?
Nad stranami je ústavní zákon.
Když přišlo na lámání chleba, Sobotka řekl, že koaliční smlouva neplatí, a vyrazil Babiše z vlády.
To může udělat každý premiér.
Pokud je ale osobnost a má řídicí schopnosti, podobná planá gesta nemá zapotřebí.
Měří všem stejně a od všech vyžaduje perfektní výkon.
Už víte, koho byste navrhl na ministra financí?
Vůbec o tom nepřemýšlím, vždyť my v té vládě asi ani nebudeme, nikdo s námi nechce spolupracovat, i když nevím, co tak hrozného jsem udělal.
Tolik skepse není na místě.
Starostové získali podnikatele Dědka, který by s vámi rád spolupracoval, u lidovců možná vyhraje křídlo vám nakloněného Jiřího Čunka.
To si nemyslím.
ČSSD vede Lubomír Zaorálek, který koalici s ANO nevylučuje, v ODS se možná prosadí Václav Klaus ml., jenž také nebude proti.
Nechal bych to na voličích.
Vicepremiér a místopředseda ANO Richard Brabec řekl, že máte mnoho společných bodů s SPD Tomia Okamury, například v oblasti ekonomiky.
Takže okamurovci přicházejí v úvahu jako koaliční partner?
Pan Brabec tvrdí, že to takhle neřekl.
Pan Okamura má svou politickou historii, kandidoval jako loutka Víta Bárty za VV, pak získával z Úsvitu peníze pro svou firmu, proběhl tam nějaký puč.
On je samozřejmě výrazná osobnost.
Ovšem poněkud nahnědlá.
Když si vezmu jeho program, tak tam má široké zapojení lidí do řízení společnosti, přímou demokracii, s tím se dá souhlasit.
Na to se vás vůbec neptám.
Zajímá mě, zda je pro vás přijatelný člověk, který má xenofobní názory, řeční na demonstracích se šibenicemi a chce vystoupit z EU?
My o spolupráci se stranou pana Okamury neuvažujeme, neumím si to představit.
Je zřejmé, že šel do politiky, aby z ní profitoval.
A co tichá podpora komunistů vaší menšinové vládě?
Neumím si představit ani to, ale rozhodnou voliči.
Bude to o vyjednávání vítěze s druhým v pořadí, ale bůh ví, kdo bude vítěz a kdo dvojka.
Samozřejmě je důležité, aby byli schopni domluvit se na programu koaliční vlády.
Vraťme se k vaší snaze řídit stát jako firmu.
Ale vláda se prostě musí řídit, premiér Sobotka nechával všechno vyhnít, nikdy nerozhodl.
Koaliční záležitosti jako ČEB nebo EGAP nefungovaly.
Vždyť Sobotka je jeho loutkou, a to byl podle mě také důvod, proč mě vyhodil.
Jakmile to udělal, ČEZ ovládl českou vládu.
Je přece neuvěřitelné, že premiér přinesl usnesení napsané managementem ČEZ, které ukládá ministrovi financí, jak má hlasovat na valné hromadě ČEZ.
Kdybyste se stal premiérem, změníte personální poměry v dozorčí radě a vyměníte vrcholový management ČEZ?
Ježíšmarjá, jestli budu premiér, tak se uvidí.
Zatím jím nejsem.
Šušká se, že ČEZ už vaším směrem vyslalo signály.
Dobrou spolupráci s ČSSD by rád vyměnil za ještě lepší s ANO.
Tak třeba po volbách zase vše pojede dál.
Nic o tom nevím.
Nemám žádného lobbistu Pokorného nebo Růžičku, jsem samostatná jednotka a toto vůbec neřeším.
Tak odpovězte přímo.
Pokud stanete v čele vlády, budete usilovat o výměnu vedení ČEZ, České televize nebo Všeobecné zdravotní pojišťovny, tedy institucí, které kritizujete?
Chtěl bych, aby ČEZ byl transparentní společnost.
Zatím si celé roky dělal, co chtěl, a to díky provizím pro tradiční politické strany.
Stačí si k tomu dohledat výroky pana Schwarzenberga.
Ačkoliv má stát v ČEZ majoritu, nikdy ho neřídil, byl tam jen do počtu, což je špatně.
Pro mě je to triviální záležitost.
ČEZ má vzít Dukovany, ocenit je, strčit je do dceřiné společnosti, zařídit financování, udělat dodavatelskou soutěž nebo sehnat koinvestora a postavit nový jaderný blok.
Koncepce, že stát má financovat a stavět nové jaderné bloky, je absurdní.
A Česká televize?
Některé její pořady proti mě vedou permanentní účelovou kampaň, ale já nemám a nebudu mít žádnou kompetenci někoho vyhazovat.
Ale ovládnout ano.
Nechci nikoho ovládnout.
Jen říkám, že občané platí za veřejnoprávní rozhlas a televizi poplatky zhruba 7,2 miliardy ročně, ale vlastně nevědí, jak tyto instituce hospodaří.
Jak to, že nevědí?
Sněmovna přece schvaluje zprávu o jejich hospodaření, což má přímý vliv na pozice generálních ředitelů ČT a ČRo.
Podívejte, jak se ty zprávy projednávají, na ten super mocenský pakt Sobotka Kalousek, který vždy fungoval.
Platí to jak o nynější parlamentní komisi k únikům z vyšetřovacích spisů, tak u lex Babiš.
A Sobotka byl tak hloupý, že se nechal Kalouskem dotlačit, aby mě vyhodil z vlády, což přihrálo procenta TOP 09, ale ČSSD je ubralo.
Oni se bojí narušení jejich korupčního systému, a tak mluví o ohrožení demokracie Babišem.
Nikdo není imunní.
Co říkáte článkům popisujícím, jak si první místopředseda ANO Jaroslav Faltýnek buduje mocenské zázemí tím, že dosadil syna do dozorčí rady Tepláren Brno a zařizuje spřízněnému právníkovi Květoslavu Hlínovi smlouvy s městskými a státními firmami, jako jsou Pražský dopravní podnik či České dráhy?
V tom máme trvalý spor.
Mně se to nelíbí a několikrát jsem mu to vyčítal.
Faltýnek argumentuje tím, že zmiňovaný právník pracuje za podstatně nižší sazby a je spolehlivý.
Já bych tak nepostupoval.
Jako ministr financí jsem neměl nikoho.
My jsme, narozdíl od socanů, nikdy neměli korupční aféru, žádného Peltu, Kratochvílovou, Březinu.
Pokud u nás byl nějaký náznak klientelismu, ihned jsme takového člověka vyhodili.
V tomto směru jsem nekompromisní.
Kdyby se něco takového stalo, zbavíme se kohokoli, je úplně jedno, kdo by to byl.